Školní jídelna
Školní jídelna je stravovací zařízení sloužící ke společnému stravování žáků a zaměstnanců škol.
Školní stravování v České republice[editovat | editovat zdroj]
Zařízení školního stravování je stravovací zařízení na mateřských, základních, středních, vyšší odborných školách a konzervatořích. Slouží ke společnému stravování žáků, studentů, učitelů a nepedagogických pracovníků, někdy také cizích strávníků, např. důchodců, zaměstnanců firem apod. Obědy se vydávají výměnou za jídelnou vydávané stravenky, které se v závislosti na škole platí zpětně nebo předem. Původní papírové jednorázové stravenky jsou stále více nahrazovány optickými či bezkontaktními stravovacími kartami. Částka placená za obědy (či další jídla, např. v domovech mládeže), se nazývá stravné. Zařízení školního stravování se dle druhu provozu dělí na školní jídelny (vaří a zároveň vydávají stravu), školní jídelny – vývařovny (pouze vaří a stravu vyvážejí) a školní jídelny – výdejny (pouze vydávají dovezenou stravu).
Historie[editovat | editovat zdroj]
Před druhou světovou válkou byly v Československu různé formy školního stravování poskytované především charitativními organizacemi. O možnosti systematizovat přístup ke školnímu stravování se začalo hovořit v období protektorátu. Tradice školních jídelen v Česku v dnešním podání začala po roce 1945 díky snaze, aby školní stravování bylo zdravé a dostupné každému. Organizačně vznik jídelen řídilo tehdejší ministerstvo školství. Pro kuchaře byly závazné při vaření normy, podle kterých pokrmy připravovali. Počáteční podobu přitom ovlivňovaly tehdejší ztížené podmínky. Některé potraviny byly v 50. letech ještě stále nedostatkové a stále fungoval lístkový přídělový systém. Po celou dobu historie školních jídelen byl značně limitující pro výběr vařených pokrmů finanční limit na porci, který byl vždy nízký. Nízká byla obvykle i kvalifikace kuchařek a kvalita kuchyně se výrazně měnila jak s dobou, tak školu od školy. V 80. letech existovalo 10 tisíc jídelen, v kterých se stravovalo 100 procent dětí z mateřských a téměř 90 procent ze základních škol. Po roce 1989 do školního stravování pronikly nové trendy. V některých školách se tak začal klást důraz na větší výběr, v jiných ale změny postupují velmi pomalu a na stravování se toho mnoho nemění.[1]
Organizace stravování[editovat | editovat zdroj]
Určujícím faktorem pro obědy je výše finančního normativu, který byl v nejvyšší cenové skupině na konci roku 2014 stanoven na 34 Kč za kompletní oběd, tj. polévku či předkrm, hlavní chod, nápoj a volitelný doplněk (salát, dezert či ovoce).[1] Na začátku roku 2015 stoupl na 37 Kč.[zdroj?] Finanční normativy jsou různě vysoké podle věkových skupin strávníků a druhu jídla.[zdroj?] Většina škol se do něho vešla. Zároveň se kuchyně musejí řídit spotřebním košem, kde je určeno, kolik musí dítě spotřebovat měsíčně masa, zeleniny, mléka, vajec a jiných složek potravy. Jedno kompletní jídlo stojí ke konci roku 2014 nejčastěji 25 až 30 Kč, z toho zaplatí rodiče (zákonní zástupci) finanční normativ za potraviny (suroviny), tj. asi třetinu ceny. Zřizovatel, tj. většinou obec či kraj zaplatí režijní náklady a platy personálu ministerstvo školství.[1]
Úroveň stravování[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1975 se kvalita i chutnost jídel velmi zlepšila. Zlepšily se suroviny, kvalita kuchyní i personálu.[2] Změnila se i skladba jídel a jídelny se snaží vařit i atraktivnější pokrmy. Zatímco dříve vévodila klasická česká kuchyně, např. rajská omáčka nebo buchtičky se šodó, v novém tisíciletí se objevují i dosud nezvyklé recepty, např. panenka s bramborovým pyré s mrkví, rozmarýnem a smetanovými žampiony. Probíhají také soutěže o nejlepší školní jídelnu.[3] Do jídelníčku se dostává více zeleniny a ovoce, například ve formě salátů, nebo také nové nebo dosud v jídelnách neobvyklé druhy potravin, jako je cizrna, bulgur, treska nebo losos. Nové přístupy se někdy odráží i ve větší návštěvnosti jídelen.[4]
Úroveň stravování ve školách je ale někdy přesto terčem kritiky. Kritizováno je například složení spotřebního koše a jeho zastaralost. Objevují se koncepty alternativního stravování, ale odborné organizace tvrdí, že léty prověřený systém spotřebního koše je vhodný a má oporu ve výzkumu, vědě a legislativě.[5]
Kvůli tomu, že přibývá dětí s alergiemi, přibývá i jídelen, které jsou ochotny vařit dietně.[6] Tuto stravu však mohou připravovat pouze jídelny, ve kterých pracuje nutriční terapeut.[zdroj?] Od ledna 2015 mají jídelny (stejně jako všechna ostatní stravovací zařízení) navíc povinnost v jídle obsažené alergeny uvádět.[4] Jídelny někdy upravují recepty na míru tak, aby např. neobsahovaly lepek, mléko, apod. To jim ale přináší víc práce a víc špinavého nádobí, ale příjmy jídelen a úvazky personálu zůstávají stejné. Situaci by měl zlepšit připravovaný zákon v roce 2015. Dosud zvýšené náklady dietního stravování neupravuje žádný zákon a záleží na vůli ředitelů a kuchařů. Pro dietní vaření existují pro kuchaře kurzy a školení.[6]
Přibývá také dětí s náběhem na obezitu. V roce 2014 jich bylo 20 procent v české populaci a 3 miliony v Evropské unii. Některé jídelny tak mění jídelníčky směrem ke zdravějším pokrmům. Ubírají tradiční pokrmy jako buchtičky se šodó nebo rajská s knedlíky, místo toho více zařazují zdravější luštěniny, pohanku nebo kuskus. Další roli hraje také špatný pitný režim nebo příliš sladkostí. Častým terčem stížností byly také nápojové automaty a automaty na sladkosti a jiné potraviny ve školách. Školy měly snahu kontrolovat a regulovat jejich množství a obsah a existovala snaha ministerstva automaty úplně ve školách zakázat.[7] 30. září 2016 pak vešla v platnost vyhláška ministerstev školství a zdravotnictví, tzv. „pamlsková vyhláška“, která zakázala sladkosti a sladké nápoje a další nezdravé potraviny ve školních bufetech i automatech. Součástí vyhlášky je velmi přísný seznam požadavků na obsah soli, tuku a cukru v potravinách. Kritici ale namítají, že si děti nezdravé potraviny opatří jinde, kdežto opatření pouze ohrozí životaschopnost školních bufetů.[8]
Některé jídelny nemají tolik strávníků, aby se jim vyplatilo připravit jídlo pro speciální dietu, např. bez lepku. V takovém případě dětem umožňují přinést si jídlo z domova, které se uloží v jídelně v lednici a v době oběda je vydáno ohřáté na talíři.[4]
Analýza systému a návrhy modernizace[editovat | editovat zdroj]
Stávající standard kvality školního stravování je zásluhou obětavé práce personálu školních jídelen. Ten však dlouhodobě nedostává adekvátní plat a mnohdy ani pozitivní slovní ohodnocení ze strany strávníků či médií. Pokud neznáme souvislosti, nedokážeme si zcela představit, jaké množství lidské práce a úsilí stojí za přípravou školních pokrmů. Problematiku zmapovala komplexní Analýza školního stravování Archivováno 21. 4. 2021 na Wayback Machine. Státního zdravotního ústavu, na kterou navazuje projekt Máme to na talíři a není nám to jedno. Partnerský projekt Státního zdravotního ústavu, Českého Gastronomického Institutu a Kulinářského umění nabízí odpovědi a jasná řešení, jak vytvořit systém školního stravování, který splňuje představy všech zúčastněných.
Stravování sociálně slabých dětí[editovat | editovat zdroj]
Někteří rodiče za obědy ve škole dluží až tisíce Kč měsíčně, někdy jsou platby opožděné, jindy se musí vymáhat. Některé školy proto přistupují k platbám předem.[2] Rodiče sociálně slabých dětí někdy nemají dost peněz, aby svým dětem obědy vůbec zařídili. Děti tak ve škole obědvají například suché rohlíky, namazaný chleba, ale někdy také nic.[9]
Absence obědů ve škole přitom může mít fatální následky na psychický a sociální vývoj dítěte. Může ovlivnit studijní výsledky i celkový prospěch.[10] Řešením může být v některých případech charita. Např. v roce 2014 některým takto ohroženým školákům obědy platila obecně prospěšná společnost Světýlko z Brna v rámci projektu Obědy pro školáky. V tomto roce zaplatila 71 školákům roční obědy v hodnotě 355 tisíc Kč. Peníze získala pomocí veřejné sbírky a charitativních aukcí. Podobný projekt Obědy pro děti měla např. také obecně prospěšná společnost WOMEN FOR WOMEN.[6] Nad ním převzala záštitu ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c kat. Školní jídelny po 70 letech – stále rajská a buchtičky. ČT24 [online]. 2014-11-24 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b KRUTIŠ, Dalibor. Školní jídelny řeší dluhy za stravenky. znojemsky.denik.cz [online]. 2014-09-04 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Pyré s mrkví a rozmarýnem. Nejlepší školní jídelnu má Zlín. Tyden.cz [online]. 2014-08-27 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
- ↑ a b c RŮŽKOVÁ, Lucie. Školní jídelnou voní bulgur, luštěniny i zeleninové saláty. boleslavsky.denik.cz [online]. 2015-01-16 [cit. 2015-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Lidovky.cz; ČTK. Školní jídelny vaří zdravě, odmítají kritiku odborníci. Lidovky.cz [online]. 2014-03-22 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c LESKOVÁ, Ivana. Dětí s alergiemi přibývá, školní jídelny proto začínají vařit dietně. ostrava.idnes.cz [online]. 2014-09-26 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
- ↑ HÝŘ, Marek. Malých tlouštíků přibývá. Školní jídelny proto začínají nabízet zdravé obědy. Metro.cz [online]. 2014-10-10 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
- ↑ FEREBAUER, Václav. Paskvil, říká o „pamlskové vyhlášce“ prodavač z bufetu na gymnáziu. iDNES.cz [online]. 2016-11-27 [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.
- ↑ OREL, Ivan; Právo. Nemají na školní obědy. I tak dnes žijí některé děti. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-11-12 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b tiskové oddělení. Ministryně podpořila projekt Obědy pro děti [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2014-11-14 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu školní strava na Wikimedia Commons
