Přeskočit na obsah

Čechřice vonná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxČechřice vonná
alternativní popis obrázku chybí
Čechřice vonná (Myrrhis odorata)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodčechřice (Myrrhis)
Binomické jméno
Myrrhis odorata
(L.) Scop., 1771
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čechřice vonná (Myrrhis odorata) je jediný druh monotypického rodu čechřice.[1] Tato mohutná vytrvalá bylina příjemně vonící po anýzu má lodyhu přímou oblou, jemně rýhovanou, dutou, krátce chlupatou nebo lysou, 60 až 120 cm vysokou, větvenou většinou v horní polovině. Přízemní listy jsou řapíkaté, v obrysu široce trojúhelníkovité, až 50 cm dlouhé, 3–4krát zpeřené, matné, na okraji a na rubu (v mládí i na líci) na žilkách krátce chlupaté. Lístky posledního řádu jsou peřenoklané až peřenosečné, nepravidelně zubaté. Lodyžní listy podobného tvaru se k vrcholu zmenšují, nejvyšší jsou přisedlé. Složené okolíky tvoří 6–13 (ev. 5–20) okolíčků, listeny obalu chybějí, listeny obalíčku jsou kopinaté. Květy jsou bílé, mají nezřetelný kalich, koruna může slabě paprskovat. Semena jsou nápadně velké podlouhlé dvounažky, 2–2,5 cm dlouhé, zpočátku zelenohnědé, později tmavé až téměř černé a lesklé. Čechřice kvete zpravidla v květnu a v první polovině června,[2][3] v chladných místech na horách v červnu. Kořen je mohutný, tlustý a hluboce rostoucí.

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Vědecká synonyma

  • Scandix odorata L.
  • Chaerophyllum odoratum (L.) Crantz
  • Lindera odorata Asch.
  • Selinum myrrhis E. H. L. Krause

České lidové názvy: anýzový kerblík (kerblík je jiná rostlina), kořen anýzový, krabilice (krabilice mámivá je jiná rostlina), myrhový kerblík, obrovský sladký kerblík, sladký kerblík, šmelhous, šmelhousek, španělský kerblík, třebule španělská.[4]

Etymologie názvu

[editovat | editovat zdroj]

Rodové jméno „Myrrhis“ je odvozeno z řeckého slova myrrhis (μυρρίς), které znamená „vonící myrhou“. Druhové jméno „odorata“ pochází z latinského „odorus“ neboli „vonný“ a vztahuje se ke sladké vůni rostliny. Dřívější rodové jméno „Choerophyllum“ znamená „list, který potěší srdce“.[5]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Habitus rostliny

Původním areálem čechřice jsou pouze hory jižní Evropy – od Pyrenejí přes Alpy a severní Apeniny po Dinárské pohoří. Pěstováním se rozšířila do Velké Británie, dalších částí střední Evropy, do Skandinávie a Pobaltí, ale i na Kavkaz.[2] V ČR je její výskyt druhotný, spojený s umělou kultivací této v minulosti oblíbené rostliny. U nás byla rozšířena (stejně jako např. příbuzný všedobr horský) pravděpodobně už při tzv. alpské dřevařské kolonizaci horských oblastí.[3] Dnes tak roste především v pohraničních pohořích, zejména v Krušných horách, Krkonoších, Jizerských horách, Orlických horách, ale i ve Žďárských vrších, Lužických horách a na Českolipsku. Překvapivě chybí na Šumavě a v Českém lese.[3]

Stanoviště a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Roste na vlhčích loukách, v příkopech cest, podél potoků, kterými je splavována do nižších poloh. Rostlina je v ČR často svým rozšířením lokálně vázaná na původně německé nebo smíšené osídlení horských poloh. Těžiště výskytu je přibližně mezi 400 a 800 m n. m.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Od středověku pěstovaná rostlina dříve oblíbená jako kořenová a listová aromatická zelenina, koření i léčivka. Semena poskytují přírodní sladidlo vhodné i pro diabetiky. Šťáva z rozdrcených semen se používala jako leštidlo na dřevěné předměty.[5] V chovu skotu byla ceněná při zvyšování produkce mléka.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 00.00.2011]. Čís. 84, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
  2. 1 2 GRULICH, Vít. Myrrhis odorata (L.) Scop. – čechřice vonná / čechrica voňavá. In: Botany.cz [online]. 23. 7. 2011 [cit. 16. 2. 2024]. Dostupné z: https://botany.cz/cs/myrrhis-odorata/
  3. 1 2 3 SLAVÍK, Bohumil, ed. a BĚLOHLÁVKOVÁ, Radmila, ed. Květena České republiky. 5. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, s. 314, 315. ISBN 80-200-0590-0.
  4. ↑ RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007, s. 96. ISBN 978-80-200-1332-3.
  5. 1 2 Čechřice vonná. In: AtlasRostlin.cz [online]. ©2024 [cit. 16. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.atlasrostlin.cz/kvetiny/cechrice-vonna

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BRADNA, B. a NIKODÉMOVÁ, Z. Čechřice vonná (Myrrhis odorata). Úroda. 2002, roč. 50, č. 9. Tematická příloha Léčivé rostliny, s. 5. ISSN 0139-6013.
  • DRAHOKOUPIL, Ladislav. Živočichové a rostliny. Rybářství. 2019, 9, s. 76-77. ISSN 0373-675X.
  • PECKA, Josef. Byliny dovezené při kolonizaci Šumavy. Vítaný host na Šumavě a v Českém lese: čtvrtletník příznivců přírody, památek a lidí. 2024, podzim 03, s. 28–29. ISSN 1802-3622.
  • RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin: i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3.
  • SLAVÍK, Bohumil, ed. a BĚLOHLÁVKOVÁ, Radmila, ed. Květena České republiky. 5. 1. vyd. Praha: Academia, 1997. 568 s. ISBN 80-200-0590-0.
  • VYTÁSEK, Vláďa. Rady bylináře Vládi Vytáska: duben [2017]. Regenerace. 2017, roč. 25, č. 4, s. 48–49. ISSN 1210-6631.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Čechřice_vonná&oldid=25982138“