Morfologie listu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Složený list růže šípkové Rosa canina. Je vidět řapík, dva palisty  a pět lístků.

Morfologie listu se zabývá vnější stavbou, tvarem, orgánu rostliny, listu. Má význam pro určování rostlin.

Asimilační listy jsou obvykle zelené barvy a mohou být při veškeré své tvarové rozmanitosti rozlišeny na plochou čepel, stopkovitý řapík a různě utvářenou spodní část. Ta se mnohdy člení na pochvu objímající stonek a na palisty. Všechny části listu nemusí být vyvinuty.[L 1]

Listová čepel[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Čepel listová.

Listová čepel (lamina) je buď jednoduchá nebo složená z lístků. Jednoduchá čepel je buď celistvá nebo nejrůznějším způsobem členěná. Tvary listové čepele a její okraj jsou velmi rozmanité. U mnoha rostlin se svrchní strana listové čepele poznatelně liší od spodní strany listů. Většina rostlin je hypostomatická = více jak 90 % průduchů je na spodní straně, vodní rostliny však mají tento poměr obrácen (leknín, rdest vzplývavý). Listová čepel je u většiny rostlin souměrná, pouze vzácně je asymetrická (jilm, moruše, begonie). Rozdíly mohou být v barvě, odění, nervatuře, anatomii (xylém nahoře, floém dole). Vzhledem se liší čepele ploché, vlnité, kadeřavé, svraskalé, rýhované, řasnaté atd. Podle konzistence lze rozlišit čepele blanité, bylinné, kožovité, suchomázdřité, atd. Dělení listů je však založeno především na tvarech čepele. Je však zřejmé, že i žilnatina je komplikovaným a významným morfologickým znakem krytosemenných rostlin. Mezižeberní žilnatina je složena ze sítě mnohoúhelníkovitých políček mezi žilkami. Může být různého typu podle tvaru políček.

Polymorfismus čepele listu[editovat | editovat zdroj]

Listeny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Listen.

Listeny (bractea) jsou listy v květenství, někdy redukované. Někdy bývá listen zbarven podobně jako korunní lístky a přebírá funkci optického lákadla hmyzu k opylení (např. pryšce, toulec áronovitých rostlin). Tvoří také zákrov úboru hvězdnicovitých, plevky na lůžku úboru, obaly a obalíčky miříkovitých, plevy a pluchy v kláscích lipnicovitých.

Listence[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Listenec.

Listence (bracteola) jsou zpravidla párovité listy, vyrůstající na květní stopce (např. na stopce květu violky).[e 1]

Řapík[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Řapík.

Řapík (petiolus) je stopkovitá část listu. List bez řapíku je přisedlý (len). Je-li řapík vyvinut, označuje se list jako řapíkatý (např. topol černý). U mnohých rostlin vykonává řapík pohyby a staví čepele do výhodné polohy ke světlu. List kotvice má řapík nafouklý vzduchem,označovaný jako řapík nadmutý. Obsahuje aerenchym, díky čemuž může dobře plavat a nést čepel na vodní hladině. Jiné se rostliny ovíjejí řapíkem (plamének plotní). Jindy řapíky jsou rozšířené a podobají se čepeli a asimilují (kapinice). Podle tvaru rozlišujeme například oblý, polooblý, hranatý, úzce pruhovitý, žlábkovitý, křídlatý u citroníku (Citrus),

Palisty[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Palist.

U některých krytosemenných rostlin vybíhá báze řapíku nebo báze čepele přisedlého listu v párovité výrůstky – palisty. Není jasné, zda jsou palisty původním nebo odvozeným znakem. Většina argumentů však podporuje původnost volných bazálních palistů. Přesvědčivé fosilie chybějí, ale přítomnost palistů u jedno i dvouděložných a jejich běžná asociace s primitivnějšími čeleděmi dvouděložných budí dojem, že skutečně primitivní jsou.[e 2]

Palisty (stipula) mohou být: opadavé ještě před vývojem listové čepele (např. dub), nebo vytrvávají po celou dobu existence listu (např. hrách). U habru palisty kryjí vyvíjející se listy. Palisty bývají šupinovité, blanité, nebo asimilující. Některé palisty mohou ztrnovatět jako u akátu (Robinia pseudoacacia). U rdesnovitých rostlin srůstají palisty za vzniku válcovitého útvaru (botky).[e 2] U našich mořenovitých např. u mařinky vonné a svízele dorůstají palisty do velikosti i tvaru asimilačních listů objímajícího stonek nad uzlinou.

Listová pochva[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pochva (list).

Pochva (vagina)je vyvinutá báze listu, obvykle rozšířená a objímající stonek. Pochva je více vyvinuta u jednoděložných rostlin, kde může zcela zakrývat stonek. Chrání úžlabní pupeny a u lipnicovitých zónu interkalárního meristému. Podle tvaru je možno rozlišovat pochvu srostlou, otevřenou, přitisklou, nadmutou atp. U trav v nejspodnější části listu mohou být vytvořeny ligulární útvary : poševní ouško (auricula), jazýček (ligula).[L 2] Z pochev mohou vznikat zdánlivé kmeny (banánovník, cibule, kýchavice) – vlastní stonky pak rostou vnitřkem rourkovitého zdánlivého kmene.[e 2]

Děložní lístek[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Děložní lístek.

Děložní lístky, (také klíční lístky) tzv. dělohy. Jsou modifikací listu. Zpravidla brzy opadají. Jsou často velmi podobné u rostlin v témže rodu (např. brukvovité).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERNOHORSKÝ, Zdeněk. Základy rostlinné morfologie: celost. vysokoškolská učebnice. Ilustrace Hana Střihavková. 6., upr. vyd., v SPN 4. vyd. Praha: SPN, 1967. 216, [2] s., [32] s. fot. příl. S. 123, 130–133. (česky) 
  2. DOSTÁL, Rudolf; LUXOVÁ, Marie. Zemědělská botanika: učebnice pro vys. školy zeměd. 1. [díl], Anatomie a morfologie rostlin. Ilustrace M. Luxová, Eva Hachlová. 2., přeprac. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. (česky) Vazba: Ondřej Švarc. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUBÁT, Karel. OBECNÁ BOTANIKA [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c Fylotaxe [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné online. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]