Přeskočit na obsah

Souhvězdí Trojúhelníku: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
typo
→‎Historie a mytologie: úprava textu dle rady Lad. Faigla
Řádek 46: Řádek 46:
| titul = Triangulum
| titul = Triangulum
| jazyk = anglicky
| jazyk = anglicky
}}</ref> Souhvězdí bylo též nazýváno Sicilia, protože Římané věřili, že [[Ceres (mytologie)|Ceres]], římská bohyně úrody a patronka [[Sicílie]], poprosila Jupitera o umístění ostrova v nebesích.<ref name="hin" /> Řečtí astronomové, jako Hipparchos a Ptolemaios nazývali souhvězdí Trigonon (Τρίγωνον), což bylo později romanizováno na Trigonum. [[Židé]] souhvězdí nazývali [[Šališ]], podle hudebního nástroje trojúhelníkového tvaru.<ref name="kle">{{Citace monografie
}}</ref> Souhvězdí bylo též nazýváno Sicilia, protože Římané věřili, že [[Ceres (mytologie)|Ceres]], římská bohyně úrody a patronka [[Sicílie]], poprosila Jupitera o umístění ostrova v nebesích.<ref name="hin" /> Řečtí astronomové, jako Hipparchos a Ptolemaios nazývali souhvězdí Trigonon (Τρίγωνον), což bylo později romanizováno na Trigonum. Židé souhvězdí nazývali ''šališ'' ({{vjazyce|he}}: {{cizojazyčně|he|שליש}}), podle biblického hudebního nástroje zmíněného v [[1. kniha Samuelova|1. knize Samuelově]].<ref name="kle">{{Citace monografie
| příjmení = Kleczek
| příjmení = Kleczek
| jméno = Josif
| jméno = Josif
Řádek 55: Řádek 55:
| strany = 256
| strany = 256
| rok = 1978
| rok = 1978
}}</ref> Další názvy týkající se jeho tvaru zahrnují Tricuspis a Triquetrum.<ref name="hin" /> [[Alfa Trianguli]] a [[Beta Trianguli]] byli nazývány ''Al Mīzān'', což je arabsky "zářící paprsek".<ref name="gra">{{Citace elektronické monografie| url=http://books.google.cz/books?id=40JzBYGREL0C&pg=PA238&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
}}</ref> Šališ byl biblický hudební nástroj mající buď trojúhelníkový tvar, nebo tři struny.<ref name="sal">{{Citace elektronické monografie| url=http://www.balashon.com/2006/05/shalosh.html
| titul = Balashon - Hebrew Language Detective
| rok = 2015
| jazyk = anglicky
}}</ref> Je zmíněn v 6. verši 18. kapitoly první knihy Samuelovy, který v českém ekumenickém překladu zní: „Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.{{citace bible|1Sam|18|6}}
Další názvy týkající se jeho tvaru zahrnují Tricuspis a Triquetrum.<ref name="hin" /> [[Alfa Trianguli]] a [[Beta Trianguli]] byli nazývány ''Al Mīzān'', což je arabsky "zářící paprsek".<ref name="gra">{{Citace elektronické monografie| url=http://books.google.cz/books?id=40JzBYGREL0C&pg=PA238&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
| příjmení = Garfinkle
| příjmení = Garfinkle
| jméno = Robert A.
| jméno = Robert A.

Verze z 22. 4. 2015, 16:39

Šablona:Infobox souhvězdí Trojúhelník je malé souhvězdí v severní části hvězdné oblohy. Jeho jméno v latině je trojúhelník a je odvozené od tří nejjasnějších hvězd, které v souhvězdí tvoří dlouhý a úzký výrazný trojúhelník. Souhvězdí již známé starověkým Babyloňanům a Řekům, Trojúhelník je jedním z 48 souhvězdí zaznamenaných ve 2. století astronomem Ptolemaiem. Nebeští kartografové Johann Bayer a John Flamsteed katalogizovali v souhvězdí hvězdy, z nich šest má Bayerovo označení. Bílé hvězdy Beta Trianguli a Gama Trianguli, které mají hvězdnou velikost 3,00m a 4,00m, tvoří základnu trojúhelníku a žlutobílá hvězda Alfa Trianguli, o hvězdné velikosti 3,41m, tvoří vrchol rovnoramenného trojúhelníku. Ióta Trianguli je zajímavá dvojhvězda, v souhvězdí jsou tři hvězdné systémy s potvrzenými planetami. V souhvězdí se nachází několik galaxií, z nichž nejjasnější a nejbližší je v galaxie v Trojúhelníku, Messier 33. Galaxie je členem místní skupiny galaxií. První objevený kvasar 3C 48 se nachází uvnitř hranic souhvězdí Trojúhelníku.

Historie a mytologie

V mezopotámském klínopisném hvězdném katalogu MUL.APIN tvoří Trojúhelník spolu s hvězdou Alamak v souhvězdí Andromedy část souhvězdí Pluhu (symbolicky Mul.APIN), úvodní souhvězdí kalendářního roku. Tabulky, které vznikly přibližně tisíc let před naším letopočtem, se jmenují právě po úvodním souhvězdí MUL.APIN. Pluh byl prvním souhvězdím vnitřní kruhu a označoval hvězdy na Cestě Enlilově. Začátek jarní orby v únoru se shodoval s heliakickým východem souhvězdí. Souhvězdí Pluhu odpovídalo době, kdy vznikal katalog MUL.APIN nejsevernějšímu čtvrtletí dráhy Slunce, což odpovídá 45 dnům v období před i po letním slunovratu.[1]

Starověcí Řekové nazývali souhvězdí Trojúhelníku Deltodon (Δελτωτόν), protože souhvězdí připomínalo tvarem velké řecké písmeno delta (Δ). To bylo převzato římskými spisovateli, později přeloženo do latiny jako Deltotum.[2] Eratosthenés v souhvězdí viděl nilskou deltu, zatímco římský spisovatel Hyginus tvar souhvězdí spojoval trojúhelníkovým podobou ostrova Sicílie, který byl známý jako Trinacria kvůli svému tvaru.[3] Souhvězdí bylo též nazýváno Sicilia, protože Římané věřili, že Ceres, římská bohyně úrody a patronka Sicílie, poprosila Jupitera o umístění ostrova v nebesích.[2] Řečtí astronomové, jako Hipparchos a Ptolemaios nazývali souhvězdí Trigonon (Τρίγωνον), což bylo později romanizováno na Trigonum. Židé souhvězdí nazývali šališ (hebrejsky: שליש‎), podle biblického hudebního nástroje zmíněného v 1. knize Samuelově.[4] Šališ byl biblický hudební nástroj mající buď trojúhelníkový tvar, nebo tři struny.[5] Je zmíněn v 6. verši 18. kapitoly první knihy Samuelovy, který v českém ekumenickém překladu zní: „Tenkrát, když přicházeli, když se David vracel od vítězství nad Pelištejcem, vyšly ze všech izraelských měst zpívající a tančící ženy vstříc králi Saulovi s radostí, s bubínky a loutnami.1Sam 18, 6 (Kral, ČEP) Další názvy týkající se jeho tvaru zahrnují Tricuspis a Triquetrum.[2] Alfa Trianguli a Beta Trianguli byli nazývány Al Mīzān, což je arabsky "zářící paprsek".[6] V čínské astronomii byly Alamak a okolní hvězdy, včetně Bety, Gamy a Delty Trianguli, nazývány Tchien-ta ťiang-ťün (天大将军, „Největší nebeský generál“), představujícího slávu a čest v astrologii a velkého generála v mytologii.[3][7] Alfa Trianguli byla pro Čínany Ťün-nan-men (军南门), „jižní brána velitelství“ nebeského generála.[3]

Později, v 17. století, německý kartograf a astronom Johann Bayer nazval souhvězdí Triplicitas a Orbis terrarum tripertitus, pro tři regiony, Evropu, Asii a Afriku. Triangulus septentrionalis byl název, který se používal pro odlišení od souhvězdí Jižního trojúhelníku, Triangulus Australis.[2] Polský astronom Johannes Hevelius ze tří slabých hvězd - 6, 10 a 12 Trianguli, vytvořil nové souhvězdí Trojúhelník Minus v roce 1690 ve svém katalogu Firmamentum Sobiescianum, originální souhvězdí přejmenoval Triangulum Majus.[8] Menší souhvězdí nebylo v roce 1920 uznáno Mezinárodní astronomickou unií (IAU).[6][7]

Charakteristika

Malé souhvězdí Trojúhelníku je ohraničené souhvězdím Andromedy na severu a západě, souhvězdím Ryb na západě a jihu, souhvězdím Berana na jihu a východě a souhvězdím Persea na východě. Střed souhvězdí leží na noční obloze v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Alamak a Hamal.[9] Třípísmená zkratka souhvězdí Tri byla IAU přijata v roce 1922.[10] Oficiální hranice souhvězdí, stanovené Eugènem Delportem v roce 1930, jsou definovány jako polygon 14 stran. Rovníkové souřadnice, rektascenze leží mezi 01h 31,3m a 02h 50,4m, zatímco deklinaci popisují souřadnice mezi 25,60° a 37,35°.[11] Souhvězdí má rozlohu 132 čtverečních stupňů a zabírá 0,320 procent z noční oblohy. Souhvězdí Trojúhelníku je rozlohou na 78. místě ze 88 souhvězdí.[12]

Zajímavé objekty

Souhvězdí Trojúhelníku viditelné na noční obloze pouhým okem

Johann Bayer katalogizoval pět hvězd v souhvězdí, dal jim Bayerovo označení od alfy po epsilon. John Flamsteed přidal etu, iótu a čtyři hvězdy označené latinkou; z nich pouze označení pro iótu je dodnes používáno, ostatní hvězdy byly v následujících katalozích a hvězdných mapách vynechány.[13] Flamsteed dal 16 hvězdám Flamsteedovo označení, z toho označení 1 a 16 nejsou používána. Souřadnice 1 Trianguli byly chybné, protože neexistuje hvězda v místě, které odpovídá umístění hvězdy v Flamsteedově katalogu Catalogus Britannicus. Baily předpokládal, že souřadnice, které měly patřit hvězdě 1 Trianguli, ve skutečnosti náleží hvězdě s hvězdnou velikostí 7,4m – HD 10407, liší se od její polohy o 32 sekund a Flamsteed je uvedl omylem. Baily také poznamenal, že 16 Trianguli se nachází blízko souhvězdí Berana a zařadil ji do druhého souhvězdí.[13]

Hvězdy

Tři hvězdy v souhvězdí tvoří dlouhý úzký trojúhelník, díky kterému získalo souhvězdí své jméno. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je bílá obří hvězda. Beta Trianguli je zdánlivé hvězdné velikosti 3.00m,[6] nacházející se 127 světelných let daleko od Země.[14] Jedná se spektroskopickou dvojhvězdu. Jasnější je bílá hvězda spektrálního typu A5IV, o hmotnosti 3,5 násobku hmotnosti našeho Slunce, která se začíná rozpínat a opouštět hlavní posloupnost. O slabší složce je málo známo, ale pravděpodobně se jedná o žlutobílou hvězdu spektrální typu hlavní posloupnosti okolo 1,4 hmotnosti Slunce. Hvězdy obíhají kolem společného těžiště kolem jednou za 31 dní a jsou obklopeny prstencem prachu, který sahá do vzdálenosti 50-400 AU.[15]

Druhá nejjasnější hvězda souhvězdí Alfa Trianguli, je žlutobílý podobr (3,41m). Jedná se o těsnou dvojhvězdu s oběžnou dobou 1,74 dne. Hvězda je také známá jako Caput Trianguli či Ras al Muthalath[16] a nachází se na vrcholu trojúhelníku. Od hvězdy Hamal v souhvězdí Berana je vzdálena asi 7 stupňů severo-severozápadně.[17] Poslední hvězdou trojúhelníku je Gama Trianguli, bílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu A1Vnn, zdánlivé hvězdné velikosti 4m, 112  světelných let od Země.[18] Je dvojhvězdou, přibližně 33 krát jasnější než Slunce a má vysokou rotační rychlost, v důsledku čehož bude nejspíše nápadně zploštělá. Stejně jako Beta, je obklopena prachoplynovým diskem, který má poloměr 80 krát větší než je vzdálenost Země od Slunce.[19] Gama Trianguli spolu s hvězdami Delta a 7 Trianguli tvoří optickou trojhvězdu. Delta je spektroskopická dvojhvězda, složená ze dvou žlutých hvězd hlavní posloupnosti podobných rozměrů jako Slunce, které leží 35 světelných let od Země. Dvě hvězdy obíhají kolem společného těžiště jednou za deset dní a odděluje je vzdálenost 0,1 AU.[20] Jedná se o nejbližší hvězdu v souhvězdí.[12] 7 Trianguli je mnohem dále od Země, zhruba 280 světelných let a má hvězdnou velikost 5,25m.[21]

Ióta Trianguli je dvojhvězdou, jejíž složky lze rozlišit již dalekohledy střední velikosti na žlutou a bledě modrou hvězdu. Obě hvězdy jsou dále spektroskopickými dvojhvězdami, takže se jedná o čtyřhvězdu.[22] X Trianguli je zákrytová proměnná dvojhvězda, jejíž jasnost kolísá mezi 8,5 a 11,2 v periodě 0,97 dne.[23] RW Trianguli je kataklyzmická proměnná hvězda. Jedná se o dvojhvězdu složenou z bílého trpaslíka a jasnější oranžové hvězdy hlavní posloupnosti spektrálního typu K7V. Bílý trpaslík pomocí akrečního disku nasává hmotu z druhé hvězdy. Systém se nachází ve vzdálenosti 1075 světelných let.[24]

R Trianguli je dlouhoperiodická proměnná hvězda typu Mira, její jasnost se pohybuje se v rozmezí od velikosti 6,2m až 11,7m v době 267 dne.[23] Jedná se o červeného obra spektrálního typu M3.5-8e, nacházejícího se ve vzdálenosti 960 světelných let.[25] HD 12545, nebo XX Trianguli, je oranžový obr spektrálního typu K0III ve vzdálenosti 520 světelných let hvězdné velikosti 8,42m.[26] Na povrchu hvězdy byla astronomy detekována v roce 1999 skvrna větší než je průměr Slunce pomocí Dopplerova zobrazování.[27]

V souhvězdí se nachází tři hvězdy, u kterých byly potvrzeny planety. HD 9446 je Slunci podobná hvězda vzdálená přibližně 171 světelných let. Má dvě planety o hmotnosti 0,7 a 1,8 hmotnosti Jupitera, s oběžnou dobou 30 a 193 dne.[28] WASP-56 je Slunci podobná hvězda spektrálního typu G6 a zdánlivé hvězdné velikosti 11,48m s planetou 0,6 hmotnosti Jupitera, s oběžnou dobou 4,6 dne.[29] HD 13189 je oranžový obr spektrálního typu K2II asi 2 až 7 krát hmotnější než Slunce, okolo ní obíhá planeta nebo hnědý trpaslík 8 až 20 krát hmotnější než Jupiter, který má oběžnou dobu 472 dne. Jedná se o jednu z největších hvězd, u níž byla objevena planeta.[30]

Objekty hlubokého vesmíru

Amatérský snímek galaxie M 33 (NGC 598)

Galaxie v Trojúhelníku, známá také pod označením Messier 33, byla objevena Giovanni Battistou Hodiernou v roce 1600. Je členem místní skupiny galaxií, nachází se ve vzdálenosti přibližně 2,3 milionu světelných let a má hvězdnou velikost velikost 5,8m a je dostatečně jasná, aby byla vidět pouhým okem při nejtemnější obloze.[31][32] Při světelném znečištění je náročné ji najít, protože není viditelná i v malém dalekohledu. V triedru je rozlehlá slabší oválná skvrna o velikosti asi 1 stupně, pro velké dalekohledy s malým zorným polem je proto naprosto nevhodným objektem. Proto je k její nízké povrchové jasnosti lepší zvolit menší zvětšení dalekohledu. Jedná se o spirální galaxii s průměrem 46 tisíc světelných let. Je tedy menší než galaxie v Andromedě a Mléčná dráha. Vzdálenost menší než 300 tisíc světelných mezi ní a galaxií v Andromedě podporuje hypotézu, že se jedná o satelitní galaxii v galaxie Andromedě.[33] V souhvězdí se nachází v blízkosti hranice souhvězdím Ryb, 3,5 stupně západně-severozápadně od Alfy Trianguli a 7 stupňů jihozápadně od Mirachu.[15] V galaxii se nachází NGC 604, HII oblast, ve které se tvoří nové hvězdy.[34] Kromě M33 existuje v souhvězdí několik NGC galaxií hvězdných velikostí mezi 12 až 14 magnitudou.[7] Největší z nich má délku 10 obloukových minut a 12. magnitudu. NGC 925 spirální galaxie s délkou 5 obloukových minut, hvězdné velikosti 11,6m, NGC 672 je spirální galaxie s příčkou. V její blízkosti se nachází galaxie IC 1727 a zdá se, že obě galaxie na sebe vzájemně gravitačně působí. Mezi nimi je vzdálenost 88 tisíc světelných let. Obě galaxie se nachází ve vzdálenosti 18 miliónů světelných let.[35] Tyto dvě galaxie a další čtyři nepravidelné trpasličí galaxie v okolí tvoří skupinu galaxií NGC 672. Ve skupině galaxií probíhala v posledních deseti miliónech let bouřlivá tvorba hvězd. Skupina galaxií je spojena s jinou skupinu šesti galaxií známou jako skupina NGC 784, která je pojmenovaná pro její hlavní galaxii, spirální galaxii NGC 784. Spolu se dvěma dalšími izolovanými trpasličími galaxiemi, těchto čtrnáct galaxií se pravděpodobně pohybuje se stejným směrem a pravděpodobně tvoří vlákna temné hmoty.[36] 3C 48 byl první pozorovaný kvasar, nicméně jeho pravá podstata byla objevena až po pozorování kvasaru 3C 273 v roce 1963.[37] Má zdánlivou hvězdnou velikost 16,2m a se nachází asi 5 stupňů severozápadně od Alfy Trianguli.[17]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triangulum na anglické Wikipedii.

  1. ROGERS, John. J. Origins of the Ancient Constellations: I. The Mesopotamian Traditions [online]. Journal of the British Astronomical Association, 1998. S. 9-28. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d HINCKLEY, Allen Richard. Star Names: Their Lore and Meaning [online]. New York: Dover Publications Inc., (1963) [1899]. S. 414–15. Dostupné online. ISBN 0-486-21079-0. (anglicky) 
  3. a b c RIDPATH, Ian. Triangulum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. KLECZEK, Josif. Naše souhvězdí. Praha: Albatros, 1978. S. 256. 
  5. Balashon - Hebrew Language Detective [online]. 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c GARFINKLE, Robert A. Star-Hopping: Your Visa to Viewing the Universe [online]. Cambridge: Cambridge University Press, 1997. S. 238. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c OLCOTT, William Tyler. Star Lore: Myths, Legends, and Facts. Mineola, New York: Courier Dover Publications, (2004) [1911]. ISBN 978-0-486-43581-7. S. 22-23. (anglicky) 
  8. RIDPATH, Ian. Triangulum Minus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SIMPSON, Phil L. Guidebook to the Constellations: Telescopic Sights, Tales, and Myths [online]. New York: Springer, 1997. S. 417. Dostupné online. ISBN 1-4419-6941-1. (anglicky) 
  10. RUSSEL, Henry Norris. The New International Symbols for the Constellations [online]. New York: Popular Astronomy, 1922. S. 469. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Triangulum, Constellation Boundary [online]. IAU. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b BAGNALL, Philip M. The Star Atlas Companion: What You Need to Know about the Constellations [online]. New York: Springer, 2012. S. 439. Dostupné online. ISBN 978-1-4614-0830-7. (anglicky) 
  13. a b WAGNMAN, Morton. Lost Stars: Lost, Missing and Troublesome Stars from the Catalogues of Johannes Bayer, Nicholas Louis de Lacaille, John Flamsteed, and Sundry Others.. Blacksburg, Virginia: The McDonald & Woodward Publishing Company, 2003. ISBN 978-0-939923-78-6. S. 301-02,348. (anglicky) 
  14. bet Tri -- Spectroscopic binary [online]. SIMBAD Astronomical Database. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b KENNEDY, G.M.; WYATT, M.C.; SIBTHORPE, B. The oplanar Circumbinary Debris Disks [online]. Notices of the Royal Astronomical Society, 2012. S. 2115–28. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2966.2012.21865.x. (anglicky) 
  16. Výsledek vyhledávání Metallah [online]. astronomia.zcu.cz [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. 
  17. a b MOTZ, Lloyd; NATHANSON, Carol. The Constellations: An Enthusiast's Guide to the Night Sky. London: Aurum Press, 1991. ISBN 1-85410-088-2. S. 310–12. (anglicky) 
  18. Gam Tri -- Star [online]. SIMBAD Astronomical Database. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. RHEE, Joseph H.; SONG, Inseok; ZUCKERMAN, B. Characterization of Dusty Debris Disks: The IRAS and Hipparcos Catalogs [online]. The Astrophysical Journal, 2007. S. 1556–71. Dostupné online. DOI 10.1086/509912. (anglicky) 
  20. KALER, Jim. Delta Trianguli [online]. University of Illinois. Dostupné online. (anglicky) 
  21. 7 Tri -- Star [online]. SIMBAD Astronomical Database. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. BURNHAM, Robert Jr. Burnham's Celestial Handbook. New York: Dover Publications, 1978. ISBN 0-486-24065-7. (anglicky) 
  23. a b LEVY, David H. David Levy's Guide to Variable Stars [online]. Cambridge, United Kingdom: Cambridge University Press, 2005. S. 227. Dostupné online. ISBN 0-521-60860-0. (anglicky) 
  24. GROOT, Paul J.; RUTTEN, Rene G.M.; VAN PARADIJS, Jan. A Spectrophotometric Study of RW Trianguli [pdf]. Astronomy & Astrophysics, 2004. S. 283–91. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20031771. (anglicky) 
  25. V* R Tri -- Variable Star of Mira Cet type [online]. SIMBAD Astronomical Database. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. V* XX Tri -- Variable of RS CVn type [online]. SIMBAD Astronomical Database. Centre de Données astronomiques de Strasbourg [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Smallest KPNO telescope discovers biggest starspot on XX Tri (HD 12545) [online]. Potsdam, Germany: Leibnitz Institute for Astrophysics [cit. 2015-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. HÉBRARD ET AL, G.; BONFILS, X., X.; SÉGRANSAN, D. The SOPHIE Search for Northern Extrasolar Planets: II. A Multi-planet System Around HD 9446 [pdf]. Astronomy & Astrophysics, 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  29. FAEDI ET AL, F. WASP-54b, WASP-56b, and WASP-57b: Three New Sub-Jupiter Mass Planets from SuperWASP [pdf]. Astronomy & Astrophysics, 2013. S. A73–90. Dostupné online. (anglicky) 
  30. A giant planet around the massive giant star HD 13189 [online]. Astronomy & Astrophysics, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Galaxie v Trojúhelníku na snímku Herschela [online]. Astronomicon, 2014. Dostupné online. 
  32. M33: Facts About the Triangulum Galaxy [online]. Space.com, 2014. Dostupné online. 
  33. PAWLOWSKI, Marcel S.; KROUPA, Pavel; JERJEN, Helmut. Dwarf Galaxy Planes: the Discovery of Symmetric Structures in the Local Group" [pdf]. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, 2013. Dostupné online. DOI 10.1093/mnras/stt1384. (anglicky) 
  34. NEMIROFF, Robert; BONNELL, Jerry. NGC 604: Giant Stellar Nursery in M33 [online]. Astronomy Picture of the Day. NASA, 1996. Dostupné online. (anglicky) 
  35. BLOCK, Adam. NGC 672 [online]. National Optical Astronomy Observatory. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ZITRIN, Adi; BROSCH, Noah. The NGC 672 and 784 galaxy groups: evidence for galaxy formation and growth along a nearby dark matter filament [online]. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, 2008. Dostupné online. DOI 10.1111/j.1365-2966.2008.13786.x. (anglicky) 
  37. ROBERTSON, Peter. Beyond Southern Skies: Radio Astronomy and the Parkes Telescope [online]. London: Cambridge University Press, 1992. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • HLAD, Oldřich; PAVLOUSEK, Jaroslav. Přehled astronomie. Praha: SNTL, 1984. 
  • KLECZEK, Josif. Naše souhvězdí. Praha: Albatros, 1986. 

Související články

Externí odkazy