Walter Xaver z Ditrichštejna
| otec | Ferdinand Josef z Ditrichštejna 1636–1698 |
|---|---|
| matka | Marie Alžběta z Eggenbergu 1640–1715 |
| sestra | Erdmunda Tereza, provdaná Lichtenštejnová 1662–1737 |
| švagr | Jan Adam I. z Lichtenštejna 1662–1712 |
| bratr | Leopold Ignác z Ditrichštejna 1660–1708 |
| dcera | Marie Josefa, provdaná Kinská 1694–1758 |
| zeť | Štěpán Vilém Kinský 1679–1749 |
| dcera | Marie Aloisie, provdaná Althannová 1700–1783 |
| zeť | Michael Václav z Althannu 1668–1738 |
| syn | Karel Maxmilián z Ditrichštejna 1702–1784 |
| snacha | Marie Anna Josefa Khevenhüller 1705–1764 |
| vnuk | Karel Jan z Ditrichštejna 1728–1808 |
Walter Xaver František Antonín kníže z Ditrichštejna (Walter Xaver Franz Anton Fürst von Dietrichstein) (18. září 1664 Brno – 3. listopadu 1738 Mikulov) byl rakouský šlechtic a majitel rozsáhlých statků na Moravě a v Čechách. Na Moravě zastával vysoké zemské úřady, proslul jako mecenáš umění a po požáru hlavního rodového sídla v Mikulově podnikl jeho barokní přestavbu.
Mládí a kariéra
Narodil se v Brně jako čtvrtý syn knížete Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna (1636-1698) a jeho manželky Marie Alžběty, rozené z Eggenberka (1640-1715), kmotrem byl jeho strýc, císařský generál hrabě Walter Leslie. Jako mladší syn byl původně předurčen ke kněžské dráze a již ve velmi mladém věku získal posty kanovníka v Olomouci a Pasově. Absolvoval pětiletou kavalírskou cestu, během níž studoval na univerzitě v Lovani (1683-1686), další dva roky strávil v Paříži a Římě, podnikl též krátké cesty do Holandska a Anglie. Přes dlouhodobý pobyt v zahraničí se měl podle instrukcí rodičů mimo jiné zdokonalovat v češtině, z dochované korespondence ale vyplývá, že již tehdy se vzepřel otcovým plánům na církevní kariéru.
Po návratu z kavalírské cesty krátce žil ve Vídni jako císařský komorník, krátce nato se ale oženil a přesídlil na Moravu. Na rozdíl od otce a starších bratrů nezastával úřady u císařského dvora, ale prosadil se ve správě Moravského markrabství, kde zastával funkce nejvyššího sudího (1701-1702) a nejvyššího komorníka (1702-1714). Zúčastnil se také tehdejších válek, pod velením prince Evžena Savojského bojoval v bitvě u Zenty (1697), v letech 1704-1706 se v Německu a Itálii zúčastnil války o španělské dědictví a nakonec byl přítomen také dobytí Bělehradu (1717).
S dědictvím knížecího titulu v roce 1708 po starším bratrovi převzal i čestné hodnosti dědičného číšníka v Korutansku a dědičného lovčího ve Štýrsku. Byl též jmenován císařským tajným radou a v roce 1731 obdržel Řád zlatého rouna.
Rodina a majetkové poměry
Krátce po návratu z kavalírské cesty se v roce 1688 oženil s výrazně starší dvojnásobnou vdovou Zuzanou Liborií Morkovskou ze Zástřizl (1637-1691), která byla dědičkou panství Boskovice. Druhé manželství uzavřel v roce 1693 v brněnském kostele sv. Jakuba s hraběnkou Karolínou Maxmiliánou Pruskovskou z Pruskova (1674-1734). Z druhého manželství se narodilo deset dětí, z nichž pět zemřelo v dětství. Nejstarší dcera Marie Josefa (1694-1758) byla se provdala za knížete Štěpána Viléma Kinského, další dcera Marie Aloisie (1700-1783) byla manželkou hraběte Michaela Václava z Althannu. Dědicem titulů a majetku se stal kníže Karel Maxmilián (1702-1784).
Od své první manželky Zuzany ze Zástřizl převzal již v roce 1690 do správy panství Boskovice. Boskovický hrad byl tehdy ještě obyvatelný a Zuzana ze Zástřizl si vymínila jeho doživotní užívání (zemřela již o rok později). Hrad byl opuštěn počátkem 18. století, v roce 1728 byl v prostoru mezi hradem a městem vybudován hospodářský dvůr (1728), na nějž navázala výstavba panské rezidence (1729-1733) v Hradní ulici určená pro občasný pobyt knížecí rodiny. V roce 1705 koupil Walter Xaver za 154 000 zlatých panství Sokolnice u Brna.
Po smrti staršího bratra Leopolda v roce 1708 se stal čtvrtým knížetem z Ditrichštejna a převzal stěžejní rodové majetky (Mikulov, Lipník nad Bečvou, Hranice, Nové Město na Moravě, Polná, Přibyslav, Libochovice). Vzdálenějším statkům se věnoval jen výjimečně, podpořil například výstavbu kostela sv. Vavřince v Libochovicích (1720-1722), po požáru v roce 1735 nechal opravit zámek v Polné. Významnou stavbu chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné, zahájenou zemřelým bratrem Leopoldem, dokončil jen částečně. Vzrůstající oblibu svatojánského kultu dokládá vznik několika soch sv. Jana Nepomuckého na různých panstvích (Libochovice, Lipník nad Bečvou, Hranice).
V roce 1719 bylo požárem poničeno hlavní rodové sídlo v Mikulově, načež došlo k zásadní přestavbě zámeckého areálu (1719-1730). Kromě změny dispozice hlavní zámecké budovy byla nově vybudována jízdárna, terasa a čestný dvůr se sochařskou výzdobou, v interiérech byla značná pozornost věnována knihovně a sálu předků. Na náměstí v Mikulově byl v letech 1724-1725 postaven sloup Nejsvětější Trojice.
Na přestavbě zámku v Mikulově, stejně jako na úpravách rodového paláce v Herrengasse ve Vídni se podílel architekt Christian Alexander Oedtl, který pro Waltera Xavera pracoval i v Ditrichštejnském paláci na Zelném trhu v Brně. Při korunovační cestě Karla VI. v roce 1723 usiloval Walter Xaver o ubytování císařského dvora v Brně, nakonec ale císař pobýval v dietrichsteinském domě na náměstí v Jihlavě.
Přestože Walter Xaver po bratru Leopoldovi zdědil majetek zatížený vysokými dluhy a sám vynakládal značné prostředky na renovaci rodových sídel, podařilo se mu konsolidovat rodové hospodaření a svým potomkům zanechal finance v lepším stavu. Celková hodnota majetku v době jeho úmrtí činila bezmála jeden a půl milionu zlatých, dluhy dosahovaly výše 400 000 zlatých. Zemřel v Mikulově a je pohřben ve zdejší knížecí hrobce na náměstí. V době jeho smrti byli naživu dva synové, starší Karel Maxmilián (1702-1784) byl dědicem knížecího titulu a Mikulova s dalšími statky, mladší Jan Křtitel Leopold (1703-1773) převzal Boskovice a Sokolnice.
Odkazy
Literatura
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9
- Ottův slovník naučný, díl VII; Praha, 1893 (reprint 1997) ISBN 80-7185-057-8
- SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9