Zemské úřady

Ve feudálních státech byly udělovány úřední hodnosti, jejichž nositelé spolu s panovníkem nebo vedle něho spravovali veřejné záležitosti. V jednotlivých zemích Evropy i českého státu se názvy a kompetence zemských úřadů lišily, ale jejich vývoj probíhal v podstatě analogicky. V období vrcholného feudalismu se postupně vydělily z dvorských úřadů, jednostranně závislých na panovníkovi, a změnily se v úřady stavovské, zodpovědné nejen králi, ale také zemské stavovské obci. Po vyvrcholení stavovského vlivu (viz Český stát za vlády Jagellonců) došlo s nástupem absolutismu k opětnému podřízení zemských úřadů panovníkovi. V Čechách zemské úřady vznikly ve 13. století. Jádrem sboru nejvyšších zemských úředníků (název užíván od poloviny 14. století) se stali šlechtici - hodnostáři zemského soudu (komorník, sudí, písař) a vojenský velitel ústředního panovnického sídla (purkrabí pražský). Představitelem nejdůležitějšího výkonného úřadu státu (kancléř) byl až do 15. století probošt vyšehradské kapituly. V pohusitské době ovládli všechny nejvyšší z. ú. světští feudálové a roku 1497 se dohodli s Vladislavem II. Jagellonským o rozdělení dvanácti zemské úřady mezi pány a rytíře. Tyto úřady přetrvaly až do tereziánských reforem, kdy byly zrušeny. Úpravu zaznamenaly v roce 1627, po vydání Obnoveného zřízení zemského, kdy byli karlštejnští purkrabí nahrazeni prezidentem Apelačního soudu a prezidentem České komory.

Nejvyšší zemské úřady v Čechách

Obsazované panským stavem

• nejvyšší zemský purkrabí – zástupce panovníka, představitel sboru nejvyšších zemských úředníků, velitel zemské vojenské hotovosti, předseda purkrabského soudu (záležitosti sporů z dlužních úpisů), hlavní nositel policejní moci, v nepřítomnosti panovníka předsedal českému zemskému soudu; svoje přední místo mezi ostatními purkrabími (burgravius, dříve castellanus) si získal spolu s posílením významu Pražského hradu

• nejvyšší zemský hofmistr – správce panovnického dvora a za nepřítomnosti krále předseda komorního soudu

• nejvyšší zemský maršálek (agaso, marchalcus) – společný úředník pro Čechy a Moravu, předsedal soudu, který rozhodoval spory o šlechtickou čest

• nejvyšší zemský komorník (camerarius supremus) – uděloval povolení k audienci u panovníka, zodpovídal za řádné vedení agendy zemských desk, měl dozor nad menšími zemskými úředníky, obesílal žalované u zemského soudu

• nejvyšší zemský sudí (iudex terrae) – připravoval jednání na zemském soudě, svolával ho a dbal nad právní formou a legalitou nálezů

• nejvyšší zemský kancléř – v čele české kanceláře, nejdůležitějšího vnitropolitického i zahraničního politického úřadu pro celý český stát

• nejvyšší zemský dvorský sudí – předseda dvorského soudu, příslušného pro královská léna

• karlštejnský purkrabí první z dvojice – ochránci českých korunovačních klenotů a zemských privilegií na Karlštejně

Obsazované rytířským stavem

• nejvyšší zemský písař – zodpovědný za vedení záznamů o jednáních zemského soudu

• nejvyšší zemský podkomoří (subcamerarius) – zástupce panovníka ve správě královských měst, dbal nad dodržováním regálních práv panovníka a nad důchody panovnické komory

• purkrabí Hradeckého kraje – úředník bez zvláštní kompetence, jehož hodnost vyjadřovala mimořádný význam východočeského šlechtického svazu v 15. století a také fakt, že východočeská města s Hradcem Králové v čele byla jako věnná města majetkem královen.

• karlštejnský purkrabí druhý z dvojice

Menší zemští úředníci

Některé úřady byly pouze nominální, avšak umožňovaly svým nositelům členství v královské radě a za nepřítomnosti panovníka v zemi také v místodržitelském sboru. Značnou část agendy nejvyšších zemských úředníků vedli jejich zástupci, tzv. menší úředníci zemští.

Vedle řádných zemských úřadů se vyskytovaly podle potřeby ustanovované nepravidelné úřady (zemský správce zemský hejtman) a další úředníci, kompetentní pro Čechy nebo celý český stát (nejvyšší mincmistr, královský prokurátor) a zodpovědní králi. Podle zemského zřízení však nepatřili ke sboru nejvyšších zemských úředníků.

Nejvyšší zemské úřady na Moravě

Na Moravě se vyvinuly zemské úřady při zemských soudech v Brně a Olomouci. Od roku 1493 se sbor nejvyšších úředníků ustálil v tomto složení:

• nejvyšší zemský hejtman – zástupce panovníka a představitel stavů na Moravě, velitel zemské hotovosti
• nejvyšší zemský maršálek – zvaný český nebo královský
• nejvyšší zemský komorník
• nejvyšší zemský sudí
• nejvyšší zemský písař
• nejvyšší zemský podkomoří
• nejvyšší zemský hofrychtéř – ekvivalent k dvorskému sudímu na Moravě

První čtyři úřady si vyhradili páni, v podkomořském úřadě se oba šlechtické stavy střídaly. V Čechách ani na Moravě nebyli v zemských úřadech zastoupeni měšťané.

Nejvyšší zemské úřady v ostatních zemích Koruny české

Ve Slezsku stál v čele ústřední vlády vrchní zemský hejtman, jímž se podle privilegia z roku 1498 stával vždy některý ze slezských knížat. Mezi zemskými úředníky v Horní a Dolní Lužici zaujímali přední místo zemští fojti, dosazovaní králem z české a moravské šlechty.

Reference

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „zemské úřady“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.

Literatura

• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Úřad podkomořský v Čechách : Příspěvek k dějinám stavu městského v zemích českých. Praha : Obec královského hlavního města Prahy, 1881. Dostupné online.  
• HLEDÍKOVÁ, Zdenka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-709-1.