Zemské úřady
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ve feudálních státech byly udělovány úřední hodnosti, jejichž nositelé spolu s panovníkem nebo vedle něho spravovali veřejné záležitosti. V jednotlivých zemích Evropy i českého státu se názvy a kompetence zemských úřadů lišily, ale jejich vývoj probíhal v podstatě analogicky. V období vrcholného feudalismu se postupně vydělily z dvorských úřadů, jednostranně závislých na panovníkovi, a změnily se v úřady stavovské, zodpovědné nejen králi, ale také zemské stavovské obci. Po vyvrcholení stavovského vlivu (viz Český stát za vlády Jagellonců) došlo s nástupem absolutismu k opětnému podřízení zemských úřadů panovníkovi. V Čechách zemské úřady vznikly ve 13. století. Jádrem sboru nejvyšších zemských úředníků (název užíván od poloviny 14. století) se stali šlechtici - hodnostáři zemského soudu (komorník, sudí, písař) a vojenský velitel ústředního panovnického sídla (purkrabí pražský). Představitelem nejdůležitějšího výkonného úřadu státu (kancléř) byl až do 15. století probošt vyšehradské kapituly. V pohusitské době ovládli všechny nejvyšší z. ú. světští feudálové a roku 1497 se dohodli s Vladislavem II. Jagellonským o rozdělení dvanácti zemské úřady mezi pány a rytíře.
Obsah |
[editovat] Nejvyšší zemské úřady
[editovat] Obsazované panským stavem
- nejvyšší pražský purkrabí – zástupce panovníka, představitel sboru nejvyšších zemských úředníků, velitel zemské vojenské hotovosti, předseda purkrabského soudu
- nejvyšší hofmistr – správce panovnického dvora a za nepřítomnosti krále předseda komorního soudu
- nejvyšší maršálek – společný úředník pro Čechy a Moravu, předsedal soudu, který rozhodoval spory o šlechtickou čest
- nejvyšší komorník – uděloval povolení k audienci u panovníka, zodpovídal za řádné vedení agendy zemského soudu a zemských desek
- nejvyšší zemský sudí – řídil agendu zemského soudu
- nejvyšší kancléř – v čele českého kanceláře nejdůležitějšího vnitropolitického i zahraničního politického úřadu pro celý český stát
- nejvyšší dvorský sudí – předseda dvorského soudu, příslušného pro královská léna
- karlštejnský purkrabí první z dvojice – ochránci českých korunovačních klenotů a zemských privilegií na Karlštejně
[editovat] Obsazované rytířským stavem
- nejvyšší písař – zodpovědný za vedení záznamů o jednáních zemského soudu
- podkomoří – zástupce panovníka ve správě královských měst
- purkrabí Hradeckého kraje – úředník bez zvláštní kompetence, jehož hodnost vyjadřovala mimořádný význam východočeského šlechtického svazu v 15. století a také fakt, že východočeská města s Hradcem Králové v čele byla jako věnná města majetkem královen.
- karlštejnský purkrabí druhý z dvojice
[editovat] Menší zemští úředníci
Některé úřady byly pouze nominální, avšak umožňovaly svým nositelům členství v královské radě a za nepřítomnosti panovníka v zemi také v místodržitelském sboru. Značnou část agendy nejvyšších zemských úředníků vedli jejich zástupci, tzv. menší úředníci zemští.
Vedle řádných zemských úřadů se vyskytovaly podle potřeby ustanovované nepravidelné úřady (zemský správce zemský hejtman) a další úředníci, kompetentní pro Čechy nebo celý český stát (nejvyšší mincmistr, královský prokurátor) a zodpovědní králi. Podle zemského zřízení však nepatřili ke sboru nejvyšších zemských úředníků. Na Moravě se vyvinuly zemské úřady při zemských soudech v Brně a Olomouci. Od roku 1493 se sbor nejvyšších úředníků ustálil v tomto složení:
- zemský hejtman – zástupce panovníka a představitel stavů na Moravě, velitel zemské hotovosti
- nejvyšší komorník
- nejvyšší sudí
- nejvyšší písař
- podkomoří
- hofrychtéř – ekvivalent k dvorskému sudí na Moravě
První tři úřady si vyhradili páni, v podkomořském úřadě se oba šlechtické stavy střídaly. V Čechách ani na Moravě nebyli v zemských úřadech zastoupeni měšťané. Ve Slezsku stál v čele ústřední vlády vrchní zemský hejtman, jímž se podle privilegia z roku 1498 stával vždy některý ze slezských knížat. Mezi zemskými úředníky v Horní a Dolní Lužici zaujímali přední místo zemští fojti, dosazovaní králem z české a moravské šlechty.
