Terciér
Třetihory (Terciér) je označení pro geologické období patřící do éry kenozoika. Spodní hranice je kladena k 66 milionů let před dneškem a opírá se hlavně o vyhynutí amonitů a velkých plazů, svrchní na 2,58 milionu let, kdy byly zaznamenány příznaky razantního globálního ochlazení. V systému Mezinárodní komise pro stratigrafii byl v roce 2004 pojem třetihory zrušen, ale v roce 2005 opět povolen, ale jen jako neformální označení období spojující periody, které na sebe navazují: paleogén a neogén.
Zařazení třetihor a stratigrafie
Název pochází z označení „Monti tertiarii“, které poprvé použil r. 1759 Giovanni Arduino pro málo zpevněné souvrství severoitalských Alp. Jako geologické období byly třetihory popsány až v 19. století. Český název terciéru - třetihory, odkazuje na předchozí období druhohor. Ve skutečnosti ale druhohory (mezozoikum) jsou názvem pro geologickou éru, což je velmi dlouhé období, v případě druhohor trvající celých 180 milionů let, ohraničené dvěma katastrofickými událostmi, zatímco třetihory (terciér) jsou v současnosti spíše neformální časová jednotka spadající do éry s názvem kenozoikum. Výrazu třetihory (terciér) se však v populárně-vědecké i odborné literatuře stále užívá, jelikož je již zažitý mezi odborníky i laickou veřejností.
| Perioda | Epocha | Stupeň | Stáří (miliony let) |
|---|---|---|---|
| neogén | pliocén | piacenz | 2,588 - 3,60 |
| zancl | 3,60 - 5,333 | ||
| miocén | messin | 5,333 - 7,246 | |
| torton | 7,246 - 11,62 | ||
| serravall | 11,62 - 13,82 | ||
| langh | 13,82 - 15,97 | ||
| burdigal | 15,97 - 20,44 | ||
| aquitan | 20,44 - 23,03 | ||
| paleogén | oligocén | chatt | 23,03 - 28,1 |
| rupel | 28,1 - 33,9 | ||
| eocén | priabon | 33,9 - 38,0 | |
| barton | 38,0 - 41,3 | ||
| lutet | 41,3 - 47,8 | ||
| ypres | 47,8 - 56,0 | ||
| paleocén | thanet | 56,0 - 59,2 | |
| mont | 59,2 - 61,6 | ||
| dan | 61,6 - 66,0 |
Geologie a klima
Kontinenty se v průběhu terciéru postupně dostávaly do dnešní polohy. Rozevíral se Atlantský oceán, čímž se Amerika vzdalovala od ostatních kontinentů. Naopak se uzavíral oceán Tethys, z něhož do dnešních dnů zůstalo zachováno Středozemní a Černé moře. Africká tektonická deska se pohybovala k severu, díky čemuž došlo k další fázi Alpinského vrásnění. Započal výzdvih Himálaje. Antarktida se oddělila od Austrálie a doputovala do oblasti jižního pólu a v průběhu eocénu se působením studených mořských proudů, jež jí od té doby obklopují, začala zaledňovat.
Terciérní klima se vyznačovalo sériemi teplých a chladnějších výkyvů se sklonem k postupnému ochlazování, s tím souvisel i postupný pokles mořské hladiny a celkové vysušování klimatu. O ledové doby jak je známe z pozdějších čtvrtohor, však ještě zdaleka nešlo. Na počátku neogénu též definitivně ustoupilo moře z prostoru dnešního Česka. Poslední dva zaznamenané studené klimatické výkyvy z pliocénu lze již považovat za počátek čtvrtohorního cyklu glaciálů a interglaciálů.
Život
Na rozhraní druhohor a třetihor došlo pravděpodobně ke katastrofické události, kvůli které vymřelo velké množství živočišných i rostlinných druhů. Řada druhů dříve dominantní skupiny dinosaurů a dalších plazů buď vymřela, nebo se výrazně snížila jejich druhová diverzita a uvolnil se tak prostor k bouřlivému rozvoji savců a ptáků. Ve spodním miocénu se objevili první hominidé.
Odkazy
Literatura
- CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; KOVANDA, Jiří; STRANÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5. Kapitola Terciér, s. 297-358.
- FEJFAR, Oldřich. Zkamenělá minulost. Praha: Albatros, 1989.
- ŠPINAR, Zdeněk. Terciér (Kniha o pravěku) [online]. Praha: 1988. Dostupné online.
- GRYGAR, Radomír. Platformní vývoj Českého masivu v terciéru [online]. Fond rozvoje vysokých škol. Dostupné online.
