Socialistický svaz mládeže
| Socialistický svaz mládeže | |
|---|---|
 | |
| |
| Předchůdce | Československý svaz mládeže |
| Vznik | 1970 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Socialistický svaz mládeže (zkratka SSM) byla organizace v ČSSR sdružující mladé lidi ve věku 15–35 let, fungující mezi lety 1970 až 1989. Organizace byla řízena a spravována KSČ. SSM byla nástupnickou organizací po zaniklém Československém svazu mládeže (ČSM), který zanikl v roce 1968. Prvním předsedou Ústředního výboru SSM byl Juraj Varholík, posledním předsedou ÚV SSM před zánikem organizace byl Martin Ulčák.
Poslání organizace
Hlavním úkolem SSM od roku 1970 (po obsazení Československa spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy) podle pokynů nově, nesvobodně ustanoveného vedení KSČ, bylo ovládnout vysoké a střední školy, znormalizovat stav na středních a vysokých školách, cenzurovat názory mladých studujících lidí, potlačovat včas svobodu názorů a posilovat v mladých lidech vědomí mocenského, neměnného postavení KSČ.[zdroj?] SSM se stal předstupněm KSČ, cílem byla výchova mládeže v duchu marxismu-leninismu.
Po rozpadu jednotného systému ČSM a PO ČSM v roce 1968 následovalo obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a navazující období postupné tzv. normalizace. Dne 27. listopadu 1969 byla ustavena Federální rada dětských a mládežnických organizací ČSSR, která připravila jejich opětné sjednocení, ke kterému došlo roku 1970. Od roku 1970 tak byla opět zamezena činnost samostatných skautských organizací - Junáků a dalších 17 mládežnických organizací, založených či obnovených v období let 1968 a 1969.[1] Po roce 1970 byla bývalým vedoucím junáku práva na členství v SSM odpírána. Na základních školách, pro děti do 15 let nahradily zakázaný skauting komunistickou stranou normalizované organizace, zejména PO SSM. SSM byl organizací navazující na středních školách na dětský Pionýr. SSM byl organizačně, byrokraticky od KSČ řízenou organizací.
Vyhovující funkcionáři SSM byli připravováni na členství v KSČ a na zařazení do vedení podniků, zejména aby pomohli kádrovým útvarům v podnicích při normalizaci. Na problematiku dohledu nad funkcionáři SSM byli vyčleněni speciálně vyhovující a prověření členové KSČ, styční pracovníci se SSM (v Praze například působil takto Miroslav Šlouf[zdroj?]). Funkcionáři SSM sdělovali své hodnocení spolužáků či spolupracovníků styčným osobám z KSČ. Spoludodávali svá doporučení pro možnosti pracovního uplatnění, případně pro studium, a pro kádrové hodnocení ostatních lidí, i těch, kteří nebyli členy SSM. Kdo nebyl v SSM, měl tak od počátku znemožněnou pracovní kariéru, nedostal doporučení ke studiu na vysoké škole, nedostal také doporučení k individuálnímu výjezdu do zahraničí, do západních zemí.
Pro způsob vedení a řízení organizace byla tato taktéž lidově nazývána jako „Svaz souložící mládeže“ (SSM). [2][3]
Organizační struktura
Ústředí
Nejvyšším svazáckým orgánem byl celostátní sjezd, svolávaný jednou za pět let. Mezi těmito sjezdy organizaci řídil ÚV SSM. Celá organizace byla tvořena územními republikovými organizace v ČSR a SSR a navíc organizací SSM v ozbrojených silách. Tyto republikové organizace svolávaly republikové sjezdy, měly své sekretariáty a předsednictva. Ty zároveň řídily krajské výbory SSM a národní rady PO SSM.
Struktura v krajích
Krajskou organizaci tvořily všechny okresní svazácké organizace příslušného kraje. V jejím čele byl krajský výbor, který nepřímo řídil i krajskou organizaci PO SSM. Spolupracoval s krajskými orgány Národní fronty, měl i svůj sekretariát. Městské organizace v Praze a Bratislavě byly postaveny na úroveň organizací krajských.
Okresní organizace
Tu tvořily všechny základní organizace SSM v okrese vyjma armády a zahrnovaly, tedy i řídily okresní organizaci PO SSM. Nejvyšším orgánem byla formálně okresní konference SSM, v období mezi tím pak sekretariát OV SSM a předsednictvo OV SSM.
Základní organizace
Se souhlasem OV SSM vznikaly ZO SSM na závodech, školách všeho typu, ve vesnicích i městech. Ve větších závodech a školách pak vznikly celozávodní, celoškolské, celoučilištní výbory SSM, ve městech městské výbory SSM. Tyto pak svolávaly své konference.[4]
Po sametové revoluci
Po přeměně politického komunistického totalitního režimu na parlamentní demokracii v roce 1990 byl SSM postupně rušen. Mnozí bývalí členové KSČ však na tuto svou stranicky vyškolenou mládež, funkcionáře SSM, na tyto své kádrové, tajné rezervy, v očích ostatní veřejnosti zdánlivě nestranické občany, přenesli své dřívější privatizační plány a touhy. Také majetek SSM byl převáděn za nejasných právních podmínek, hlavně do Fondu dětí a mládeže, odtud pak neznámo kam a neznámo za jakou cenu[zdroj?]. Společný zájem bývalých členů KSČ a funkcionářů SSM byl po roce 1989 zaměřen především na privatizaci všech, vesměs státních podniků, k čemuž měli bývalí členové KSČ nejlepší informace ze všech bývalých kádrových útvarů podniků a z dřívějšího ekonomického centra KSČ. Společenství lidí z řad bývalé KSČ a SSM dále fungovalo, mělo společné majetkové cíle, i když se tito lidé povětšinou rozprchli do jiných, nově vzniklých politických stran, ve kterých pak byli protagonisty a hlavními realizátory privatizačních plánů. Proto většinu členů orgánů nově vzniklých zprivatizovaných státních podniků tvořili bývalí členové KSČ a SSM[zdroj?].
Majetek SSM
Samotný majetek SSM prošel divokým prodejem na konci 90.let pod hlavičkou tzv. Fondu dětí a mládeže. Policie se zabývala posledními správci podivně rozprodaného majetku: Petrem Kučerou (ČSSD) - ředitelem dceřiné společnosti fondu AGM, Pavlem Žákem a Ondřejem Hanákem. [5] Nejkřiklavější bylo případ hotelu Belária v Hradci nad Moravicí, který měl podle kontroly NKÚ z roku 2005 cenu nejméně 70 milionů a byl prodán v roce 2004 za 24, 5 milionu a to ještě započtením údajného zhodnocení nájemcem.[6][7]. Za nezákonný a nevýhodný prodej nemovitostí Fondu dětí a mládeže (FDM) dostal bývalý likvidátor Pavel Žák trest tři roky nepodmíněně. Někdejší likvidátor fondu způsobil podle rozhodnutí soudu převodem 36 budov či pozemků škodu přes 215 milionů korun.[8]
Mladí lidé, kteří se po roce 1989 nedistancovali od socialismu, nebo ti, kteří socialismus nezažili, ale zaujaly je socialistické myšlenky, založili několik svazů:
Česká republika
Slovenská republika
Odkazy
Reference
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Kapitoly z dějin Pionýrské organizace v Československu. Praha: Mladá fronta, 1979. Kapitola Pionýrská organizace v období 1962 - 1970, s. 159.
- ↑ Z MÉDIÍ DNES: Nezničitelní velebitelé února 1948 se objevili na postech současných primátorů, 23/11/2010
- ↑ Přerovské noviny, 22.11.2010, Svazácký primátor
- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Pionýrská encyklopedie 1. Praha: Mladá fronta, 1978. Kapitola Výstavba SSM a orgány, s. 47.
- ↑ http://ekonom.ihned.cz/c1-27785080-ekonom-stat-vyhral-16-sporu-o-byvaly-majetek-ssm
- ↑ http://archiv.ihned.cz/c1-18507260-problem-kandidatky-cssd-majetek-po-ssm
- ↑ http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/571184
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1295026-soud-zak-pujde-za-prodej-nemovitosti-fondu-deti-na-tri-roky-do-vezeni