Rakouská císařská koruna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rakouská císařská koruna

Rakouská císařská koruna (též Koruna Rudolfa II.) byla zhotovena roku 1602 za vlády císaře Rudolfa II. v pražské dvorské dílně rukama Jana Vermeyena, jednoho z nejvýznamnějších zlatníků své doby, který byl jen kvůli tomu povolán z Antverp. Koruna se skládá ze tří částí: z obruče, oblouku a mitry, čímž navazuje na typ mitrových korun, jež v sobě zahrnují biskupskou mitru. Ve skladbě drahokamů je hluboká symbolika, neboť císař se zajímal o vliv a působení drahých kamenů. Od roku 1804, po zániku Svaté říše římské, vyjadřovala především císařskou hodnost rakouských panovníků z rodu habsbursko-lotrinského.

Ke skutečné korunovaci nebyla tato koruna nikdy použita.

Jako koruna Císařství rakouského byla v roce 1804 prohlášena osobní koruna císaře Rudolfa II. Jelikož byly říšské korunovační klenoty Svaté říše římské, a zejména koruna města Norimberka dobře uložené a byly vydány jen pro případy korunovace, nechávali si jednotliví panovníci zhotovovat vlastní koruny, s nimiž se účastnili oficiálních příležitostech (např. v Říšském sněmu). Nejstarším vyobrazením takové soukromé koruny je mědiryt císaře Maxmiliána I. od Albrechta Dürera. Obecně je přijímána domněnka, že toto ztvárnění bylo ovlivněno vnějším vzhledem koruny císaře Rudolfa II.

Obroučka[editovat | editovat zdroj]

Obroučka koruny tvoří svým tvarem vychází ze starší koruny a mitry, a oblouku, jež jsou tzv. „vklopeny“ dovnitř. Tím symbolizuje královskou důstojnost. Z ní potom vyráží do stran osm lilií, jež jsou inspirovány vzorem české Svatováclavské koruny – ovšem také byly někdy spojovány s liliemi koruny panovníků z Valois. Nicméně počet osmi je každopádně převzato z říšské koruny, jejíž obruč sestává z osmi částí. V obruči jsou zabudovány rudé spinely, zirkony a jednoduché perly. Zirkony jsou částečně broušeny do tabulového výbrusu (tak aby byly zepředu ploché). Broušení drahokamů byla tehdy relativně nová technika.

Žezlo a královské jablko[editovat | editovat zdroj]

Žezlo, královské jablko a rakouské císařská koruna

Ke koruně náleží také žezlo a královské jablko, které nechal na zakázku zhotovit roku 1612 Rudolfův bratr a nástupce Matyáš. Pocházejí z dílny zlatníka Andrease Ochsenbrucka. Svým ztvárněním se zřetelně opírají o vzhled koruny a zejména emaily jsou očividně okopírovány. Zvláštností žezla je, že je částečně vyrobeno z rohu bájného jednorožce (přičemž se jedná o zub jednorohého narvala, severské velryby). Žezlo a jablko byly také před vyhlášením Rakouského císařství vždy znovu používány, částečně jako české královské klenoty, částečně při dědičných poctách Arcivévodství rakouského.

Mitra[editovat | editovat zdroj]

Císař František I. V korunovačním ornátu

Mitra symbolizuje boží milost a též duchovní hodnost císaře: ta byla při korunovaci císaře symbolicky posvěcena jáhnem. Je natočena o 90° a plochy směřují ke straně, tak že oblouk je vidět, stejně jako u říšské koruny, z přední strany. Mitra je ze zlata s proužky emailu na okrajích, které ztvárňují ptactvo a rostliny. Mitra je rozdělena na čtyři díly, jež ztvárňují 4 hodnosti Rudolfa II.:

  1. Přijetí říšské koruny v kleče v Řezně (císař SŘŘ),
  2. Jízdu na korunovační návrší v Bratislavě (král uherský),
  3. Korunovační procesí Prahou (král český) a
  4. Alegorie vítězství nad Turky, (kterého ve skutečnosti Rudolf nedosáhl).

Oblouk[editovat | editovat zdroj]

Oblouk rakouské koruny je zjevně odvozen od oblouku říšské koruny. Je osazen osmi diamanty, jež jsou symbolem Krista, jako jeho zástupce na Zemi, za nějž se císař považuje. Na vrcholu oblouku se nachází zelenomodrý smaragd – symbol Nebes, který není broušený, nýbrž „leptaný“.

Koruna, žezlo a královské jablko se dnes nacházejí v klenotnici vídeňského Hofburgu.