Petr Damián
| Svatý Petr Damiani | |
|---|---|
 |
|
| Učitel církve | |
| Narození | kolem 1007, Ravenna |
| Úmrtí | 22. nebo 23. února 1072, Faenza |
| Svátek | 21. únor |
| Pohřben | Ravenna |
| Úřady | kardinál, biskup, převor poustevnického řádu avellanistů |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev |
| Významné zasvěcené kostely | Katedrála San Pietro v Ravenně |
| Atributy | mitra, kniha, kardinálský klobouk |
| Patronem | proti bolestem hlavy |
Svatý Petr Damiani (počeštěně Damián) byl myslitel a mnich 11. stol. Narodil kolem roku 1007 v Ravenně. Po studiích začal učit, ale brzy odešel do společenství poustevníků ve Fonte Avellana u Gobbia (1035). Stal se tam převorem a velmi přispěl k prohloubení řeholního života. V roce 1057 byl jmenován kardinálem a biskupem v Ostii. Ve službách u papežského dvora uplatnil své velké nadání a horlitelskou snahu zbavit církev všeho, co ji morálně ohrožovalo. Napsal pojednání s názvem Kniha o Gomoře. Po roce 1063 se vrátil do kláštera, ale i potom konal časté cesty jako papežský legát. Při návratu z jedne z nich zemřel ve Faenze roku 1072. Katolická církev jej řadí mezi své světce. Roku 1828 byl prohlášen papežem Lvem XII. učitelem církve.
Obsah |
Filosofie a theologie [editovat]
Historikové filosofie v souvislosti s 11. stoletím často hovoří jako o století sporů.[1] Petr Damián se osobně angažoval ve dvou sporech - totiž ve sporu mezi dialektiky a antidialektiky a sporu o výklad omnipotence Boží. V prvním z nich šlo o to, do jaké míry má být užívána dialektika (tj. logika, ale v širším významu celé dědictví antické filosofie) při řešení doktrinálních otázek, ve druhém o to, jak vykládat jeden z atributů Boha, totiž jeho všemohoucnost.
Petr Damián bývá řazen k antidialektikům. Ve dopise Domine vobiscum ad Leonem odmítá Platóna a jeho astronomické teorie, kritizuje Pýthagora a Eukleida, nic prospěšného nenachází v sylogismech rétorů či sofistů. Pozitivnějších slov nenachází ani pro peripatetiky.[2]
Skoro programovým textem, v němž poukázal na principiální nefunkčnost logiky, je otevřený dopis De divina omnipotentia, který se týká právě výkladu všemouhoucnosti Boha. Zde Petr zdůrazňuje, že řád, který je součástí světa, v němž žijeme, a který je mimo jiné recipován logikou, se nevymyká působení Boží všemohoucnosti. Pak ukazuje, že Bůh může učinit něco, co zdánlivě odporuje zákonům logiky - např. změnit minulost (způsobit, že Řím nikdy neexistoval či vrátit panenství padlé ženě).[3] Změna ovšem probíhá výhradně z pohledu Boží všemohoucnosti a věčnosti. Z lidského pohledu by se taková změna projevila nejspíše tak, že by nikdy nedošlo k ničemu, co by mělo být měněno.[4]
Ve sporu o omnipotenci byl Petrovi ideovým protivníkem slavný Anselm z Canterbury.
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Otisk, M. Aristoteles christianus, s. 17.
- ↑ Aristoteles christianus, s. 53.
- ↑ Aristoteles christianus, s. 56-7.
- ↑ Aristoteles christianus, s. 167.
Literatura [editovat]
- OTISK, MAREK. Aristoteles christianus. Peripatetická tradice v latinském myšlení 10. a 11. století. Ostrava: Montanex, 2008.
- SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.
