Petr Damián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Petr Damiani
{{{název}}}
Učitel církve
Narození kolem 1007, Ravenna
Úmrtí 22. nebo 23. února 1072, Faenza
Svátek 21. únor
Pohřben Ravenna
Úřady kardinál, biskup, převor poustevnického řádu avellanistů
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Významné zasvěcené kostely Katedrála San Pietro v Ravenně
Atributy mitra, kniha, kardinálský klobouk
Patronem proti bolestem hlavy

Svatý Petr Damiani (často jen Damián) byl myslitel a mnich 11. stol. Narodil kolem roku 1007 v Ravenně. Po studiích začal učit, ale brzy odešel do společenství poustevníků ve Fonte Avellana u Gobbia (1035). Stal se tam převorem a velmi přispěl k prohloubení řeholního života. V roce 1057 byl jmenován kardinálem a biskupem v Ostii. Ve službách u papežského dvora uplatnil své velké nadání a horlitelskou snahu zbavit církev všeho, co ji morálně ohrožovalo. Napsal pojednání s názvem Kniha o Gomoře. Po roce 1063 se vrátil do kláštera, ale i potom konal časté cesty jako papežský legát. Při návratu z jedne z nich zemřel ve Faenze roku 1072. Katolická církev jej řadí mezi své světce. Roku 1828 byl prohlášen papežem Lvem XII. učitelem církve.

Filosofie a theologie[editovat | editovat zdroj]

Historikové filosofie v souvislosti s 11. stoletím často hovoří jako o století sporů.[1] Petr Damián se osobně angažoval ve dvou sporech - totiž ve sporu mezi dialektiky a antidialektiky a sporu o výklad omnipotence Boží. V prvním z nich šlo o to, do jaké míry má být užívána dialektika (tj. logika, ale v širším významu celé dědictví antické filosofie) při řešení doktrinálních otázek, ve druhém o to, jak vykládat jeden z atributů Boha, totiž jeho všemohoucnost.

Petr Damián bývá řazen k antidialektikům. Ve dopise Domine vobiscum ad Leonem odmítá Platóna a jeho astronomické teorie, kritizuje Pýthagora a Eukleida, nic prospěšného nenachází v sylogismech rétorů či sofistů. Pozitivnějších slov nenachází ani pro peripatetiky.[2]

Skoro programovým textem, v němž poukázal na principiální nefunkčnost logiky, je otevřený dopis De divina omnipotentia, který se týká právě výkladu všemouhoucnosti Boha. Zde Petr zdůrazňuje, že řád, který je součástí světa, v němž žijeme, a který je mimo jiné recipován logikou, se nevymyká působení Boží všemohoucnosti. Pak ukazuje, že Bůh může učinit něco, co zdánlivě odporuje zákonům logiky - např. změnit minulost (způsobit, že Řím nikdy neexistoval či vrátit panenství padlé ženě).[3] Změna ovšem probíhá výhradně z pohledu Boží všemohoucnosti a věčnosti. Z lidského pohledu by se taková změna projevila nejspíše tak, že by nikdy nedošlo k ničemu, co by mělo být měněno.[4]

Ve sporu o omnipotenci byl Petrovi ideovým protivníkem slavný Anselm z Canterbury.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otisk, M. Aristoteles christianus, s. 17.
  2. Aristoteles christianus, s. 53.
  3. Aristoteles christianus, s. 56-7.
  4. Aristoteles christianus, s. 167.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • OTISK, MAREK. Aristoteles christianus. Peripatetická tradice v latinském myšlení 10. a 11. století. Ostrava: Montanex, 2008.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]