Ostružiník moruška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ostružiník moruška

Detail na plod ostružiníku moruška
Detail na plod ostružiníku moruška
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)
Rod: ostružiník (Rubus)
Binomické jméno
Rubus chamaemorus
L., 1753

Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) je malá vytrvalá listnatá opadavá bylina patřící do skupiny ostružiníků, která má jedlé žlutooranžové až načervenalé plody. Dorůstá pouze nízké výšky pohybující se mezi 5 až 25 centimetrů a oproti známějším zástupcům skupiny ostružníků nemá trny.[1] V severských podmínkách se jedná o významný zdroj vitaminu C,[1] pročež je moruška hojně sbírána a používána pro výrobu celé řady pokrmů a nápojů. Moruška je též konzumována zvířaty, například ptactvem.

Bylina reprezentuje charakteristický severský druh, který roste v subarktických oblastech severní polokoule v oblastech rašelinišť, lesích a nebo v tundrových porostech. Lokality, které obývá, musí být vlhké s kyselou půdou. V současnosti roste jako postglaciální relikt i na území České republiky na několika stanovištích v Krkonoších; jedná se o jeden z nejjižnějších výskytů v Evropě vůbec.[1] V České republice se tak řadí mezi kriticky ohrožené druhy v Červeném seznamu,[1] nicméně tento stupeň ohrožení neplatí v severnějších státech.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

Ostružiník moruška má v češtině celou řadu pojmenování i přes to, že se nejedná o široce rozšířený druh. V literatuře se tak objevují následující jména: maliník nízký (Presl, 1819), malinník moroška (Presl, 1846), ostružinník nízký (Čelakovský, 1879), či moruška krkonošská (Slavík 1995).[2] Druhové jméno moruška odkazuje na jistou podobnost plodu s moruší, plodem morušovníku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bylina dorůstá výšky pouze 5 až 25 centimetrů.[1]

Květenství[editovat | editovat zdroj]

Bylina je zakončena jediným květem bílé barvy, který po odkvetení se mění na žlutooranžový až načervenalý plod. Moruška je dvoudomý druh a květy jsou tudíž jednopohlavné, kdy ze samičích květů se později vyvíjí souplodí tvořené malým počtem velkých peckoviček.[1] Ze začátku je souplodí zelené, následně červená a po dozrání má charakteristickou žlutooranžovou barvu.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapka ukazující rozšíření ostružníku moruška ve světě

Ostružiník moruška obývá celou subarktickou oblast na severní polokouli, kde se vyskytuje převážně v oblastech s vysokou vlhkostí půdy a kyselým podložím[1] o pH v rozmezí 3,5 až 5. Často se nachází v oblastech rašelinišť, světlejších lesů a tundrových keříkových porostů. Na území Evropy se s moruškou můžeme setkat v celé Skandinávii, v severní částí Pobaltí a evropského Ruska. Jako glaciální relikt zasahuje i do jižnějších částí Evropy. Vzácně se vyskytuje také v údolí řeky Vezera a Labe v Německu, kde se řadí mezi chráněné rostliny.V Asii je hojně rozšířena v prostoru celé Sibiře až po Tichý oceán a dále pak v oblastech severní Ameriky[2] na většině území Kanady, Aljašky, v oblasti severní Minesoty, New Hampsphire, Maine a malá populace se vyskytuje taktéž v oblasti Long Islandu v New Yorku.

Typické stanoviště kvetoucího ostružiníku morušky

Moruška je schopna odolávat templotám klesajícím pod -40 °C,[4] ale je velice citlivá na přítomnost soli a sucha.

V České republice[editovat | editovat zdroj]

Na území České republiky se ostružiník moruška vyskytuje jako glaciální relikt, tedy chladnomilný druh, který zde býval v době rozsáhlejšího zalednění hojnější, ale který se po ústupu zalednění a zvýšení teplot začal vytrácet. K roku 2011 se na území státu vyskytuje na několika hřebenových lokalitách v Krkonoších, kde roste na rašeliništích a zrašelinělých kosodřevinách.[1] Svým výskytem se tyto lokality řadí mezi jedny z nejjižnějších míst, kde moruška roste.[1] Nachází se až 600 km daleko od oblastí souvislejšího výskytu v severnějších oblastech.[1] V České republice je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy v rámci Červeného seznamu a zákonem chráněna jako silně ohrožený druh.[1] Nejhojnější výskyt je zaznamenán na Pančavské louce.[3]

Detailní snímek listu morušky v podzimním zbarvení

Vlivem vyšších teplot kvete v Krkonoších moruška jen málo a zřídka plodí.[3] V roce 2005 došlo vlivem dlouhé zimy s chladným a relativně vlhkým počátkem léta k tomu, že morušky v Krkonoších vykvetly ve vysokém počtu, načež se následně urodilo i větší množství plodů. Ty byly během léta 2005 sbírány, botanici Správy KRNAP uložili vzorky plodů v genobance Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze.[3]

Ekologické vazby[editovat | editovat zdroj]

Listy ostružníku morušky se stávají potravou pro housenky celé řady motýlů. Můra druhu Coleophora thulea z rodu pouzdrovníčků nemá dokonce žádnou jinou známou potravu než zmiňované listy. Zralé plody se pak stávají potravou pro řadu živočichů z řad savců a ptáků, kteří po pozření souplodí přijímají i semínka. Po strávení dužniny jsou semínka vyloučeny trávicím traktem, načež dochází k široké distribuci morušky po okolí.

Rostlina se úspěšně taktéž rozmnožuje pomocí oddenků, které v případě oddělení mezi květnem až srpnem úspěšně dorostou do geneticky shodné rostliny.[5]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tradiční dezért z morušky

Plody morušky jsou bohatým zdrojem vitamínu C, čehož bylo v minulosti využíváno severskými námořníky na moři jako zdroje vitamínu proti kurdějím.[4] Taktéž se dříve ve Skandinávii používalo čajového výtažku z listů proti urologickým potížím.[4] V současnosti existuje řada způsobů, jak jsou plody morušky konzumovány, od pojídání za syrova (typická hořká chuť) přes smíchání plodů morušek s cukrem, jako zavařeniny nebo i pojídání morušek společně s domácím sýrem tzv. leipäjuusto (tento způsob je rozšířen převážně ve Finsku).[4] V restauracích je možné se s plody setkat v předkrmech, hlavních jídlech i dezertech.[4] Ve Švédsku se morušky či marmelády z nich používají jako poleva na zmrzlinu, tousty či vafle.

Z moruší se dále vyrábí nápoje jako jsou džusy a likéry jako například finský Lakkalikööri charakteristický vysokým obsahem cukru. Dogfish Head Brewery z morušky vaří i pivo a v Kanadě se z nich připravuje víno.

Konzumace plodů morušek na vrcholku domácího laponského sýra tzv. leipäjuusto charakteristická pro Finsko

Kultivace[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že moruška je primárně divoká rostlina, jejíž plody se získávají ručním sběrem v přírodním prostředí, je poměrně vysoká cena za kilogram plodů (v roce 2005 se pohybovala okolo 10 Euro za kilogram),[4] objevily se snahy o kultivaci rostliny. Od 90. let 20. století se tak moruška stala předmětem výzkumu „Northernberries“, ve kterém se norská vláda ve spolupráci se švédskou, skotskou a finskou stranou pokoušejí dosáhnout kultivace této rostliny i pro zemědělské pěstování. Od roku 2002 byly následně vhodné kultivary dostupné rolníkům (samčí Apolto a dvojice samičích Fjellgull a Fjordgull). Důvodem snahy je nabídnout severským pěstitelům alternativu k několika druhům plodin, které v severských šířkách mohou růst.

Norsko ročně importuje 200 až 300 tun plodů morušky z Finska.

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Ostružiník moruška je ústředním symbolem zadní strany dvoueurových mincí vydávaných Finskem.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rubus chamaemorus na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus) [online]. Naturfoto.cz, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online.  
  2. a b HOUSKA, Jindřich. Botany.cz - RUBUS CHAMAEMORUS L. – ostružiník moruška / ostružina moruška [online]. Botany.cz, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online.  
  3. a b c d Krátké zprávy: Bohaté morušky [online]. Časopis Krkonoše - Jizerské hory, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online.  
  4. a b c d e f Record Cloudberry Crop Lures Thousands of Finns to Lapland Bogs [online]. 2005-07-28, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. K. Rapp(1986)."Vegetativ oppformering av molte (Rubus chamaemorus L.)". Jord og Myr10: 1–11. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]