Mimikry
Pestřenky připomínají jedovaté vosy, včely, bodavé mouchy apod.
Mimikry čili mimetismus nebo mimeze je termín označující povrchovou podobnost mezi dvěma blíže nepříbuznými živočišnými druhy, a to nikoliv na základě konvergentního vývoje (například ryba a delfín nejsou mimetici, jen žijí ve stejném prostředí).[1] Někdy se však mezi termíny „mimikry“ a „mimeze“ kladou určité významové rozdíly.[2] Obvykle je důvodem vzniku mimikry ochrana před predátory.[1] Na zbarvení má také vliv chování evolučně předchozích druhů.[3]
Definice[editovat | editovat zdroj]
Slovo mimikry poprvé použili William Kirby a William Spence ve 4svazkovém díle Introduction to Entomology, (1815–1826) roku 1817 pro jev, kdy se hmyz podobá částem rostlin. Slovo mimeze pochází z řeckého slova mimésis (napodobení).[1]
Typy mimikry[editovat | editovat zdroj]
Rozeznáváme ještě další speciální typy.
Batesovské mimikry[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o takový klam, který má chránit daného nositele před predátory, kdy jinak neškodný organismus přejímá barevné výstražné znaky jiných nebezpečných (jedovatých) organismů. Například dvoukřídlý hmyz – pestřenky (např. pestřenka rybízová) – napodobuje svým vzhledem vosy, včely a čmeláky, nejedovaté korálovky napodobují jedovaté druhy hadů (korálovce nebo jiné korálovky).
Müllerovské mimikry[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o případ, kdy jeden nebezpečný či nejedlý druh napodobuje jiný nebezpečný druh proto, aby se jejich společný predátor naučil toto zbarvení lépe rozeznávat. Tím se zvyšuje pravděpodobnost přežití obou lovených druhů.
Emsley-Mertensovské mimikry[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o klam, kdy silně nebezpečný druh přejímá výstražné znaky méně nebezpečného druhu. Např. silně jedovatý had korálovec (Micrurus fulvius) napodobuje středně jedovatou korálovku rodu Erythrolamprus.
Pro smrtelně jedovaté druhy může být vytváření vlastního aposematického zbarvení (Müllerovské mimikry) neúčelné, jelikož predátor, který je napadne, nepřežije a nemůže si proto do budoucna odnést žádnou zkušenost, která by ho napříště od útoku odradila. Pro takto jedovaté druhy je proto výhodnější napodobit zbarvení méně nebezpečných druhů, kterým se už predátoři naučili vyhýbat.
Mimikry vajec[editovat | editovat zdroj]
Nejen samotní živočichové, ale i jejich vejce mohou splývat s prostředím. Např. vejce ptáků, kteří hnízdí na zemi, vypadají jako kameny atd.
Mimikry u rostlin[editovat | editovat zdroj]
Některé rostliny, jako traviny, se mohou záměrně zaměňovat s jinými, někdy jedovatými. Některé vyšší kvetoucí rostliny jako například orchideje vytváří květy připomínající svým tvarem ale i pachem samičky hmyzích druhů, jimiž pak lákají samečky, kteří se bezděčně stávají opylovači.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Chobotnice měnící barvu pokožky podle prostředí -
Strašilka rodu Ctenomorpha připomínající větvičku -
Neškodná korálovka sedlatá -
Jedovatý korálovec Micrurus tener
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KOMÁREK, Stanislav. Mimikry, aposematismus a příbuzné jevy. [s.l.]: Dokořán, 2000.
- ↑ JAKRLOVÁ, Jana; PELIKÁN, Jaroslav. Ekologický slovník terminologický a výkladový. Praha: Fortuna, 1999.
- ↑ https://academic.oup.com/evolut/article-abstract/76/12/2879/6975813?redirectedFrom=fulltext&login=false - Why are animals conspicuously colored? Evolution of sexual versus warning signals in land vertebrates
