Max Hussarek von Heinlein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Max Hussarek von Heinlein
Předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
25. července 1918 – 25. října 1918
PanovníkKarel I.
PředchůdceErnst Seidler von Feuchtenegg
NástupceHeinrich Lammasch

Narození3. května 1865
Bratislava
Úmrtí6. března 1935 (ve věku 69 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Alma materVídeňská univerzita
Profesepolitik, pedagog, vysokoškolský učitel a právník
Náboženstvíkatolicismus
Oceněníhonorary doctorate of the University of Natural Resources and Life Sciences, Vienna (1913)
CommonsMax Hussarek von Heinlein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximilian Hussarek svobodný pán von Heinlein (8. května 1865 v Prešpurku6. března 1935 ve Vídni) byl rakouský politik a předposlední předseda vlády předlitavské části Rakousko-Uherska (vláda Maxe Hussarka).

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

V letech 1883–1889 vystudoval na Vídeňské univerzitě církevní právo, které následně vyučoval na Tereziánské akademii. Zároveň byl vychovatelem prince Abbase Hilmiho, budoucího egyptského chediva. Od roku 1892 pracoval na ministerstvu kultu a školství, od roku 1895 byl profesorem církevního práva na Vídeňské univerzitě a jeho přednášky stály u počátku Vídeňské školy církevního práva. Mezi lety 1911 a 1917 byl za křesťanské sociály ministrem školství a kultu ve třech vládách. Mezi jeho priority patřilo uznání profesorů evangelické teologické fakulty za univerzitní profesory, reforma právních studií a státovědy a uznání islámu jako náboženské společnosti v Rakousku-Uhersku.

Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. července 1918 byl jmenován předsedou vlády Předlitavska (vláda Maxe Hussarka). Uvědomoval si, že bude nutné alespoň částečně akceptovat takzvaných Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona. Neměl obavy z referenda v jižním Tyrolsku, kde předpokládal zachování současné situace, ale obával se situace v českých zemích. Uplatnění všech Wilsonových bodů by ale znamenalo úplnou ztrátu Haliče. Pomocí významných ústupků Polákům a Jihoslovanům se snažil pacifikovat odpor Čechů proti svým reformním návrhům. 1. října předstoupil před Říšskou radu se státní reformou, která v sobě měla obsahovat Wilsonovy požadavky na národní sebeurčení. Návrh však nebyl založen na klasické politicko-územní autonomii či federalizaci státu, ale zaváděl autonomii v současných korunních zemích v druhé instanci, což mělo řešit zejména situaci v Čechách. V následných jednáních se stalo cílem Hussarkových snah v dohodě s císařem dosáhnout rozdělení Předlitavska na čtyři království - české, ilyrské, haličské a Vnitřní Rakousy. Situace však byla neřešitelná - Češi odmítali rozdělení Čech, na kterém Němci trvali. Především však byly Hussarkovy snahy o sjednocení Jihoslovanů formulované v císařském manifestu z 16. října odmítnuty uherskou stranou, což 27. října 1918 vyústilo v jeho demisi.

Po skončení první světové války se vrátil jako řádný profesor církevního práva na univerzitu, byl také funkcionářem rakouského Červeného kříže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Hussarek von Heinlein na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŽUPANIČ, Jan. Max von Hussarek, Prozess in Marmaros-Szigeth und die Auflösung von Österreich-Ungarn. Prague Papers on the History of International Relations. 2002, roč. 6, s. 91–108. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-042-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda vlády Předlitavska
Předchůdce:
Ernst Seidler von Feuchtenegg
1918
Max Hussarek von Heinlein
Nástupce:
Heinrich Lammasch