Erich von Kielmansegg

Erich von Kielmansegg
Erich von Kielmansegg
13. předseda vlády Předlitavska
	Ve funkci:; 20. června 1895 – 30. září 1895
Panovník	František Josef I.
Předchůdce	Alfred Windischgrätz
Nástupce	Kazimír Badeni
10. ministr vnitra Předlitavska
	Ve funkci:; 20. června 1895 – 30. září 1895
Předseda vlády	Erich von Kielmansegg (ve vlastní vládě)
Předchůdce	Olivier de Bacquehem
Nástupce	Kazimír Badeni
Narození	13. února 1847 ; Hannover; Hannoverské království
Úmrtí	5. února 1923 (ve věku 75 let) ; Vídeň; Rakousko
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Döblinger Friedhof
Choť	Anastasia Lebedewna von Lebedeff
Rodiče	Eduard von Kielmansegg a Juliane von Zesterfleth
Alma mater	Vídeňská univerzita
Profese	politik
Náboženství	protestantismus
Commons	Erich von Kielmansegg
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erich hrabě von Kielmansegg (13. února 1847 Hannover – 5. února 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v roce 1895 předseda vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga) a ministr vnitra Předlitavska.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z Hannoverského království, kde byl jeho otec Eduard von Kielmansegg členem tamní vlády. V roce 1866 Erich von Kielmansegg přesídlil do Vídně. Vystudoval právo na Vídeňské univerzitě. V roce 1870 nastoupil do státních služeb jako úředník na místodržitelství v Dolních Rakousích. V letech 1876–1881 byl okresním hejtmanem v Badenu a v letech 1881–1882 v Sechshausu na předměstí Vídně (zde podporoval sloučení předměstských obcí s Vídní a vytvoření Velké Vídně, což bylo realizováno až v roce 1890). Od roku 1882 do roku 1886 byl vysokým úředníkem v zemských vládách v Korutanech a Bukovině. Pak do roku 1889 pracoval na ministerstvu vnitra. V roce 1889 se stal místodržícím Dolních Rakous.^[1]

20. června 1895 se stal předsedou vlády Předlitavska (vláda Ericha Kielmansegga. Kromě toho v ní obsadil i post ministra vnitra Předlitavska. V čele vlády setrval do 30. září 1895.^[2] Šlo o úřednický kabinet, který měl jen překlenout dočasné období do sestavení nové trvalejší vládní většiny, která se pak našla v podobě vlády Kazimíra Badeniho.^[3]

Po odchodu z vlády se vrátil na pozici místodržícího Dolních Rakous, na níž setrval až do roku 1911. Zaváděl zde správní reformy, které potom byly aplikovány i v jiných zemích monarchie. Zasloužil se i o regulaci Dunaje v okolí Vídně (zřízení koryta Donaukanalu) i řeky Wien. Politicky byl orientován liberálně, ale nebyl aktivní ve stranickém životě. Vystupoval ovšem proti sociálním demokratům a neúspěšně se snažil rovněž bránit nástupu Karla Luegera na post vídeňského starosty.^[1]^[4]

V roce 1884 se oženil s ruskou šlechtičnou Anastasií von Lebedeff (1860–1912). Jejich manželství zůstalo bezdětné.

Hrabě von Kielmansegg zemřel 5. února 1923 na zápal plic ve svém bytě v 1. vídeňském obvodu. Je pohřben na hřbitově v Döblingu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kielmansegg, Erich Gf. (1847-1923), Beamter und Politiker, s. 322. (německy)
↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 440.
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 677.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Erich von Kielmansegg na Wikimedia Commons

[Biographien-1] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kielmansegg, Erich Gf. (1847-1923), Beamter und Politiker, s. 322. (německy)

[2] kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588.

[3] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 440.

[4] Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 677.

[1]

[2]

[3]

[4]

Ministerští předsedové Předlitavska

Friedrich Ferdinand von Beust (1867) • Karel Vilém Auersperg (1867–1868) • Eduard Taaffe (1868–1870) • Ignaz von Plener (1870) • Leopold Hasner von Artha (1870) • Alfred Potocki (1870–1871) • Karl Sigmund von Hohenwart (1871) • Ludwig von Holzgethan (1871) • Adolf Auersperg (1871–1879) • Karl von Stremayr (1879) • Eduard Taaffe (1879–1893) • Alfred August Windischgrätz (1893–1895) • Erich von Kielmansegg (1895) • Kazimír Felix Badeni (1895–1897) • Paul Gautsch (1897–1898) • Franz Thun und Hohenstein (1898–1899) • Manfred Clary-Aldringen (1899) • Heinrich von Wittek (1899–1900) • Ernest von Koerber (1900–1904) • Paul Gautsch (1904–1906) • Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1906) • Max Wladimir von Beck (1906–1908) • Richard von Bienerth-Schmerling (1908–1911) • Paul Gautsch (1911) • Karl von Stürgkh (1911–1916) • Ernest von Koerber (1916) • Heinrich Clam-Martinic (1916–1917) • Ernst Seidler von Feuchtenegg (1917–1918) • Max Hussarek von Heinlein (1918) • Heinrich Lammasch (1918)

Ministři vnitra Předlitavska

1. Eduard Taaffe (1867) • 2. Karl Giskra (1867–1870) • 3. Eduard Taaffe (1870–1871) • 4. Karl Hohenwart (1871) • 5. August von Wehli (1871) • 6. Josef Lasser (1871–1878) • 7. Adolf z Auerspergu (1878–1879) • 8. Eduard Taaffe (1879–1893) • 9. Olivier de Bacquehem (1893–1895) • 10. Erich von Kielmansegg (1895) • 11. Kazimír Badeni (1895–1897) • 12. Paul Gautsch (1897–1898) • 13. František z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • 14. Ernest von Koerber (1899) • 15. Josef Stummer (1899–1900) • 16. Ernest von Koerber (1900–1904) • 17. Artur Bylandt-Rheidt (1905–1906) • 18. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1906) • 19. Richard von Bienerth (1906–1908) • 20. Guido von Haerdtl (1908–1911) • 21. Max Wickenburg (1911) • 22. Karl Heinold (1911–1915) • 23. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1915–1916) • 24. Erwin von Schwartzenau (1916) • 25. Erasmus von Handel (1916–1917) • 26. Friedrich von Toggenburg (1917–1918) • 27. Edmund von Gayer (1918)

kurzivou – pověřeni správou úřadu