Leopold Eugen Měchura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leopold Eugen Měchura
Narození 2. února 1804
Praha
Úmrtí 11. února 1870 (ve věku 66 let)
Otín
Národnost česká
Povolání právník a hudební skladatel

Leopold Eugen Měchura, psán též Miechura (2. února 1804, Praha11. února 1870, Otín), byl český hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem významného pražského advokáta Jana Měchury a jeho manželky Marie, rozené Lankisch von Hörnitz (její otec byl bratrancem Jana Jeníka z Bratřic).[1] Přišel o matku, když mu bylo 6 let a kromě něj byli v rodině ještě tři mladší sourozenci. S hudbou se důvěrně seznámil již v rodině, která pořádala na svém panství v Otíně hudební večery. Další hudební vzdělání získal i během studia na piaristickém gymnáziu v Praze. Vystudoval filozofii a práva na Karlově univerzitě a vedle toho studoval i hudbu u Friedricha Dionysa Webera a Václava Jana Tomáška. Po studiích se vrátil do Klatov, kde pomáhal otci spravovat rodinné panství a pracoval jako magistrátní úředník. V roce 1827 se jeho sestra Terezie vdala za Františka Palackého a o rok později se sám oženil s Klárou Häcknerovou. Další sestra Antonie byla provdána za lesního odborníka a schwarzenberského vrchního lesmistra Jana Heyrovského,[2] strýce pozdějšího rektora Karlovy univerzity Leopolda Heyrovského.[3][4]

V Klatovech se významně podílel na hudebním životě kraje. Působil zde jako varhaník, hráč na lesní roh a dirigent. Za jeho působení byly v Klatovech prováděny i Mozartovy opery a velká oratoria (např. Haydnovo Stvoření, Mendelssohnův Paulus, Beethovenův Kristus na hoře Olivetské).

Byl vychováván v dvoujazyčném prostředí a přátelil se jak s německými (např. básníkem Karlem Egonem Ebertem, či skladatelem Johannem Friedrichem Kittlem), tak i českými literáty a hudebníky. Své první skladby psal na německé texty, ale pod vlivem Františka Palackého a dalších českých přátel (především Jana Ludevíta Procházky a Aloise Vojtěcha Šmilovského) se stále více přikláněl na stranu českého obrozeneckého hnutí. První skladbou na český text je sbor Večer v lese op. 92 z roku 1865 na slova Aloise Vojtěcha Šmilovského. Jak svým dílem, tak i národnostním uvědoměním je považován za předchůdce Bedřicha Smetany.

Ve svém díle vycházel z vrcholného klasicismu a raného romantismu. Jeho vzory byli zejména Wolfgang Amadeus Mozart a Carl Maria von Weber. V orchestrální hudbě je zřetelný vliv Mendelssohna a Roberta Schumanna. Měl vrozený lyrický talent, který se projevoval zejména v jeho vokální tvorbě.

K nejvýznamnějším dílům patří kantáty na české texty z roku 1866. Štědrý den a První májová noc jsou komponovány na slova Karla Jaromíra Erbena a Pohřeb na Kaňku na text A. V. Šmilovského. Byly to první kantáty na české texty vůbec. Byly uvedeny 22. března 1868 na koncertě Umělecké besedy na Žofíně a na provedení se prý podílelo na 220 zpěváků a 90 hudebníků.

Významná je rovněž opera Marie Potocká (1870), která je první českou operou na ruský námět. Vznikla na podnět Františka Ladislava Riegera. Libreto napsal Josef Kolář podle epické básně Bachčisarajská fontána Alexandra Sergejeviče Puškina s využitím Krymských znělek Adama Mickiewicze. Byla provedena posmrtně v Prozatímním divadle za řízení Bedřicha Smetany 13. ledna 1871.

Pozůstalost skladatele se nachází v Českém muzeu hudby.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opery[editovat | editovat zdroj]

Melodram[editovat | editovat zdroj]

Kantáty[editovat | editovat zdroj]

  • Pohřeb na Kaňku (text V. A. Šmilovský, 1866)
  • Štědrý den (Karel Jaromír Erben, 1867)
  • Májová noc (Karel Jaromír Erben, 1867)
  • Credo mrtvých op. 102 (1868)
  • Rej mrtvých op. 109 (Vítězslav Hálek, 1870, nedokončeno)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Ouvertura op. 15 (1829)
  • Capriccio Les mouches op. 91 (1865)
  • Šest symfonií:
    • c-moll op. 37 (1834)
    • e-moll op. 38 (1834)
    • g-moll op. 76 (1859)
    • F-dur
    • D-dur
    • c-moll (před 1865)
  • Variace pro harfu a orchestr (1827)
  • Variace pro violoncello, housle, klavír a orchestr (1833)
  • Variace pro křídlovka|křídlovku a orchestr (1834)
  • Předehra a tři entreakty k živým obrazům pro truchlohru Karla Egona Eberta: Das Gelübde
  • Dvě orchestrální ouvertury
  • Řada tanců

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 15 smyčcových kvartetů (vznikaly mezi 1826–29);
  • 4 kvarteta pro lesní rohy
  • 4 smyčcová kvinteta
  • Klavírní septet (1830)
  • Lovecké kusy pro lesní roh

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Trios chansons sans paroles op. 58
  • Trois impromptu op. 105

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • 11 písňových sešitů (Liederheft)
  • 9 písňových cyklů
  • 15 samostatných písní
  • dvojzpěv
  • 10 čtyřzpěvů

Písně jsou vesměs komponovány na texty německých básníků (Gustav Theodor Drobisch, Heinrich Heine, Eduard Möricke, Ludwig Uhland), dvě písně napsal na vlastní text (rovněž německý). Českou výjimku tvoří:

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Dvacet sborů
  • Balada o nešťastné žábě (1865)
  • Svržená fuga (1866)
  • Komár, Pták čermák a Poštovský na texty A. V. Šmilovského (1869, provedeny posmrtně spolkem Šumavan v Klatovech v březnu 1870)

Chrámové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • 5 mší
  • Requiem C-dur op. 36
  • Requiem f-moll op. 78
  • 2 církevní kantáty
  • Ofertoria a další drobnější skladby

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Československý hudební slovník II. (M–Ž), 1965, SHV, Praha
  • Mirko Očadlík: Opery Leopolda Eugena Měchury, in: Sborník prací k narozeninám Zdeňka Nejedlého, Praha 1928
  • Alois Hnilička: Kontury vývoje hudby poklasické v Čechách, Praha 1935
  • Adolf Smolák: L. E. Miechura, Klatovy 1939
  • Mirko Očadlík: Svět orchestru II, Praha 1953
  • Josef Plavec: 150 let od narození L. E. Měchury, in: Hudební rozhledy 7, 1954, s. 116-117.
  • Jaroslav Procházka: Puškinova Bachčisarajská fontána jako česká obrozenecká opera, in: Příspěvky k dějinám česko-ruských kulturních styků I, Praha 1965
  • Leopold Eugen Měchura: Marie Potocká, publikace ke koncertantnímu uvedení opery na scéně Stavovského divadla, Národní divadlo Praha 2003

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://lidemesta.cz/index.php?id=522
  2. http://rodopisna-revue-online.tode.cz/regiony/heyrovsky-rokycany.pdf
  3. http://rodopisna-revue-online.tode.cz/regiony/cb-heyrovsky.pdf
  4. http://www.kohoutikriz.org/data/w_heyrj.php