Kyselina dusitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kyselina dusitá
Obecné
Systematický názevKyselina dusitá
Anglický názevNitrous acid
Německý názevSalpetrige Säure
Sumární vzorecHNO2
VzhledSlabě namodralý vodný roztok
Identifikace
Registrační číslo CAS7782-77-6
Vlastnosti
Molární hmotnost47,014 g/mol
Molární koncentrace cM28,16 mol/dm3 (20 °C, 50% vodný roztok)
Hustota1,135 g/cm3 (20 °C, 50% vodný roztok)
Disociační konstanta pKa3,37 (12 °C)
2,44 (20 °C)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina dusitá HNO2 je nestálá, středně silná jednosytná kyselina, která je stabilní jen ve studených, zředěných, slabě modře zbarvených vodných roztocích.

Příprava

Teoreticky ji lze připravit reakcí oxidu dusitého s vodou:

N2O3 + H2O → 2HNO2,

ale vzniklá kyselina dusitá rychle disproporcionuje za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3HNO2 → HNO3 + 2NO + H2O.

Při reakci oxidu dusičitého s vodou vzniká směs kyseliny dusičné s kyselinou dusitou:

N2O4 + H2O → HNO2 + HNO3.

V přírodě byla prokázána jako nepatrná součást smogu (až 10 μg/m3), kde vzniká již uvedenou reakcí oxidu dusičitého s vodní párou, ale téměř okamžitě se dále rozpadá.

Kyselinu dusitou také připravit rozkladem dusitanů silnými kyselinami, např. kyselinou chlorovodíkovou:

NaNO2 + HCl → HNO2 + NaCl.

Kyselina dusitá tvoří jednu řadu solí, které se nazývají dusitany, a jsou stálé. Například dusitan sodný můžeme připravit reakcí oxidu dusitého s hydroxidem sodným:

N2O3 + 2NaOH → 2NaNO2 + H2O.

Oxid dusičitý reaguje s vodou za vzniku kyseliny dusité a kyseliny dusičné.[1]

2 NO2 + H2O → HNO3 + HNO2

Rozklad

Zředěné a chladné roztoky kyseliny dusité se rychle rozkládají na oxid dusičitý, oxid dusnatý a vodu.

2 HNO2 → NO2 + NO + H2O

V horkých koncentrovaných roztocích kyseliny dusité při rozkladu vzniká kyselina dusičná, oxid dusnatý a voda.

3 HNO2 → HNO3 + 2 NO + H2O

Použití

organické chemii se používá při přípravě nestálých diazoniových solí z primárních aminů, zejména aromatických. Všeobecně reakcí s kyselinou dusitou jako činidlem lze od sebe odlišit primární, sekundární a terciární aminy; kyselina dusitá se přitom získává uvolněním z dusitanů silnou kyselinou přímo v reakční směsi.

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
  • KAMEOKA, Yohji; PIGFORD, Robert. Absorption of Nitrogen Dioxide into Water, Sulfuric Acid, Sodium Hydroxide, and Alkaline Sodium Sulfite Aqueous. Ind. Eng. Chem. Fundamen.. February 1977, s. 163–169. DOI 10.1021/i160061a031. 
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina dusitá na Wikimedia Commons

Reference

  1. KAMEOKA, Yohji; PIGFORD, Robert. Absorption of Nitrogen Dioxide into Water, Sulfuric Acid, Sodium Hydroxide, and Alkaline Sodium Sulfite Aqueous. Ind. Eng. Chem. Fundamen.. February 1977, s. 163–169. DOI 10.1021/i160061a031.