Kyselina dusitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kyselina dusitá
Obecné
Systematický název	Kyselina dusitá
Anglický název	Nitrous acid
Německý název	Salpetrige Säure
Sumární vzorec	HNO2
Vzhled	Slabě namodralý vodný roztok
Identifikace
Registrační číslo CAS	7782-77-6
Číslo EC	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	47,014 g/mol
Molární koncentrace cM	28,16 mol/dm3 (20 °C, 50 %-ní vodný roztok)
Hustota	1,135 g/cm³ (20 °C, 50 %-ní vodný roztok)
Disociační konstanta pKa	3,37 (12 °C) 2,44 (20 °C)
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina dusitá HNO₂ je nestálá, středně silná jednosytná kyselina, která je stabilní jen ve studených, zředěných, slabě modře zbarvených vodných roztocích.

[editovat] Příprava

Teoreticky ji lze připravit reakcí oxidu dusitého s vodou:

N₂O₃ + H₂O → 2HNO₂,

ale vzniklá kyselina dusitá se rychle rozkládá za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3HNO₂ → HNO₃ + 2NO + H₂O.

Při reakci oxidu dusičitého s vodou vzniká směs kyseliny dusičné s kyselinou dusitou:

N₂O₄ + H₂O → HNO₂ + HNO₃.

V přírodě byla prokázána jako nepatrná součást smogu (až 10 μg/m³), kde vzniká již uvedenou reakcí oxidu dusičitého s vodní párou, ale téměř okamžitě se dále rozpadá.

Kyselinu dusitou také připravit rozkladem dusitanů silnými kyselinami, např. kyselinou chlorovodíkovou:

NaNO₂ + HCl → HNO₂ + NaCl.

Kyselina dusitá tvoří jeden typ solí, které se nazývají dusitany, které jsou stálé. Např. dusitan sodný můžeme připravit reakcí oxidu dusitého s hydroxidem sodným:

N₂O₃ + 2NaOH → 2NaNO₂ + H₂O.

[editovat] Použití

V organické chemii se používá při přípravě nestálých diazoniových solí z primárních aminů, zejména aromatických. Všeobecně reakcí s kyselinou dusitou jako činidlem můžeme od sebe odlišit primární, sekundární a terciární aminy; kyselinu dusitou přitom vyrábíme uvolněním z dusitanů silnou kyselinou přímo v reakční směsi.

[editovat] Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.