Kresťanskodemokratické hnutie
| Křesťanskodemokratické hnutí | |
|---|---|
| Kresťanskodemokratické hnutie | |
 | |
| Zkratka | KDH |
| Datum založení | 1990 |
| Předseda | Alojz Hlina |
| Sídlo | Bratislava |
| Ideologie | Křesťanská demokracie, Konzervativismus, Pro-evropanismus |
| Evropská strana | Evropská lidová strana |
| Politická skupina EP | Evropská lidová strana |
| Počet členů | 11 700 |
| Barvy | modrá, bílá, červená |
| Volební výsledek | 4,9 % (NR SR 2016) |
| Oficiální web | www.kdh.sk |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Národní rada | Šablona:Infobox - politická strana/mandáty |
| Evropský parlament | Šablona:Infobox - politická strana/mandáty |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Politický systém Slovenska
|
| Ústava Slovenské republiky |
| Ústavní činitelé |
|---|
|
Prezidentka SR: Zuzana Čaputová |
| Volby na Slovensku (od 1989) |
| Parlamentní volby: 1990 ·
1992 ·
1994 ·
1998 ·
2002 ·
Komunální volby: Prezidentské volby: Volby do Evropského parlamentu: Další volby na Slovensku: |
| Politické strany a hnutí |
| SMER-SD · PS · HLAS-SD · Slovensko · KDH · SaS · SNS · KÚ · ZA ĽUDÍ |
| Zahraniční politika |
Kresťanskodemokratické hnutie (zkratka KDH, čes. Křesťanskodemokratické hnutí), je politická strana působící na Slovensku. Vznikla 17. února 1990 ustanovujícím sněmem v Nitře (registrace Ministerstvem vnitra SR od 23. února 1990), čímž se stala jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehráli významnou úlohu hlavně lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Ideová profilace strany se dá považovat za pravicovou a konzervativní. Jejím předsedou je od června 2016 Alojz Hlina.[1]
V letech 1990-1992, 1994, 2002-2006 a 2010-2012 byla součástí vládních koalic, naposledy ve vládě Ivety Radičové. V letech 2012-2016 byla v opozici, v březnových parlamentních volbách 2016 překvapivě získala pouhých 4,9 % a poprvé v celé své historii se tak nedostala do Národní rady SR.
Historie
Založení hnutí
Hnutí vzniklo 17. února 1990 na ustavujícím sněmu v Nitře, u Ministerstva vnitra SR byla zaregistrována 23. února. Stalo se tak jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehrály významnou roli zejména lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Prvním předsedou hnutí byl zvolen Ján Čarnogurský.
Jeho vznik podnítila výzva ze 30. listopadu 1989 na zakládání Křesťanskodemokratických klubů (KDK) na Slovensku. Kluby vznikaly zpočátku společně, na smíšených územích jako "dvojjazyčné" (slovenské a maďarské), ale i pouze maďarské. V březnu 1990 došlo k definitivnímu oddělení maďarských křesťanských demokratů od KDH a jejich zástupci se rozhodli na svém zasedání v Bratislavě 17. března vytvořit samostatné Maďarské Křesťanskodemokratické hnutí (později sloučeno do dnešní Strany maďarské koalice).
Hnutí si v první polovině roku 1990 vytvořilo zájmové organizace a svazy, vznikly Křesťanskodemokratická mládež Slovenska (slovensky Kresťanskodemokratická mládež Slovenska, KDMS), Svaz křesťanských lékařů a zdravotníků (Zväz kresťanských lekárov a zdravotníkov, ZKLaZ), jehož předsedou se stal Alois Rakous, Sdružení Křesťanskodemokratické zemědělců Slovenska (Združenie kresťanskodemokratických poľnohospodárov Slovenska, ZKDPS), Křesťanskodemokratický svaz pracovníků vědy a školství (Kresťanskodemokratický zväz pracovníkov vedy a školstva, KDZPVŠ), Křesťanskodemokratický svaz žen Slovenska (Kresťanskodemokratický zväz žien Slovenska) a Křesťanskodemokratické sdružení ekologů Slovenska (Kresťanskodemokratické združenie ekológov Slovenska).
Volby 1990 a následná vláda
V prvních svobodných volbách na Slovensku v roce 1990 získalo hnutí 19,2 % a umístilo se tak na druhém místě za VPN. V obou federálních volbách skončilo hnutí rovněž na druhém místě: Sněmovna lidu 18,9 %, Sněmovna národů 16,66 %. Výsledky byly však zklamáním, jelikož KDH v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě vedlo. Následně se KDH stalo součástí vládní koalice pod vedením Vladimíra Mečiara (1990-1991). V komunálních volbách v listopadu 1990 získalo KDH nejvíce poslanců ze všech kandidujících stran, tedy 10 564 (27,4 %) a 541 starostů a primátorů (19,8 %).
Na začátku roku 1991 mělo KDH přibližně 50 tisíc členů. Po rozdělení VPN a pádu Mečiarovy vlády se v dubnu 1991 stal novým předsedou vlády Ján Čarnogurský (viz vláda Jána Čarnogurského). Na sněmu KDH v listopadu 1991 byl Ján Čarnogurský za předsedou hnutí zvolen opětovně, jeho protikandidátem byl Jan Klepáč. Skupina kolem Klepáče navrhovala konfederativní uspořádání ČSFR a případné referendum o samostatném Slovensku. Pro neshody uvnitř KDH se tato skupina následně rozhodla založit v březnu 1992 vlastní Slovenské křesťansko-demokratické hnutí (SKDH).
Volby 1992
Do voleb v roce 1992 šlo KDH s volebním heslem "Stabilita dnes - prosperita zítra". Ve volbách do SNR získalo pouze 8,89 % a stalo se opoziční stranou. Vládu utvořil Vladimír Mečiar z HZDS, které získalo 37,26% (druhá skončila SDĽ se ziskem 14,70 %). Na sněmu v září 1992 změnilo hnutí svou strukturu na politickou stranu. Za předsedu byl opět zvolen Ján Čarnogurský, do funkcí místopředsedů byli zvoleni František Mikloško (pro tisk a vnější působení), Ivan Šimko (pro vnitřní politiku), Emil Komárik (pro zahraniční politiku) a Anton Anderko (pro regionální politiku).
V lednu 1993 navrhlo KDH na prezidenta Antonína Neuwirtha, jejich kandidát však neuspěl. Během celého roku působila strana v opozici. Po pádu druhé Mečiarovy vlády v roce 1994 se KDH na krátký čas stalo součástí vlády Jozefa Moravčíka, v níž mělo KDH 5 křesel: Ivan Šimko (místopředseda vlády pro legislativu), Mikuláš Dzurinda (doprava, spoje a veřejné prace), Ladislav Pittner (vnitro), Július Brocka (práce, sociální věci a rodina) a Lubomír Roman (kultura).
Volby 1994
Ve volbách do NR SR v roce 1994 kandidovaly na kandidátce KDH i bývalí členové VPN a ODÚ. KDH získalo 10,08% a skončilo na čtvrtém místě (za HZDS-RSS, levicovou koalicí Společná volba a Maďarskou koalicí). KDH se opět stalo součástí opozice. V komunálních volbách získala KDH 6 920 poslanců a 415 starostů. Na sněmu v prosinci 1994 byl opět zvolen Ján Čarnogurský za předsedu strany. Za místopředsedy byli zvoleni František Mikloško, Ivan Šimko, Mikuláš Dzurinda a Ján Figeľ.
Modrá koalice a založení SDK
Ve volebním období 1994-1998 působilo KDH jako nejsilnější opoziční strana. KDH v tomto období důrazně vystupovalo proti autoritativním praktikám Mečiarovy vlády, spoluorganizovala např. mítinky na náměstí SNP v Bratislavě, kterých se zúčastnily desetitisíce lidí. V roce 1996 vznikla tzv. "Modrá koalice" (KDH-DÚ-DS). Ta zorganizovala mj. petici za přímou volbu prezidenta (více než 550 tisíc podpisů) a Petici za spravedlivé volby (470 tisíc podpisů). Modrá koalice byla v roce 1997 po přičlenění SDSS a SZS přejmenována na "Duhovou koalici". Před volbami v roce 1998 byla koalice přetvořena na politickou stranu a změnila svůj název na Slovenská demokratická koalícia. Jejím mluvčím a předsedou se stal Mikuláš Dzurinda.
Parlamentní volby v září 1998 sice vyhrálo HZDS se ziskem 27 % hlasů, na vytvoření vlády to však nestačilo. Vládní koalici tak vytvořila Slovenská demokratická koalice (členové KDH byli na její kandidátce), která skončila druhá se ziskem 26,33 % hlasů. Součástí koaliční vlády byly kromě SDK i SDĽ, SMK a SOP. Předsedou vlády se stal Mikuláš Dzurinda, předseda KDH Ján Čarnogurský se stal ministrem spravedlnosti.
2000-2010 (spor uvnitř strany, následná vláda a opozice)
Po sporu uvnitř SDK se část poslanců KDH v čele s Mikulášem Dzurindou oddělila a v roce 2000 založila novou stranu s názvem Slovenská demokratická a kresťanská únia (SDKÚ). Strana si v roce 2000 zvolila po deseti letech nového předsedu Pavla Hrušovského, Ján Čarnogurský již nekandidoval. Volební zisky strany se od této doby pohybovaly v rozmezí cca 8-10%.
V parlamentních volbách v roce 2002 se strana umístila až na pátém místě se ziskem 8,25 % hlasů. První bylo tradičně HZDS pod vedením Vladimíra Mečiara, druhá SDKÚ, třetí SMER Roberta Fica a čtvrtá SMK-MKP. Po pověření bývalého člena KDH Mikuláše Dzurindy, nyní předsedy SDKÚ, sestavením vlády, bylo KDH přizváno do jeho druhé koaliční vlády. V únoru 2006 KDH koaliční vládu opustilo. Stalo se tak v důsledku sporu o smlouvu s Vatikánem. Ministři KDH podali demise, 8. února jmenoval prezident republiky nové tři ministry a předseda vlády zároveň souhlasil s konáním předčasných voleb v červnu téhož roku.
V předčasných parlamentních volbách v červnu 2006 skončilo KDH na šestém místě se ziskem 8,31 % hlasů. V následujícím volebním období (2006-2010) působila strana pouze v opozici, jelikož vládu sestavil Robert Fico ze strany SMER.
Současný vývoj
Na sněmu v září 2009 bylo zvoleno nové vedení, novým předsedou se stal bývalý europoslanec Ján Figeľ, který tak po devíti letech vystřídal Pavla Hrušovského.
V následných parlamentních volbách v červnu 2010 skončila strana na čtvrtém místě se ziskem 8,52 % hlasů. V nadcházejícím volebním období byla součástí koaličního kabinetu pod vedením Ivety Radičové z SDKÚ-DS. Předseda strany Ján Figeľ byl do vlády jmenován do funkce jejího místopředsedy a ministra dopravy. Celkem získala strana ve vládě 3 posty (kromě Figeľa ještě Daniel Lipšic vnitro a Ivan Uhliarik zdravotnictví). Vládě nebyla 11. října 2011 vyslovena důvěra, na březen 2012 bylo proto vyhlášeny předčasné parlamentní volby.
Ve volbách v březnu 2012 získala strana 8,82 % a byla tak jedinou z vládních stran, která si v parlamentu od minulého období polepšila, a to o jeden mandát. Od dubna 2012 je strana v opozici.
V parlamentních volbách 2016 strana překvapivě získala pouhých 4,9 % a poprvé v celé své historii se stala mimoparlamentní stranou.
Volební výsledky
- 1990 (volby do SNR) – 19,21 % hlasů a 31 mandátů v národní radě
- 1992 (volby do SNR) – 8,89 % hlasů a 18 mandátů v národní radě
- 1994 (parlamentní volby) – 10,08 % hlasů a 17 mandátů v národní radě
- 1998 (parlamentní volby) – politici KDH kandidovali na kandidátce Slovenské demokratické koalice, která získala 26,33 % hlasů a 42 mandátů v parlamentě a stala se jednou z vládních stran
- 2002 (parlamentní volby) – 8,25 % hlasů a 15 mandátů v národní radě, stalo se jednou z vládních stran
- 2004 (volby do Evropského parlamentu) – 16,19 % hlasů a 3 mandáty v Evropském parlamentě
- 2006 (parlamentní volby) – 8,31 % hlasů a 14 mandátů v národní radě
- 2009 (volby do Evropského parlamentu) – 10,87 % hlasů a 2 mandáty v Evropském parlamentě
- 2010 (parlamentní volby) – 8,52 % hlasů a 15 mandátů v národní radě
- 2012 (parlamentní volby) – 8,82 % hlasů a 16 mandátů v národní radě
- 2016 (parlamentní volby) – 4,9 % hlasů a 0 mandátů v národní radě
Volební preference
Volební preference strany v procentech podle Statistického úřadu SR (slovensky). (Pozn.: Od června 2006 do dubna 2007 se zkoumaly sympatie k politické straně.)
Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5 % potřebné pro vstup do parlamentu.
| Rok | I | II | III | IV | V | VI | VII | VIII | IX | X | XI | XII |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 2002 | 8,8 | 8,1 | 5,1 | 7,7 | 7,1 | 6,9 | 7,9 | 7,0 | 7,2 | . | 8,8 | 8,8 |
| 2003 | 9,8 | 10,5 | 11,2 | 12,0 | 10,4 | 9,1 | 11,7 | 9,6 | 8,8 | 11,9 | 10,1 | 7,8 |
| 2004 | 9,9 | 9,7 | 9,6 | 7,6 | 8,8 | 9,3 | 9,9 | 10,3 | 11,1 | 11,1 | 11,7 | 9,6 |
| 2005 | 11,9 | 9,7 | 9,6 | 11,3 | 9,7 | 10,2 | 10,2 | 7,2 | 12,3 | 11,0 | 10,9 | 10,8 |
| 2006 | 9,1 | 11,4 | 7,6 | 9,4 | 10,2 | 8,9 | 8,3 | 7,3 | 8,3 | 8,3 | 7,8 | 8,8 |
| 2007 | 7,3 | 6,9 | 7,0 | 8,9 | 7,8 | 7,5 | 9,6 | 8,8 | 9,6 | 9,8 | 8,6 | 8,4 |
| 2008 | 8,2 | 7,4 | 6,9 | 7,6 | 7,7 | 7,9 | 8,2 | 8,5 | 8,4 | 8,5 | 6,6 | 7,2 |
| 2009 | 6,4 | 9,3 | 10,6 | 8,0 | 8,0 | 8,3 | 10,1 | 9,9 | 11,2 | 10,1 | . | . |
Předsedové KDH
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kresťanskodemokratické hnutie na slovenské Wikipedii.
