Kostel svatého Jiljí (Křinec)
| Kostel svatého Jiljí v Křinci | |
|---|---|
 Kostel sv. Jiljí s farou v Křinci | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Nymburk |
| Obec | Křinec |
| Souřadnice | 50°16′2,89″ s. š., 15°8′25,2″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | mladoboleslavský |
| Farnost | Křinec |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
| Současný majitel | farnost Křinec |
| Zasvěcení | svatý Jiljí |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | rané baroko |
| Výstavba | okolo roku 1669 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen, zdivo |
| Další informace | |
| Adresa | Křinec 9 |
| Kód památky | 37839/2-1849 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Římskokatolický farní[1] kostel svatého Jiljí v Křinci je raně barokní sakrální stavba[2] na návsi. Od roku 1965 je kostel společně s farou chráněn jako kulturní památka.[3]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Kostel byl postaven týmž architektem jako vedlejší zámek v Křinci. Pochází ze 3. čtvrtiny 17. století, snad okolo roku 1669, postaven byl na náklady majitele panství hraběte Pavla z Morzinu. V dalších stavebních úpravách byl kostel upraven barokně v roce 1760 a byla současně stavebně upravovaná i okna kostela. V roce 1763 byl stavebně upravován vrch věže. Fasády byly upraven pozdně klasicistně v roce 1861.[2] Do roku 2000 se objevoval na seznamu poškozených a zničených kostelů v České republice. Sama obec Křinec se však snažila aktivně o opravu kostela a dotace na opravy. Po roce 2000 začaly rekonstrukce. Kostel dostal novou fasádu, jsou opraveny střechy a celkový vzhled ve druhé dekádě 21. století je k nepoznání se stavem před rokem 2000.
Program záchrany architektonického dědictví[editovat | editovat zdroj]
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 5 600 000 Kč.[4]
| rok | 1997 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| částka | 1 200 | 400 | 700 | 1 000 | 800 | 800 | 700 |
Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]
Pravidelné bohoslužby jsou v neděli v 10:30 a v úterý v 17 hod (zimní čas), v 18 hod (letní čas).
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Kostel je jednolodní, obdélný s pravoúhlým presbytářem. Má obdélnou oratoř a předsíň po jižní straně. Dále je s hranolovou věží s cibulí a se sakristií v přízemí na severní straně lodi. V západním průčelí je raně barokní portál. Okna jsou uzavřena půlkruhem a stěny členěny novoklasicistně podélným bosováním.[2]
Presbytář je sklenut valeně s lunetami, sakristie má křížovou klenbu. Loď má plochý strop. Na stropě lodi je freska Prvního přijímání z roku 1911 od J. Hybše. Raně barokní zděná kruchta spočívá na dvou pilířích. Její poprsnice je zdobena štukovým boltcovým ornamentem ze 60. až 70. let 17. století.[2]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Zařízení je pozdně barokní a klasicistní z období po roce 1760. Výjimkou jsou oba boční oltáře, které pocházejí vesměs z dílny R. Prachnera. Hlavní oltář je z roku 1761. Je rámový a jsou na něm andělé nesou obraz signovaný „Carolus Aurbach“. Po stranách sochy sv. Petra a sv. Pavla. Boční oltáře sv. Josefa a sv. Anny pocházejí z roku 1763. Jsou na nich protáhlé sochy sv. Ludmily, sv. Víta, sv. Jana Křtitele a Mojžíše. Kazatelna je odlitkem kazatelny z chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně z roku 1783. Jsou na ní, na řečništi, sochy božských ctností – Víry, Naděje a Lásky. Na stříšce kazatelny je socha zpodobňující Stětí sv. Jana Křtitele. Křtitelnice má tvar oltáře Kristova Křtu. Jsou na ní sochy Adama a Evy, které jsou kvalitním dílem z období kolem roku 1783. Vlastní křtitelnice je klasicistní z roku 1788. Ve výklencích pilířů se nacházejí sochy sv. Josefa a sv. Anny z období před polovinou 18. století. V lodi je obraz Piety signovaný „G. T. 1699“. V lodi kostela jsou zazděné tři náhrobníky členů panské rodiny Rašínů. Tyto náhrobky pocházejí původně z kostela v Bošíně. Náhrobníky jsou z období let 1598-1599.[2]
Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]
Kolem hřbitova je pozdně barokní zeď z období kolem roku 1770. Vedle kostela se nachází upravená barokní fara z roku 1758. Je to obdélná, jednopatrová budova, která má zevně opěráky. Uvnitř se nacházely obrazy Ecce homo a obraz Bolestné Panny Marie ze začátku 18. století. Jednalo se o dar hraběte Václava Morzina. Kostel významně doplňuje vedlejší zámek, který je obklopen zbytky vzácného parku. V obci se nachází řada soch. Na mostě přes Mrlinu je sochařská alegorie Čtyř živlů. Datovaná je do roku 1707 a pochází snad od J. Brokoffa. Původně byla umístěna snad na Kuncberku. Na křižovatce u náměstí je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1729. Socha Panny Marie na sloupu je z roku 1834. Na náměstí je socha sv. Jiljí od K. Kofránka z Vojic z roku 1864.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 104.
- ↑ a b c d e f POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech K/O, sv. II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Kapitola Křinec /Nymburk/, s. 163–164.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-08-01]. Identifikátor záznamu 149777 : Kostel sv. Jiljí, Křinec. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 100–101.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Jiljí na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb ve farním kostele sv. Jiljí, Křinec (katalog biskupství litoměřického)
- Bohoslužby ve farním kostele sv. Jiljí, Křinec na webu církev.cz/bohoslužby
- Program NOCI KOSTELŮ – Křinec, kostel sv. Jiljí
- Kostel sv. Jiljí v Křinci na webu Hrady.cz
