Klaus Mann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klaus Mann
Příbuzenstvo
otec Thomas Mann
bratr Golo Mann
sestra Erika Mann
sestra Monika Mann
sestra Elisabeth Mann-Borgese
strýc Heinrich Mann
strýc Carl Victor Mann

Klaus Mann (18. listopadu 1906 Mnichov21. května 1949 Cannes, sebevražda) byl německý spisovatel, dramatik a novinář, syn spisovatele Thomase Manna.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po nástupu nacismu v Německu (1933) emigroval do Amsterdamu. V Amsterdamu vydával časopis Die Sammlung. Od r. 1935 se zdržoval na mnoha místech (Curych, Paříž, Praha, atd). V témže roce získal československé státní občanství, ale v r. 1936 se rozhodl emigrovat do USA.

Roku 1938 se účastnil bojů ve španělské občanské válce. Po roce 1941 se jako voják americké armády účastnil bojů v Evropě.

Poválečný vývoj byl pro něho velkým zklamáním, které dával všude najevo a velmi těžce ho nesl. Spolu s jeho homosexualitou, s níž se jen těžko vyrovnával, bývá právě poválečná deziluze často uváděna jako důvod sebevraždy Klause Manna. K jeho depresím přispíval fakt, že až do smrti byl finančně závislý na svém otci.

Klaus Mann také těžce nesl opakované neúspěchy svých knih. Nedlouho před smrtí se dozvěděl, že se mu nepodaří vydat jeho nejvýznamnější knihu, románu Mefisto. Za zablokováním publikace stál muž, podle kterého byla napsána, Gustaf Gründgens – viz Causa Mefisto v časopise Reflex 04/2007.[1] Kniha pojednává o významném německém herci, který se zaprodal nacismu. Jde o tzv. klíčový román, v němž řada osob, včetně hlavního hrdiny má předlohy v žijících osobách, včetně Marlene Dietrichové, samotného autora nebo jeho otce Thomase Manna. Tou hlavní postavou románu byl Hendrik Höfgen (ve skutečnosti Gustaf Gründgens), který udělal velkou kariéru za Výmarské republiky, pak v době nacismu a nakonec znovu po osvobození Německa. Jeho parádní rolí byl právě Mefisto.

Mannovo dílo vycházelo už v předválečném Československu, například právě román Mefisto, který vyšel v roce 1937, tedy pouhý rok po vydání exilového originálu. Podle této knihy také natočil v roce 1981 stejnojmenný film maďarský režisér István Szabó. Snímek s Rakušanem Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film a pomohl vrátit Klause Manna do pozornosti evropského publika.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Zbožný tanec (1925; Der fromme Tanz), román, česky 2006,
  • Kindernovelle (1926),
  • Revue zu Vieren (1926) drama
  • Abenteuer (1929; Dobrodružství)
  • Alexander: Roman der Utopie (1929)
  • Auf der Suche nach einem Weg (1931; Hledání cesty)
  • Kind dieser Zeit, (1932)
  • Treffpunkt im Unendlichen (1932; Sraz v nekonečnu)
  • Útěk na sever (1934; Die Flucht in den Norden), román, česky 1986,
  • Patetická symfonie, (1935; Symphonie Pathétique), román ze života Petra Iliče Čajkovského, česky 1936.
  • Mefisto: Román jedné kariéry (1936; Mephisto: Roman einer Karriere), česky 1937, 1962, 1984, 1986, 2000 a 2008.
  • Vulkán: Román z emigrace (1939; Der Vulkan: Roman unter Emigranten), česky 1967,
  • Andre Gide und die Krise des modernen Denkens
  • Auf verlorenem Posten,
  • Bod obratu: Zpráva o jednom životě (Der Wendepunkt), česky 1997,
  • Briefe und Antworten,
  • Der siebente Engel: Die Theaterstücke
  • Útrapy evropského ducha (1949; Die Heimsuchung des europäischen Geistes), česky 1991,
  • Der Vater lacht: Erzählungen,
  • Maskenscherz: Die frühen Erzählungen
  • Das innere Vaterland: Literarische Essays aus dem Exil
  • Speed: Die Erzählungen aus dem Exil

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Causa Mefisto, Reflex.cz, nutné přihlášení

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]