Kabardino-čerkeština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kabardino-čerkeština (Къэбэрдей-шэрджэсыбзэ - Qeberdjej-šergesybze)
Rozšíření: Rusko, Turecko, Blízký východ

Počet mluvčích:

1 500 000

Klasifikace:

Písmo: cyrilice
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: Kabardsko-Balkarsko, Karačajevsko-Čerkesko
Kódy
ISO 639-1: není
---
kbd (B) není (T)
ISO 639-3: kbd
SIL: není
Wikipedie
kbd.wikipedia.org
Přepis jednotlivých kabardino-čerkeských abeced; 1 - azbuka Š. Nogmy (30. léta 19. stol.), 2 - azbuka (přelom 19. a 20. stol.), 3 - latinská abeceda (1924), 4 - latinská abeceda (1930), 5 - projekt nové azbuky (1970), 6 - současná azbuka (1938)

Kabardino-čerkeština nebo kabardo-čerkeština (vlastní název: Къэбэрдей-шэрджэсыбзэ nebo адыгэбзэ) je severozápadokavkazský jazyk Kabardinců a Čerkesů. V Kabardino-balkarské a Karačajevo-čerkeské republice Ruské federace má status úředního jazyka, dále je užíván v ruském Krasnodarském kraji a Adygejsku, v Turecku a na Blízkém východě. Počet mluvčích se odhaduje na 1,5 milionu, z toho 515 672 v Ruské federaci (sčítání lidu 2010). Kabardino-čerkeština se dělí na dva dialekty: kabardštinu a čerkeštinu.

Sporné postavení[editovat | editovat zdroj]

Kabardino-čerkeština je některými lingvisty považována spolu s adygejštinou za jeden adygský jazyk. Sami Adygejci, Čerkesové a Kabardinci označují své jazyky společným termínem adygebze (адыгэбзэ).

Zápis[editovat | editovat zdroj]

První zápisy kabardino-čerkeštiny pocházejí z 18. století a jsou pořízeny arabským písmem. Po připojení Kabardska a Balkarska k Ruskému impériu byla ve 30. letech 18. století vytvořena první abeceda na základě cyrilice. Zásadní reforma přišla po vzniku Sovětského svazu, kdy se roku 1924 zavedla abeceda na základě latinky. O dva roky později vznikla mírně odlišná kabardino-čerkeská latinská abeceda v Sýrii. Roku 1936 byla na nátlak sovětského vedení, stejně jako u ostatní neslovanských jazyků SSSR, zavedena abeceda na základě upravené cyrilice. Při zápisu tímto systémem se užívalo neúměrné množství apostrofů, proto v roce 1938 proběhla další reforma, při které byla zavedena současná azbuka. Ta je kritizována pro užívání značného množství di, tri a tetragrafů (především písmeno кхъу). Návrh nové azbuky z roku 1970, který tento problém řešil, nebyl uveden do praxe.

Současná azbuka[editovat | editovat zdroj]

А а Э э Б б В в Г г Гу гу Гъ гъ Гъу гъу
Д д Дж дж Дз дз Е е Ё ё Ж ж Жь жь З з
И и Й й К к Ку ку КI кI КІу кІу Къ къ Къу къу
Кхъ кхъ Кхъу кхъу Л л Лъ лъ ЛI лI М м Н н О о
П п ПI пI Р р С с Т т ТI тI У у Ф ф
ФI фI Х х Ху ху Хь хь Хъ хъ Хъу хъу Ц ц ЦI цI
Ч ч Ш ш Щ щ ЩI щI Ы ы ъ ь Ю ю
Я я I Iy

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]


Kavkazské jazyky
Severokavkazské: severovýchodní - avarština | lezginština | lakština | čečenština | darginština | inguština | tabasaránština | rutulština ; severozápadní - abcházština | adygejština | kabardino-čerkeština | abazinština 
Jihokavkazské (kartvelské): gruzínština | zanština | svanština