Josef Kramolín
Josef Kramolín | |
---|---|
Narození | 11. dubna 1730 Nymburk České království |
Úmrtí | 27. dubna 1802 (ve věku 72 let) Karlovy Vary Rakouské císařství |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni |
Povolání | malíř |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Josef Kramolín (11. dubna 1730, Nymburk[1] – 27. dubna 1802, Karlovy Vary[2]), byl český malíř. Patřil ke generaci českých pozdně barokních umělců, jejichž dílo bylo eklektizující. Volně kombinoval prvky ještě přežívajícího barokního umění (uzavřená kompozice – trojúhelníková, používání diagonál, šroubovice; používání prvků iluzivní architektury), rokoka (barevnost, popisnost, líbeznost, rokajové motivy) a nastupujícího klasicismu.
Životopisné údaje
V matričních záznamech nymburské fary se nachází zápis o jeho křtu ze dne 12. 4. 1730. Byl pokřtěn jako Josef Karel. Rodiče Josefa Kramolína byli již trvale usazeni v Nymburce, jmenovali se Josef Jiřík Kramolín (1706–1733) a Barbora, rozená Smetanová (1701–1751). Dědečkem byl pravděpodobně mlynář Ondřej, který přišel do Nymburka v roce 1695 neznámo odkud, v Nymburce se oženil s dcerou radního Barborou, rozenou Strakovou. J. Kramolín měl dva sourozence, bratra Václava (1733–1799), který byl svým povoláním také malíř a sestru Barboru Dorotu (1732–?).
J.Kramolín byl rodiči veden spíše ke zpěvu, v roce 1743 působil krátce jako sborista v chrámu sv.Víta v Praze. Pobýval také v benediktinském klášteře při kostele sv. Markéty v Břevnově. Poté, co Prahu začali obléhat Prusové se vrátil do Nymburka, ale brzy odešel do Kutné Hory, do semináře při kostele sv. Barbory (jezuité), aby dokončil své vzdělání. V Kutné Hoře dostal první základy malířského umění od malíře Víta Hrdličky. V roce 1751 J. Kramolínovi zemřela matka, někdy v této době se Josef vrátil do Nymburka, již rozhodnutý stát se malířem. Po matčině smrti odešel do Prahy, kde byl panem profesorem Josefem Hotzkým doporučen jako učedník k Františku Xaverovi Palkovi, který právě pracoval na freskách v jezuitském chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Od F. X. Palka dostal základy freskařství, učil se míchat barvy a zdokonaloval se v kresbě. V této době dostal i své první samostatné zakázky.
V roce 1757 odešel do Vídně, kde se 5. 10. 1757 zapsal na K.k.Hofakademie der Maler, Bildhauer und Baukunst. Na vídeňské akademii zůstal jen několik měsíců, už v dubnu následujícího roku byl přijat jako novic do Jezuitského řádu v Praze. Jako laický bratr působil v S. J. až do jeho zrušení v roce 1773. V archivech lze najít záznamy o jeho pobytech na řádových kolejích - v r.1758 byl veden jako novic v Brně, v roce 1759 jako novic na koleji při chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, v letech 1760–1770 byl veden jako laický bratr v koleji při sv. Klimentu na Starém Městě v Praze (Klementinum), v roce 1771 opět u sv. Mikuláše, v roce 1772 v Chomutově a v roce 1773 v Litoměřicích. V této době maloval zejména iluzivní oltářní architektury v řádových chrámech.
Po zrušení S.J. se stal malířem na volné noze. Když pracovně pobýval v klášteře v Teplé, seznámil se tam s Kateřinou Weczerschic, s níž odešel do jejího rodného města – Karlových Varů, kde se vzali 2. 5. 1775. V Karlových Varech zakoupili dům U španělského kříže, později ještě dům U modré hvězdy. V roce 1802 se stal malíř v Karlových Varech radním. Z Karlových Varů vyjížděl pak za prací. V pražské strahovské knihovně je záznam o jeho návštěvě “Di 10 Decembris A 1799. Josephus Kramolin Frater Senior exjesuita Pictor Historiarum Carolo Thermensis.“ z roku 1799. Zemřel v Karlových Varech na zápal plic v dubnu 1802.
Dílo
Těžiště Kramolínova díla je ve fresce. V tomto oboru se věnoval především malbě iluzivních oltářních architektur a freskových cyklů s náboženskou tematikou. Jediné fresky s profánní tematikou se dochovaly v Poštovním dvoře v Karlových Varech. Iluzivní oltáře jsou napodobeninou skutečné oltářní architektury ve fresce a odpovídají svým tvaroslovím dobovým, vrcholně barokním oltářům. J. Kramolín navázal na iluzionismus (fikcionalismus) A. Pozza, který byl přinesen do Čech prostřednictvím působení Pozzova žáka Kryštofa Tausche a Jana Hiebla. Kromě Tausche a Hiebla se z domácích malířů věnovali malbě iluzivních oltářů Jan Pešina a Jakub Steinfels ze Steinfelsu, Siard Nosecký, Josef Lux, Jan Kuben, Josef Hager, Tadeáš Supper, Jan Ferdinand Schor, Jan Quirin Jahn a umělcův bratr Václav Kramolín.
Malíř byl velice produktivní. Soupis jeho díla pořídila už v roce 1952 J. Lišková, soupis míst působení poskytuje kniha C. Nödla z roku 2007. C. Nödl vychází z dopisu, který psal Josef Kramolín rok před svou smrtí neznámému adresátovi a v němž vyjmenovává některá svá díla a místa působení. Kromě tohoto dopisu se dochoval i rukopis rodinné kroniky Kramolínů, do níž sám malíř zapisoval. Dosud neexistuje zcela ověřený soupis jeho děl, kde by byl přesně specifikován stav dochování. V následujícím přehledu díla, jsou uvedena s detaily ta, o nichž je známo, že existují. Neověřená jsou uváděna jen jako místo působiště. Mnohá svá díla malíř signoval a datoval, zvláště fresky, ale mnohá díla mají nejasnou dataci.
50. a 60. léta
V této době malíř působil jako učedník u F. X. Palka
první samostatné práce z 50. let – dnes neznámé
- Sedlec - pro preláta Jakuba
- Nové Dvory
- Suchdol u Kutné Hory
- Solopysky u Kutné Hory
- Malešov
- Pelhřimov
dochovaná v kopii
- Kamenice nad Lipou – oltářní obraz Všech svatých
iluzivní oltáře ze 60.let 18. století – freska
- Hradec Králové, kostel Panny Marie při jezuitské koleji (1765)
- Jihlava, kostel sv. Ignáce z Loyoly (1766)
- Tuchoměřice, kostel sv. Víta při jezuitské rezidenci a hřbitovní kaple sv. Rosálie (1762, 1766, 1768)
- Heřmanův Městec, chrám sv. Bartoloměje (60.léta)
- Úštěk, farní kostel sv. Petra a Pavla (1769/1770)
70. léta
- Praha, Klementinská kolej, kostel sv. Klimenta (1770), iluzivní oltář
- Litoměřice, kostel Zvěstování Panně Marii (1772–1773), iluzivní oltář
- Praha, Malá Strana, kostel sv.Mikuláše a bývalá jezuitská kolej, freska se sv. Barborou v kapli sv. Barbory (1771), freska v kapli sv. Anny, fresky v refektáři s výjevy s Kristem a alegorie denních a nočních dob
- Třebechovice pod Orebem, kostel sv. Ondřeje (1771), iluzivní oltáře, freska se sv. Ondřejem v chóru
- Dlažkovice, kostel sv. Václava (1774), obraz na hlavním oltáři
- Bohdaneč, (1774), fresky
- Dobřichovice, (1775), fresky
- Nový Hradec, kostel sv. Antonína, (1776)
- Plasy, (1776), fresky
- Libčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie, (1778), freska oltáře
- Toužim, kostel Narození Panny Marie, (1778), oltáře
- Dolním Ročov, klášter, (1778) obrazy světců
- Kukleny u Hradce Králové, minoristský kostel, (1779), hlavní oltář
80. léta
- Jičín
- Lstiboř u Českého Brodu
- Mariánské Radčice
- Třebechovice
- Pouchov
- Hořičky u Náchoda, zastavení křížové cesty,1781
- Týnec nad Labem, fresky se sv. Janem Křtitelem, 1781, zničené
- Přelouč, kostel sv. Jakuba většího, 1781, fresky
- Doupov, kostel sv. Alžběty, fresky, 1782
- Bražec, farní kostel, obraz Umučení sv.Bartoloměje, 1782
- Plasy, konvent, výjevy z řeholní historie, 1783
- Mariánská Týnice, hlavní iluzivní oltář, 1783
- Chcebuz, fresková výzdoba, farní kostel, 1784
- Sezemice u Pardubic, kostel Nejsvětější Trojice (1784), fresková výzdoba
- Štětí, farní kostel, fresky oltářů, nástropní fresky, 1785
- Jáchymov, farní kostel, obraz se sv. Jáchymem, 1785
- Rokycany, farní kostel, obraz s Pannou Marií Sněžnou, 1786
- Hejnice, klášterní kostel, iluzivní oltář, 1787
- Žalmanov, farní kostel, Assumpta, 1787
- Holany, fresková výzdoba farního kostela, 1788
- Skapce u Stříbra, farní kostel (1788), fresková výzdoba
- Jestřebí, kostel sv. Ondřeje (1788), hlavní oltář al fresco
90. léta – 1802
- Děčín, zámecký sál, fresky – nedochováno, fresková výzdoba kostela sv. Kříže, 1791
- Karlovy Vary, Poštovní sál (1792), freska nástropní s Múzami, gotizující dekorace stěn, fresky s náměty z antické mytologie
- Karlovy Vary, Český sál, fresky – nedochováno
- Karlovy Vary, portréty A. L. Stöhra, Dory Veselé, J. Stöhra, dr. D. Bechera
nezařazené
Soubor ze strahovské obrazárny, který obsahuje několik obrazů nejasného autorství, ale jsou tradičně připisovány J. Kramolínovi:
- Poslední večeře
- Krucifix (Ukřižovaný Ježíš)
- Sv. Josef prodaný do Egypta
- Sv. Jeroným
- Sv. Jan Křtitel
- Kamenování sv. Štěpána
- David
- Podobizna J. V. Mayera
- Krajina se stafáží
- Národní galerie – dvě kresby krajinek
Galerie
-
Josef Kramolín – portrét Dr. Davida Bechera
-
Josef Kramolín – portrét Ch.Stöhra (konec 18.stol)
Literatura
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kramolín
- LIŠKOVÁ, Jiřina, Freskařské dílo Josefa a Václava Kramolínových (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha, 1950.
- NÖDL, Carl, Die Kramolin Saga, Wien, 2006.
- NÖDL, Carl, Franz Schubert und die Künstler Familie Cramolini, Wien, 2001.
- PREISS, Pavel, Barokní ilusivní malba architektur v Čechách a její slohový původ (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha, 1949.
- RENDLOVÁ, Magda, Freskařské dílo Josefa Kramolna v severních Čechách (diplomová práce), Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2006.
- VOTOUPAL, Igor, K původu malířů Josefa (1730–1802) a Václava (1733–1799) Kramolínů , Umění LII, 2004, č.5, s.452–454.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Nymburk
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Karlovy Vary
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kramolín na Wikimedia Commons
- Josef Kramolín (1730-1802) - život a dílo
- Mgr. Magda Rendlová - Freskařské dílo Josefa Kramolína v severních Čechách
- Informační systém abART – osoba:Kramolín Josef