Josef Kramolín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Josef Kramolín (11. dubna 1730, Nymburk - 27. dubna 1802, Karlovy Vary) byl český malíř. Patřil ke generaci českých pozdně barokních umělců, jejichž dílo bylo eklektizující. Volně kombinoval prvky ještě přežívajícího barokního umění (uzavřená kompozice - trojúhelníková, používání diagonál, šroubovice; používání prvků iluzivní architektury), rokoka (barevnost, popisnost, líbeznost, rokajové motivy) a nastupujícího klasicismu.

Životopisné údaje[editovat | editovat zdroj]

V matričních záznamech nymburské fary se nachází zápis o jeho křtu ze dne 12. 4. 1730. Byl pokřtěn jako Josef Karel. Rodiče Josefa Kramolína byli již trvale usazeni v Nymburce, jmenovali se Josef Jiřík Kramolín (1706 - 1733) a Barbora, rozená Smetanová (1701 - 1751). Dědečkem byl pravděpodobně mlynář Ondřej, který přišel do Nymburka v roce 1695 neznámo odkud, v Nymburce se oženil s dcerou radního Barborou, rozenou Strakovou. J. Kramolín měl dva sourozence, bratra Václava (1733-1799), který byl svým povoláním také malíř a sestru Barboru Dorotu (1732-?).

J.Kramolín byl rodiči veden spíše ke zpěvu, v roce 1743 působil krátce jako sborista v chrámu sv.Víta v Praze. Pobýval také v benediktinském klášteře při kostele sv. Markéty v Břevnově. Poté, co Prahu začali obléhat Prusové se vrátil do Nymburka, ale brzy odešel do Kutné Hory, do semináře při kostele sv. Barbory (jezuité), aby dokončil své vzdělání. V Kutné Hoře dostal první základy malířského umění od malíře Víta Hrdličky. V roce 1751 J.Kramolínovi zemřela matka, někdy v této době se Josef vrátil do Nymburka, již rozhodnutý stát se malířem. Po matčině smrti odešel do Prahy, kde byl panem profesorem Josefem Hotzkým doporučen jako učedník k Františku Xaverovi Palkovi, který právě pracoval na freskách v jezuitském chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Od F. X. Palka dostal základy freskařství, učil se míchat barvy a zdokonaloval se v kresbě. V této době dostal i své první samostatné zakázky.

V roce 1757 odešel do Vídně, kde se 5. 10. 1757 zapsal na K.k.Hofakademie der Maler, Bildhauer und Baukunst. Na vídeňské akademii zůstal jen několik měsíců, už v dubnu následujícího roku byl přijat jako novic do Jezuitského řádu v Praze. Jako laický bratr působil v S. J. až do jeho zrušení v roce 1773. V archivech lze najít záznamy o jeho pobytech na řádových kolejích - v r.1758 byl veden jako novic v Brně, v roce 1759 jako novic na koleji při chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně, v letech 1760 - 1770 byl veden jako laický bratr v koleji při sv. Klimentu na Starém Městě v Praze (Klementinum), v roce 1771 opět u sv. Mikuláše, v roce 1772 v Chomutově a v roce 1773 v Litoměřicích. V této době maloval zejména iluzivní oltářní architektury v řádových chrámech.

Po zrušení S.J. se stal malířem na volné noze. Když pracovně pobýval v klášteře v Teplé, seznámil se tam s Kateřinou Weczerschic, s níž odešel do jejího rodného města - Karlových Varů, kde se vzali 2. 5. 1775. V Karlových Varech zakoupili dům U španělského kříže, později ještě dům U modré hvězdy. V roce 1802 se stal malíř v Karlových Varech radním. Z Karlových Varů vyjížděl pak za prací. V pražské strahovské knihovně je záznam o jeho návštěvě “Di 10 Decembris A 1799. Josephus Kramolin Frater Senior exjesuita Pictor Historiarum Carolo Thermensis.“ z roku 1799. Zemřel v Karlových Varech na zápal plic v dubnu 1802.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Těžiště Kramolínova díla je ve fresce. V tomto oboru se věnoval především malbě iluzivních oltářních architektur a freskových cyklů s náboženskou tématikou. Jediné fresky s profánní tematikou se dochovaly v Poštovním dvoře v Karlových Varech. Iluzivní oltáře jsou napodobeninou skutečné oltářní architektury ve fresce a odpovídají svým tvaroslovím dobovým, vrcholně barokním oltářům. J. Kramolín navázal na iluzionismus (fikcionalismus) A. Pozza, který byl přinesen do Čech prostřednictvím působení Pozzova žáka Kryštofa Tausche a Jana Hiebla. Kromě Tausche a Hiebla se z domácích malířů věnovali malbě iluzivních oltářů Jan Pešina a Jakub Steinfels ze Steinfelsu, Siard Nosecký, Josef Lux, Jan Kuben, Josef Hager, Tadeáš Supper, Jan Ferdinand Schor, Jan Quirin Jahn a umělcův bratr Václav Kramolín.

Malíř byl velice produktivní. Soupis jeho díla pořídila už v roce 1952 J. Lišková, soupis míst působení poskytuje kniha C. Nödla z roku 2007. C. Nödl vychází z dopisu, který psal Josef Kramolín rok před svou smrtí neznámému adresátovi a v němž vyjmenovává některá svá díla a místa působení. Kromě tohoto dopisu se dochoval i rukopis rodinné kroniky Kramolínů, do níž sám malíř zapisoval. Dosud neexistuje zcela ověřený soupis jeho děl, kde by byl přesně specifikován stav dochování. V následujícím přehledu díla, jsou uvedena s detaily ta, o nichž je známo, že existují. Neověřená jsou uváděna jen jako místo působiště. Mnohá svá díla malíř signoval a datoval, zvláště fresky, ale mnohá díla mají nejasnou dataci.

50. a 60. léta[editovat | editovat zdroj]

V této době malíř působil jako učedník u F. X. Palka

první samostatné práce z 50. let - dnes neznámé[editovat | editovat zdroj]

  • Sedlec - pro preláta Jakuba
  • Nové Dvory
  • Suchdol u Kutné Hory
  • Malešov
  • Pelhřimov

dochovaná v kopii[editovat | editovat zdroj]

iluzivní oltáře ze 60.let 18. století - freska[editovat | editovat zdroj]

Iluzivní oltář v Tuchoměřickém kostele

70. léta[editovat | editovat zdroj]

80. léta[editovat | editovat zdroj]

90. léta - 1802[editovat | editovat zdroj]

  • Děčín, zámecký sál, fresky - nedochováno, fresková výzdoba kostela sv. Kříže, 1791
  • Karlovy Vary, Poštovní sál (1792), freska nástropní s Múzami, gotizující dekorace stěn, fresky s náměty z antické mytologie
  • Karlovy Vary, Český sál, fresky - nedochováno
  • Karlovy Vary, portréty A. L. Stöhra, Dory Veselé, J. Stöhra, dr. D. Bechera

nezařazené[editovat | editovat zdroj]

soubor ze strahovské obrazárny, který obsahuje několik obrazů nejasného autorství, ale jsou tradičně připisovány J. Kramolínovi:

  • Poslední večeře
  • Krucifix (Ukřižovaný Ježíš)
  • Sv. Josef prodaný do Egypta
  • Sv. Jeroným
  • Sv. Jan Křtitel
  • Kamenování sv. Štěpána
  • David
  • Podobizna J. V. Mayera
  • Krajina se stafáží
  • Národní galerie - dvě kresby krajinek

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LIŠKOVÁ, Jiřina, Freskařské dílo Josefa a Václava Kramolínových (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha, 1950.
  • NÖDL, Carl, Die Kramolin Saga, Wien, 2006.
  • NÖDL, Carl, Franz Schubert und die Künstler Familie Cramolini, Wien, 2001.
  • PREISS, Pavel, Barokní ilusivní malba architektur v Čechách a její slohový původ (disertační práce), Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha, 1949.
  • RENDLOVÁ, Magda, Freskařské dílo Josefa Kramolna v severních Čechách (diplomová práce), Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2006.
  • VOTOUPAL, Igor, K původu malířů Josefa (1730-1802) a Václava (1733-1799) Kramolínů , Umění LII, 2004, č.5, s.452-454.