Přeskočit na obsah

Jolana Poláková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jolana Poláková
Narození14. května 1951 (73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilosofka
OceněníCena Toma Stopparda (1997)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jolana Poláková (* 14. května 1951 Praha) je česká filosofka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala filosofii a klasickou filologii na UK v Praze. Po absolutoriu (1975) pracovala v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV, kde se věnovala především etice. V 80. letech musela z politických důvodů z ústavu odejít; pracovala jako redaktorka zdravotnického nakladatelství Avicenum, věnovala se neoficiální humanitární činnosti (socioterapii zaměřené na lidi na okraji společnosti) a podílela se na vydávání katolického samizdatu. Od roku 1990 opět působila v dnešním Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Spolupracovala s myšlenkově spřízněnými teology (Karel Vrána, Oto Mádr, Bernhard Casper), v letech 2005-2015 byla výkonnou redaktorkou časopisu Teologické texty. V r. 1993 získala cenu URAM Award for Excellence in Creative Scholarly Writing, r. 1997 cenu Toma Stopparda (za knihu Perspektiva naděje).

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jolana Poláková – stejně jako většina filosofické tradice – klade otázku po posledním základu skutečnosti a zdroji smyslu, po "transcendenci". Transcendence, s nimiž se setkáváme v oblasti transpersonality (A. H. Maslow, S. Grof, R. D. Laing) a transkulturality (F. Capra), jsou pro Polákovou pouze relativní. Přesahuje je "absolutní transcendence", která sama určuje, kdy a jak se nám dá poznat – je vůči nám svobodná (proto je vhodné myslet ji v kategoriích osoby) a k jejímu poznání nevede monologické, zvěcňující myšlení o ní, nýbrž dialog s ní. "Branou k Transcendenci není pojem, ale vztah."[1] "Filosofie transcendence", o kterou Poláková usiluje, tak navazuje na tradici personalismu a filosofie dialogu, jak ji rozvinuli zejména M. Buber, F. Rosenzweig a E. Lévinas.

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Myšlenkové tvoření: nárys obecné teorie, 1993, 1997
  • Možnosti transcendence, 1994, 1996, anglicky 1995
  • Perspektiva naděje, 1995, italsky 1999, německy 2005
  • Filosofie dialogu (Rosenzweig, Ebner, Buber, Lévinas), 1995
  • Dialog s Bohem a filosofie, 1999
  • Bůh v dialogu, 2001, německy 2004
  • Smysl dialogu, 2008

Jolana Poláková je také editorkou výborů z díla Bohumíra Janáta, Mikuláše Lobkowicze, Oto Mádra, Karla Říhy, Karla Skalického, Karla Vrány, Josefa Zvěřiny a dalších.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Perspektiva naděje, Praha 1995, str. 27

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jolana_Poláková&oldid=24003861“