Jiří Weil

Jiří Weil
Jiří Weil
Narození	6. srpna 1900 ; Praskolesy
Úmrtí	13. prosince 1959 (ve věku 59 let) ; Praha
Příčina úmrtí	rakovina
Povolání	spisovatel, překladatel, novinář, romanopisec, literární kritik a redaktor
Národnost	Židé
Alma mater	Univerzita Karlova; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy (1991)
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa (do 1937)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jiří Weil (6. srpna 1900, Praskolesy – 13. prosince 1959, Praha) byl český spisovatel, literární kritik, novinář a překladatel.

Život

Po maturitě na gymnáziu (roku 1919) studoval na filozofické fakultě UK slovanskou filologii a srovnávací literatury, kterou úspěšně dokončil doktorátem v r. 1928. Během studia se stal členem Devětsilu

Již při studiích (1922) pracoval jako překladatel tiskového oddělení sovětského zastupitelství v Praze, zde pracoval až do r. 1931.

Weil byl přesvědčeným komunistou, několikrát navštívil SSSR, v letech 1933 – 1935 tam působil jako překladatel. V roce 1937 byl vyloučen z KSČ za svůj román Moskva–hranice, v tomto románu přesně odhalil fungování stalinismu, což, jak přiznával, pro něj bylo velmi bolestné odhalení.

Ve druhé světové válce měl nastoupit do transportu židů. Aby se transportu vyhnul, předstíral sebevraždu. Poté žil až do konce války v ilegalitě.

Od roku 1946 byl nakladatelským redaktorem Evropského literárního klubu, roku 1950 se stal vědeckým pracovníkem Státního židovského muzea v Praze. Roku 1951 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů, roku 1956 do něj byl znovu přijat, ale většina jeho děl vyšla až později.

Publikoval v mnoha časopisech a novinách, např.: Červen, Avantgarda, Trn, Proletkult, Literární noviny, Levá fronta, Tvorba, Rudé právo, U Blok, Lidové noviny, Host do domu.

Velmi významná je i jeho překladatelská činnost, jako první do češtiny překložil díla mnoha ruských klasiků (např. Vladimir Majakovskij, Boris Pasternak, Maxim Gorkij, atd.).

Dílo

Ruská revoluční literatura, 1924
Kulturní práce sovětského Ruska, 1924
Češi stavějí v zemi pětiletek, 1937
Moskva–hranice, 1937, dokumentární román, jehož hlavním hrdinou je neprávem obviněný komunista, který nevyužije možnost k útěku a je vyloučen ze strany za činy, které nespáchal. Neprotiví se vůli strany a přijímá trest. Toto dílo bylo jednou z prvních kritik stalinismu. Zajímavé je, že nekomunistům na této kritice vadilo dřívější Weilovo členství v KSČ. Proti tomuto románu vystoupili téměř všichni tehdejší čeští stalinisté, nejtvrdší kritiku provedl Weilův přítel Julius Fučík.^[1] Druhé vydání bylo roku 1969 zakázáno. Další vydání je z roku 1991.
Makanna, otec divů, 1946, vypravuje o vzestupu a pádu historické osoby lžiproroka. Román byl napsán roku 1940, zadán nakladatelství roku 1941 pod krycím jménem Pavel Vyskočil, což byl Weissův přítel, později umučený v Mauthausenu. Weiss mu knihou v poválečném vydání dedikoval.^[2]
Barvy, 1946
Vzpomínky na Julia Fučíka, 1947
Život s hvězdou, 1949, román s autobiografickými rysy. Hlavní hrdina (žid Josef Roubíček) čeká na transport, je postupně zbavován veškerého majetku a zůstávají mu pouze matrace a kamna. Čeká, až ho zavolají do transportu, ale nějakou náhodou je vyřazen z evidence, nakonec se vzepře a schová se u dělníka Materny.
Mír, 1949
Vězeň chillonský, 1957
Harfeník, 1958
Žalozpěv za 77 297 obětí, 1958
Na střeše je Mendelssohn, 1960. Román vyšel posmrtně. Odehrává se za druhé světové války v okupované Praze a v terezínském ghettu. Hlavními tématy knihy jsou holocaust a antisemitismus.
Hodina pravdy, hodina zkoušky, 1966, obsahuje soubor Barvy, výbor z Míru a čtyři knižně netištěné prózy.
Dřevěná lžíce, 1992, pokračování románu Moskva–hranice; (Rukopis byl napsán v letech 1937-1938, Weil se však nepokoušel ho vydat. K vydání byl připravován koncem 60. let, po sovětské okupaci 1968 bylo vydání zastaveno. Poprvé vyšla Dřevěná lžíce v Itálii 1970, později též jako samizdat.)^[3]

Odkazy

Reference

↑ Klement Gottwald Fučíka předvolal a uložil mu, aby o Moskvě-hranici napsal zničující kritiku. Julius Fučík si dal s Jiřím Weilem schůzku v kavárně a o Gottwaldově příkazu mu řekl. Dal najevo, že zničující kritiku ukázněně napíše, a vyslovil předpoklad, že to Weil chápe, což mu přítel potvrdil., ciít. z Josef Vohryzek, Weilův román Moskva-hranice, Respekt 51/1991
↑ SCHUTTE, Andrea Daniela. Die jüdische Thematik im Werk Jiří Weils. Bonn, 2004. Magisterská práce. Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität. . s. 41. Dostupné online. (německy)
↑ JEDLIČKOVÁ, Alice. Doslov In: Jiří Weil, Dřevěná lžíce. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0322-1. S. 199-207.

Literatura

VONDRÁČKOVÁ, Jaroslava. Mrazilo – tálo (O Jiřím Weilovi). Praha: Torst, 2014. 172 s. ISBN 978-80-7215-490-6.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Weil
Jiří Weil (Slovník české literatury)
Životopis Jiřího Weila
110. výročí narození Jiřího Weila
(německy) Andrea Daniela Schutte: Die jüdische Thematik im Werk Jiří Weils

[1] Klement Gottwald Fučíka předvolal a uložil mu, aby o Moskvě-hranici napsal zničující kritiku. Julius Fučík si dal s Jiřím Weilem schůzku v kavárně a o Gottwaldově příkazu mu řekl. Dal najevo, že zničující kritiku ukázněně napíše, a vyslovil předpoklad, že to Weil chápe, což mu přítel potvrdil., ciít. z Josef Vohryzek, Weilův román Moskva-hranice, Respekt 51/1991

[2] SCHUTTE, Andrea Daniela. Die jüdische Thematik im Werk Jiří Weils. Bonn, 2004. Magisterská práce. Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität. . s. 41. Dostupné online. (německy)

[3] JEDLIČKOVÁ, Alice. Doslov In: Jiří Weil, Dřevěná lžíce. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN 80-204-0322-1. S. 199-207.

[1]

[2]

[3]