Japanologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ostrůvek Dešima u Nagasaki roku 1669.

Japanologie je filologický vědecký obor zabývající se studiem jazyka, dějin, literatury, hudby, vědy a kultury japonského národa. Je řazena do orientalistiky, pro kterou se od poloviny 20. století více používá termín Asijská a africká studia. Vědci zabývající se japanologií se nazývají japanologové.

Historie

Ernest Mason Satow
Basil Hall Chamberlain
Ruth Benedictová
Joe Hloucha

Kořeny japanologie sahají do roku 1634, kdy byla v Nagasaki na malém umělém vějířovitém ostrůvku Dešima založena faktorie Nizozemské Východoindické společnosti, která byla v období Edo až do roku 1870 jedinou spojnicí Japonska s Evropou.[1] Založení Asijské společnosti pro Japonsko v Jokohamě roku 1872 britskými a americkými obchodníky, misionáři a diplomaty v době Meidžiho reforem je pak považováno za rok vzniku japanologie jako vědní disciplíny.[2][3]

Postupně vznikly další organizace zabývající se podporu japanologie po celém světě. Roku 1972 byla založena Japonská nadace pro mezinárodní výměnu se sídlem v Tokiu[4], jejímž úkolem je podpora a šíření japonského jazyka a kultury v zahraničí (v současné době má více než dvacet poboček po celém světě). Roku 1973 vznikla Evropská asociace pro japonská studia[5], roku 1987 Mezinárodní výzkumné centrum pro japonská studia v Kjótu. Od roku 1974 vydává Washingtonská univerzita v Seattlu The Journal of Japanese Studies jako multidisciplinární fórum pro výměnu nejnovějších informací a výsledků výzkumu týkající se Japonska.[6]

V Česku (resp. v Československu) se japanologie (později japonská studia) jako samostatný obor vyučována na Filozofické fakultě univerzity Karlovy od roku 1947.[7] Československo-japonská společnost byla založena roku 1946 a v roce 1948 byla rozpuštěna. V roce 1969 byla její činnost obnovena a po několika měsících opět pozastavena. Současná Česko-japonská společnost byla založena roku 1990.[8]

Významní japanologové

Zahraniční

Čeští

Reference

Externí odkazy