Jan Václav Hugo Voříšek
Jan Václav Hugo Voříšek (11. května 1791 Vamberk – 19. listopadu 1825 Vídeň) byl český hudební skladatel, klavírista a varhaník.
Obsah |
[editovat] Životopis
Narodil se ve Vamberku v rodině ředitele školy, sbormistra a varhaníka. Otec jej také vyučoval hudbě, povzbuzoval ve hře na klavír a pomohl mu získat stipendium pro studium na Univerzitě Karlově v Praze.
Ačkoliv obdivoval hudbu W. A. Mozarta, více jej přitahoval romantismus Beethovena. Roku 1813 se přestěhoval do Vídně aby zde mohl studovat právo a doufal, že se zde bude moci setkat s Beethovenem. To se mu jako začínajícímu skladateli skutečně podařilo roku 1814. K dalším význačným hudebníkům a skladatelům, se kterými se setkal patří Louis Spohr, Ignác Moscheles, Johann Nepomuk Hummel a Franz Schubert s nímž se spřátelil.
Studium práva dokončil roku 1822; poté byl jmenován na místo konceptního praktikanta u dvorské vojenské rady.
Stal se uznávaným skladatelem orchestrální, vokální a klavírní hudby. Roku 1818 se stal dirigentem Spolku přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde). Roku 1823 získal místo u císařského dvora jako varhaník a začal vyučovat hru na klavír. K jeho žákům patřili i lidé z nejvyšších kruhů, především vévoda Zákupský zvaný Orlík, syn Napoleona a Marie Luisy.
Onemocněl tuberkulózou, nepomohl ani ozdravný pobyt ve Štýrském Hradci v roce 1824. Zemřel roku 1825 ve věku 34 let. Byl pochován na hřbitově ve Währingu, kde byli později také pohřbeni Franz Schubert a Ludwig van Beethoven. Na místě hřbitova se dnes rozkládá park nesoucí jméno Franze Schuberta. Schubertovy a Beethovenovy ostatky byly později přeneseny na vídeňský ústřední hřbitov (Zentralfriedhof).
[editovat] Dílo
Složil jedinou symfonii. Vznikla roku 1821 a je sepsána v tónině D dur. V minulosti byla přirovnávána k prvním dvěma Beethovenovým symfoniím. Jedná se o raně romantické dílo, jehož bohatá melodická invence našla pokračování v díle Franze Schuberta.
Za svého varhanického působení u císařského dvora složil nepříliš rozsáhlou, avšak vynikající mši B dur. Společně s jeho symfonií a krásnou Houslovou sonátou G dur, op. 5, patří k jeho několika málo nahrávaným dílům.
První doložené použití pojmu "Impromptu" pochází z roku 1817 a má souvislost s jeho dílem; tento výraz tehdy použil časopis Allgemeine musikalische Zeitung aby popsal jeho klavírní skladbu. Skladby nazývané impromptu později skládali například Schubert a Chopin.
Na jeho typicky českou pastorální zpěvnost navázali Bedřich Smetana i Antonín Dvořák.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- Klíma, Stanislav Václav: Jan Václav Voříšek a Ludwig van Beethoven, Praha, 1963
