Jan Campanus Vodňanský

Jan Campanus Vodňanský
Jan Campanus Vodňanský
	Jan Kampanius Vodňanský (ilustrace Adolfa Kašpara ke knize Mistr Kampanus Zikmunda Wintera)
Narození	24. června 1565 nebo 27. prosince 1572; Vodňany
Úmrtí	13. prosince 1622; Praha
Povolání	spisovatel, básník, hudební skladatel, pedagog, dramatik a učitel
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	školství, poezie a divadlo
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Campanus Vodňanský [kampánus], též Jan z Vodňan nebo pouze Campanus (27. prosinec 1572 Vodňany – 13. prosinec 1622 Praha), byl český spisovatel a rektor pražské univerzity, již méně známý také jako hudební skladatel, jeden z nejslavnějších humanistických latinsky píšících básníků své doby.^[1]

Život

Pocházel z rodiny chudého rolníka Martina Kumpána z Vodňan. Nejprve navštěvoval školy v Klatovech, Domažlicích a v Jihlavě, v roce 1593 vystudoval pražskou univerzitu a získal titul bakalář. V roce 1596 se stal mistrem svobodných umění. Poté působil jako učitel v Teplicích a v Hradci Králové, od roku 1598 jako školní správce u Svatého Jindřicha na Novém Městě pražském a od roku 1600 jako školní správce v Kutné Hoře. Roku 1603 se stal univerzitním profesorem, učil na pražské univerzitě klasickou literaturu, řečtinu a latinu. Několikrát se stal děkanem, dvakrát byl prorektorem (1612 a 1620) a dvakrát také rektorem univerzity (1612 a 1621).^[1]^[2]

Byl zastánce kalicha, ale ve stavovském povstání v letech 1618–1620 se příliš neangažoval. Po bělohorské porážce se veřejně roku 1622 své víry zřekl a přestoupil ke katolictví. To bylo vykládáno jako snaha zachránit si místo na univerzitě, za což byl svým okolím velmi odsuzován.^[3] On sám zdůvodňoval svůj postoj snahou prospět pražskému vysokému učení a zachránit je před pohlcením jezuitskou kolejí, protože univerzita byla za stavovského povstání jedním z center odboje. To se však ukázalo jako marné a on sám zemřel vnitřně zlomen několik dnů po zrušení university.^[1]

Osudy Jana Campana Vodňanského ztvárnil v románu Mistr Kampanus spisovatel Zikmund Winter.

Dílo

Campanus psal většinou latinsky, někdy i řecky nebo česky. Jeho básně, psané elegickým distichem, časoměrným nerýmovaným veršem obvyklým v antice, se vyznačovaly formální dokonalostí a Campanus byl uznávaný nejen v Čechách, ale i v celé Evropě.

Výběrová bibliografie

Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio (1597).
Centuriae duae diaritum seu Epigrammatum (1600).
Psalmi poenitentiales (1604).
Sacrarum odarum libri duo (1611–1612, Posvátné ódy), přebásnění starozákonních Davidových žalmů do latiny, Campanovo nejvýznamnější básnické dílo.^[4]
Bretislaus (1614, Břetislav), divadelní hra jejíž provedení bylo v roce 1604 zakázáno, protože zpracovávala téma, které údajně hanilo dobrou pověst českých knížat (uváděno též pod názvem Břetislav a Jitka).
Cechias (1616), zveršované české dějiny.
Calendarium beneficiorum academiae Pragensis (1616, Kalendář dobrodiní pražské university), jde o přehled dobrodiní, poskytnutých Karlově universitě, kterým chtěl Campanus povzbudit mecenáše.

Moderní edice

Břetislav, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1915, přeložil Josef Král,
Lyra Kampanova, Evropský literární klub, Praha 1942, výbor ze žalmů a ód, uspořádal Jan Branberger, přeložil Jan Blahoslav Čapek.
Mecenáši Karlovy university: kalendář dobrodiní prokázaných Akademii pražské, poslaný jako dárek k Novému roku 1616, Husova fakulta, Praha 1949, přeložil Karel Hrdina.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury 1. A-G. Praha: Academia, 1985. str. 349-351. ISBN 80-200-0797-0.
↑ Rektoři Univerzity Karlovy od roku 1347. ceskapolitika.cz [online]. [cit. 2011-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-03-01.
↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Campanus Vodňanský Jan, s. 41.
↑ Slovník latinských spisovatelů, Praha: Odeon, 1984, str. 165

Literatura

HLAVÁČEK, Petr et al. Kacířská univerzita: osobnosti pražské utrakvistické univerzity 1417-1622. Vyd. 1. Praha: Togga, 2013. 159 s. ISBN 978-80-7308-481-3. [Stať „Jan Campanus Vodňanský" je na str. 132–134.]
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 60.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 377–378.
HOLÁ, M., HOLÝ, M. a kol.: Profesoři pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku (1457/1458-1622). Praha, Academia, 2022, s. 284-287.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Campanus Vodňanský na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Campanus Vodňanský
Campanus ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Jan Campanus Vodňanský v České divadelní encyklopedii
Turcicorum tyrannorum qui inde usque ab Otomanno rebus Turcicis praefuerunt, descriptio, 1597 Dostupné online
M. Jana Campana Vodňanského komedie Břetislav. Překlad Josef Král. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1915. Dostupné online.

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce: Martin Bacháček z Nauměřic	1612 Jan Campanus Vodňanský	Nástupce: Adam Huber z Riesenpachu

[forst-1] FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury 1. A-G. Praha: Academia, 1985. str. 349-351. ISBN 80-200-0797-0.

[2] Rektoři Univerzity Karlovy od roku 1347. ceskapolitika.cz [online]. [cit. 2011-08-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-03-01.

[Bartoš-3] BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Campanus Vodňanský Jan, s. 41.

[4] Slovník latinských spisovatelů, Praha: Odeon, 1984, str. 165

[1]

[2]

[3]

[4]