Jakub Obrovský
| Jakub Obrovský | |
|---|---|
 Brno-Bystrc, Jakub Obrovský | |
| Narození | 24. prosince 1882 Bystrc u Brna  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 31. března 1949 (ve věku 66 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Žebětínský hřbitov |
| Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1897–1901) Akademie výtvarných umění v Praze (1901–1904) |
| Povolání | sochař, pedagog, malíř, vysokoškolský učitel, spisovatel a grafik |
| Manžel(ka) | Božena Obrovská |
| Partner(ka) | Pravoslava Stefanová |
| Děti | Jana Obrovská Bohdan Obrovský |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakub Obrovský (24. prosince 1882 Bystrc u Brna[1] – 31. března 1949 Praha) byl český sochař, malíř, grafik a spisovatel.
Život
Narodil se 24. prosince 1882 v Bytrci u Brna v rodině zemědělce Jana Obrovského v selském statku jako nejmladší ze tří synů. Přes otcův odpor hospodářství opustil pro umění. Jeho matka měla umělecké sklony a podporovala ho v jeho prvních malířských pokusech. Do rodné obce se stále vracel ve vzpomínkách i svém literárním díle a je tam také pohřben. V roce 1897 odjel do Prahy. Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Celdy Kloučka, E. K. Lišky, K. V. Maška a Stanislava Suchardy (1897–1901). Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Pirnera (1901–1904), kde se roku 1919 stal profesorem a ve druhé polovině 30. let jejím rektorem. V letech 1905–1906 nastoupil vojenskou prezenční službu. V roce 1907 získal Hlávkovo stipendium, v říjnu odjel do Itálie, v Římě se setkal se Štursou a Nejedlým, společně odjeli na poloostrov sv. Magdalény. V roce 1908 se vrátil do Prahy, najal si ateliér na Karlově náměstí. V roce 1912 se oženil s Boženou Škorpilovou. V roce 1914 měl soubornou výstavu v Obecním domě. 1921 byl jmenován (spolu s Hynaisem, Kafkou, Mařatkou, Myslbekem, Štursou a Švabinským) řádným členem pařížského Salonu. 1936 odmítl účast na výtvarné soutěži olympijských her v Berlíně. Byl jedním z iniciátorů boje proti zneužití olympijských her nacistickým Německem. Byl zvolen předsedou výboru pro uspořádání Lidových her na Strahově, stal se předsedou Výboru na obranu Španělska. Patřil k dobrým organizátorům výtvarného a společenského života ( Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně (zakládající člen), Jednota umělců výtvarných, vídeňský Hagenbund, Umělecká beseda, Mánes).
Dílo
Jako malíř vyšel z akademicko-symbolistního směru, následoval vzor Jana Preislera. Zaměřoval se na dekorativní nástěnnou malbu (výzdoba pavilonu bankovnictví na jubilejní výstavě pražské obchodní a živnostenské komory, výzdoba ústřední budovy Průmyslového paláce, malby v restauraci Obecního domu v Praze (1908 - 09), strop na zámku v Libni (1909), dekorativní malby pro Měšťanský pivovar v Plzni a pro Škodovy závody v Plzni (1912), dekorativní vlys v budově právnické fakulty Univerzity Karlovy z roku 1922, panneau Narození Páně pro Vršovickou záložnu, výzdobu sálu v domě U Vejvodů v Praze I). Je rovněž autorem obrazů na hlavním oltáři v kostele v Bohnicích: sv. Václav, sv. Cyril a Metoděj a několika freskových maleb. V 1920 navrhl plakát VII. všesokolského sjezdu. Dále si oblíbil ženské figurální motivy a portréty. Od dekorativního malířství se pak vrátil zpět ke svým olejovým obrazům a stává se malířem nahých těl a zářivých látek, přívržencem výtvarné neoromantiky, odchován v novém moderním názoru na barvu. Vrací se ke své tradiční rodinné sympatii k cikánům ve svém rodném kraji, mezi cikány našel svůj typ snědé krasavice, kterou maluje znova a znova. Sochařství se soustavně začal věnovat nejdříve výzdobou náhrobků (například portrét Svatopluka Čecha na Vyšehradském hřbitově). Ve 20.letech se přiklonil k sochařskému vzoru Antoina Bourdella; kromě soch žen (například Tanečnice) rád portrétoval významné osobnosti české kultury, dochovaly se vesměs busty v životní velikostiː Vojtěch Hynais (1925), Josef Mánes (1938) nebo Božena Němcová (1941). Dále tvořil sochy sportovců a plastiky inspirované antickými motivy. Je autorem sochy Vrhač oštěpu/Vraždící Odysseus, nebo sochy vzbouřeného sedláka z Památníku selských bouří v Chlumci nad Cidlinou. Podílel se také na ilustracích pohádek, tvorbě prvních československých poštovních známek.
Ocenění
Byla mu udělena I. cena Akademie věd a umění ve výtvarném oboru. 1915 získal státní umělecké stipendium. 1920 získal II. cenu v šermu v tělovýchovné soutěži O vavřín umění v Paříži. V roce 1932 obdržel prestižní ocenění Cena JUDr. Jiřího Katze za sochu vraždícího oštěpaře Odyssea. Tatáž bronzová socha byla oceněna na olympijských hrách v Los Angeles v roce 1932 bronzovou medailí.[2]. V současnosti je ve sbírce Národní galerie v Praze. Během svého života získal celou řadu oficiálních ocenění, např. I. cena Akademie věd a umění (1942) za dosavadní uměleckou činnost.
Literární dílo
- Vo tem Trósilovým praseti: a hiný věce, příběhe a sne, z péra Ferdynanda Fókala. Praha : Melantrich 1940.
- Vobrácení Ferdiša Fókala. Praha: Alois Hynek, 1947.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Janů v Bystrci
- ↑ LOS ANGELES 1932, HRY X. OLYMPIÁDY, 30. 7. – 14. 8. 1932, olympic.cz
Literatura
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, II. díl, ed. Anděla Horová. Praha 1995, s.587.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Obrovský na Wikimedia Commons - Záznam o narození a křtu v matrice farnosti Sv. Janů (Brno-Bystrc) na stránkách Moravského zemského archivu
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jakub Obrovský
- Jakub Obrovský v systému abART
- Martin Koťa: Jakub Obrovský a sportovní socha v meziválečném Československu (2011), Bakalářská práce, MUNI, Brno [1]
- Sochařství info: Jakub Obrovský
- Osobnosti Bystrce: J.Obrovský
- Virtuální prohlídka, socha Chlumec n. Cidlinou
- Kalendárium ČT 1, 2012
- Informační systém abART – osoba:Obrovský Jakub
