Isabel Allende

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Isabel Allende, Barcelona, 2008

Isabel Allendeová Llona (* 2. srpna 1942 Lima, Peru) patří mezi nejprodávanější[zdroj?] chilské spisovatele a zároveň je nejčtenější[zdroj?] ze španělsky píšících autorů. Její díla jsou přeložená do 27 jazyků. V roce 2010 získala v Chile Národní cenu za literaturu jako čtvrtá žena v pořadí.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Spisovatelka je dcerou chilského diplomata Tomáse Allende a Francisky Llony. Narodila se v Limě, když její otec pracoval v Peru jako velvyslanec. V roce 1945 se její rodiče rozvedli a Isabel se s matkou a dvěma sourozenci vrátila do Chile, kde žila až do roku 1953. Později žila střídavě v Bolívii a Libanonu. Část svého života strávila i v Bruselu a Švýcarsku. Kromě spisovatelské činnosti se věnovala žurnalistice. Pracovala jako novinářka v časopisech a v televizi.

Roku 1963 se jí a manželovi Migueli Fríasovi narodila dcera Paula, o 3 roky později, po návratu do Chile, syn Nicolás. Kvůli cestám, při kterých prezentovala své knihy, skončilo jejich manželství rozvodem.

Isabel Allendeová je neteří Salvadora Allende, bývalého prezidenta Chile, který zahynul při vojenském puči v Chile v roce 1973. Tehdy nadobro opustila Chile a odešla se svou rodinou do Venezuely. Od roku 1988 žije se svým druhým manželem, Williem Gordonem, v Kalifornii.

Veřejný život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1959 do 1965 pracovala v Organizaci spojených národů v Santiagu de Chile. Spolupracovala s nejrůznějšími časopisy a novinami, napsala několik pohádek, divadelních her.

V roce 1982, kdy ve věku 99 let umíral její dědeček, se rozhodla napsat mu dopis, který se později stal jejím stěžejním dílem. Dům duchů se setkal s velkým úspěchem a byl převeden i na filmová plátna.

Roku 1984 vydala O lásce a temnotě, která byla později také zfilmována. O 8 let později zemřela na porfyrii její dcera Paula. Isabel Allende se rozhodla napsat svou autobigrafii Paula, ve které vypráví o svém dětství a mládí až do okamžiku svého exilu. Roku 2003 jí bylo uděleno americké občanství a o 4 roky později obdržela Doctor Honoris Causa Univerzity v Trentu.

V září 2010 obdržela Premio Nacional de Chile za svůj přínos chilské a světové literatuře a 2011 Cenu Hanse Christiana Andersena za svůj talent očarovat čtenáře[zdroj?] a magický charakter svého díla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jejím prvním románem je slavný Dům duchů, za ním následovala řada dalších děl. Autorka je stejně jako kolumbijský spisovatel Gabriel García Marquéz představitelkou magického realismu. Mezi její nejdůležitější díla patří

  • La casa de los espíritus (Dům duchů, 1982; zfilmován)
  • De amor y de sombra (O lásce a temnotě, 1984)
  • Eva Luna (1987) - životní příběh dívky, která je autorčiným alter egem a má ve zvyku vymýšlet si a vyprávět příběhy
  • El plan infinito (Nekonečný plán, 1991)
  • Paula (1994, zfilmována)
  • Afrodita (1997)
  • Hija de la Fortuna (Dcera štěstěny, 1999),
  • Retrato en Sepia (Sépiový portrét, 2000)
  • Trilogie: La Ciudad de las Bestias (Město netvorů, 2002), El Reino del Dragón de Oro (Království zlatého draka, 2003), El Bosque de los Pigmeos (Les Pygmejů, 2004) - romány (nejen) pro děti
  • La gorda de porcelana (1984) - novela
  • Cuentos de Eva Luna (1989) - povídky, které vypráví autorčino alter ego z knihy Eva Luna
  • Inés del alma mía (Inés, má drahá, 2009)
  • La suma de los días (2007)
  • La Isla bajo el mar (2009)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isabel Allende na španělské Wikipedii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu