Porfyrie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Porfyrie
Klasifikace
MKN-10 E80.0–E80.2

Porfyrie je skupina metabolických onemocnění, u nichž se projevuje porucha funkce enzymů řídících syntézu hemu v červených krvinkách. Ve většině případů má choroba genetický podklad na základě poškozených genů, pak se jedná o dědičnou metabolickou poruchu. Jsou také známy formy získané.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Schéma normální syntézy hemu

Jedná se o dědičnou metabolickou poruchu, u níž je charakteristický nedostatek produktu metabolismu za blokem – hemu, nebo nahromadění metabolitu před ním – kyseliny 5-aminolevulové a porfobilinogenu. U získaných forem je rizikovým faktorem otrava olovem. Akutními porfyriemi jsou častěji postiženy ženy, chronickými muži.[1]

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

U defektu enzymu ve vyšším stupni syntézy hemu jsou hromaděny porfyrinogeny, jejichž oxidačními produkty se stávají porfyriny, které reagují s viditelným světlem v oblasti vlnové délky 400 nm (fotosenzitivita). Porfyriny se díky světelné energii dostávají do excitovaného stavu, reagují s molekulárním kyslíkem za tvorby kyslíkových radikálů, které pak následně poškozují buněčné organely včetně lyzozomů. Tím dochází k uvolnění lysosomálních enzymů, jež destruují kůži s následkem erytému, puchýřů, zjizvení a dalších příznaků. Na poškození kožního krytu se podílí také ultrafialové záření.

Zuby, moč a stolice získávají červený až hnědý nádech. Dásně ustupují a charakteristický vzhled je označován jako tzv. upíří zuby.

V tělesných tekutinách se nadbytečně hromadí kyselina 5-aminolevulová (ALA) a porfobilinogen (PBG), které spolupůsobí na synaptické funkce periferního a centrálního nervového systému. Důsledkem jsou neuropatie (postižení nervů), bolestivost v břišní krajině, zvýšená aktivita sympatiku a neuropsychické problémy (neklid, psychotické stavy). U těžkých forem se může manifestovat epilepsie. K příznakům také patří nadměrný růst ochlupení (hirsutismus), včetně obličejové části[1].

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

Ke stavenovení porfyrinů v tělesných tekutinách, v moči a ve stolici slouží specifická fluorescence.

Otrava olovem způsobí přítomnost porfyrinů v moči (porfyrinurie) a vylučování kyseliny 5-aminolevulové, což se projevuje anemií a nedostatkem adenosintrifosfátu (ATP). Olovo inhibuje enzymy ALA-dehydratázu a ferrochelatázu.

Klasifikace[editovat | editovat zdroj]

A. podle nejvíce postižených orgánů produkujících porfyriny:

  • hepatální
    • akutní intermitentní porfyrie (AIP seu švédská)
    • porfyria cutanea tarda (PCT)
    • hereditární koproporfyrie (HCP)
    • porfyria variegata (VP)
    • porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)
  • erytropoetické
    • vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)
  • erytrohepatální
    • Protoporfyrie (EPP)

B. podle projevů:

  • kožní
    • PCT, EPP, CEP
    • kožní projevy také způsobují formy VP a HCP
  • jaterní
    • AIP, ADP, VP, HCP

C. podle průběhu:

  • akutní
    • AIP, PV, HCP, ADP
  • chronické
    • PCT, EPP, CEP

Formy[editovat | editovat zdroj]

Porfyrie kožní[editovat | editovat zdroj]

Porfyria cutanea tarda (PCT)[editovat | editovat zdroj]
  • Autozomálně dominantní (AD) dědičný defekt uroporfyrinogendekarboxylasy, výskyt 1:25 000 (nejčastější forma).
  • Porfyriny jsou v nadbytku vytvářeny v játrech, hromadí se zde, přenáší se krevním oběhem až do kůže, kde způsobují fotosenzitivitu, což je typický symptom; po vystavení kůže slunečnímu záření se objevují tekutinou naplněné rozsáhlé puchýře, které se hojí velice pomalu za vzniku jizev a milií (tečkovitá bělavá ložiska).
  • Klinická manifestace je dávána do souvislosti s poškozením jater způsobeným alkoholem, léčbou estrogeny, hemochromatózou nebo hepatitidou.
  • Neléčená může vést ke karcinomu jater.
  • Existuje i nedědičná forma (sporadická, tzv. PCT 1.typu).
  • V moči uroporfyrin.
  • Léčba – opakované venepunkce zbavující tělo nadbytečných porfyrinů a železa + podávání antimalarika chlorochininu, které způsobuje pomalé vyplavování porfyrinů; ochrana před slunečním zářením (oděv, speciální krémy).
Vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)[editovat | editovat zdroj]
  • Autozomálně recesivní dědičný defekt uroporfyrinogen-III-synthasy (UROS) vedoucí k zvýšené tvorbě porfyrinů v kostní dřeni, které se hromadí v organismu, hlavně v erytrocytech.
  • Výskyt 1:2-3 mil..
  • Zpravidla se projeví již v dětství.
  • Projevy onemocnění se různí – patří mezi ně např. tmavě červená moč (dáno přítomností uroporfyrinu a koproporfyrinu), citlivost kůže (tvorba puchýřů, jizvení) a její tmavnutí, citlivost očí, ztráta řas, anémie, splenomegalie, červené zbarvení zubů, nadměrné ochlupení (zvláště na rukou a v obličeji).
  • Léčba – transplantace kostní dřeně, ochrana před slunečním zářením, krevní transfúze, splenektomie.
Protoporfyrie (EPP)[editovat | editovat zdroj]
  • AD dědičný defekt ferrochelatasy → dochází k hromadění protoporfyrinu v játrech, kostní dřeni a kůži.
  • Nejčastějšími příznaky jsou zarudnutí, svědění a otok kůže i po krátkodobém (několik minut) vystavení kůže slunečnímu záření; příznaky vymizí po hodinách až dnech → při opakovaném vystavení dochází k jizvení kůže a dalším variabilním kožním projevům.
  • Většinou se projeví již v dětství.
  • V několika málo procentech případů dochází k jaternímu poškození.
  • Léčba – zmírnění projevů pomocí beta-karotenu, antihistaminik, melanotanu, fototerapie; prevencí je používání ochranného oblečení a speciálních krémů.
  • Na rozdíl od akutních jaterních porfyrií EPP nezhoršují žádné léky

Porfyrie jaterní[editovat | editovat zdroj]

Akutní intermitentní porfyrie (AIP)[editovat | editovat zdroj]
  • AD dědičný defekt hydroxymetylbilan syntázy (jinými názvy porfobilinogen deaminasa, PBGD nebo uroporfyrinogen-I-syntáza) vedoucí k hromadění prekursorů hemu v játrech.
  • Manifestuje se akutní atakou po zátěži některými chemickými látkami (steroidy, léky), hladověním, infekcí či stresem; většinou v období po pubertě.
  • Hlavní příznaky – abdominální bolest, zácpa, zvracení, hypertenze a psychické problémy (hysterie), bolesti hlavy, parézy až plegie.
  • V moči zvýšená hladina ALA, PBG, hyponatrémie, hypokalémie, abnormality metabolismu cukrů a tuků; diagnózu potvrdí snížená aktivita PBGD v erytrocytech.
  • Léčba – v akutní fázi infuze s glukózou a hematinem; prevencí další ataky je vyvarování se vyvolávají látky (zákaz užívání některých léčiv).
Porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)[editovat | editovat zdroj]
  • autozomálně recesivní dědičný deficit 5-aminolevulátdehydratasy.
  • Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže.
  • V moči ALA a koproporfyrin.
Hereditární koproporfyrie (HCP)[editovat | editovat zdroj]
  • AD dědičný defekt koproporfyrinogenoxidasy.
  • Symptomy – vzácně abdominální bolest, neuropsychické potíže, fotosenzitivita, avšak časté jsou naprosto asymptomatické formy.
  • V akutním stádiu v moči zvýšené hladiny ALA, PBG, koproporfyrinu (ten také ve stolici).
Porfyria variegata (VP)[editovat | editovat zdroj]
  • AD dědičný defekt protoporfyrinogenoxidasy
  • Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže, u některých postižených také kožní příznaky (fotosenzitivita).
  • V moči vysoké hodnoty ALA, PBG, koproporfyrinu; ve stolici zvýšená exkrece protoporfyrinu a koproporfyrinu.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

V terapii je indikována správná životospráva, tj. příjem vitamínů, absence alkoholu, česneku, minimalizace denního světla.

K léčbě projevů nemoci lze aplikovat krevní transfúzí. U chronické kožní formy se klinické remise dosahuje opakovanými venepunkcemi (odběry žilní krve), které snižují nadbytečné zásoby železa (možný vyvolávající faktor) a podáváním malých dávek antimalarika chlorochinu, který způsobuje pomalé vyplavování jaterních porfyrinů. Možnáje aplikace umělého hemu. Akutní porfyrický záchvat vyžaduje hospitalizaci s důsledným metabolickým monitorováním.

Aplikace některých farmak jako jsou barbituráty, anestetika, stejně tak i alkohol, zvyšuje aktivitu enzymu ALA-syntázy a následně i produkci porfyrinů s následným prohloubením příznaků. Opačný účinek na indukci ALA-syntázyglukóza, která její tvorbu snižuje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Harperova biochemie. 4. české. vyd. Jinočany : Nakladatelství H+H, 2002. ISBN 80-7319-013-3. S. 354-360.  
  • Biochemie pro studující medicíny. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1415-1. S. 336-341.  
  • Patobiochemie metabolických drah. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 1999. ISBN 80-238-4589-6. S. 104-110.  
  • Patobiochemie ve schématech. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s, 2006. ISBN 80-247-1522-8. S. 51-57.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 14-15; Porfyrie - od kliniky kmolekulární biologii a zpět: http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0402/med0421.html
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.