Ferenc Liszt

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Liszt
Základní informace
Rodné jménoFranz Liszt
Narození22. října 1811
Raiding
Úmrtí31. července 1886 (ve věku 74 let)
Bayreuth
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníStadtfriedhof Bayreuth
Žánrysymfonie, klasická hudba a Hungarian folk music
Povolánískladatel klasické hudby, klavírista, dirigent, hudební pedagog, virtuos, hudební skladatel, presbyter a spisovatel
Nástrojeklavír a varhany
Významná dílaHamlet
Dante-Symfonie
Mazeppa
Hungarian Rhapsody No. 1
Uherská rapsodie č. 2
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1859)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1884)
honorary doctor of the University of Königsberg
Řád zlaté ostruhy
Commander of the Order of Christ
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Marie d’Agoult
Partner(ka)Marie d’Agoult (1833–1842)
DětiCosima Wagnerová
Daniel Liszt
Blandine Liszt
RodičeAdam Liszt a Anna Lisztová
PříbuzníSiegfried Wagner, Isolde Wagner, Eva von Bülow[1], Daniela von Bülow a Blandine Gravina (vnoučata)
Sídlobirthplace of Franz Liszt
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Adam List
matka Anna Lisztová
družka Marie d'Agoult
družka Carolyne zu Sayn-Wittgenstein
dcera Cosima Wagnerová
vnuk Siegfried Wagner

Franz Liszt[2] (též František, křtěn Franciscus, nebo v maďarštine používané jméno Ferenc; 22. října 1811 (německy) Raiding / (maďarsky) Doborján, tehdy Rakouské císařství, dnes Rakousko – 31. července 1886 Bayreuth, tehdy Německá říše, dnes Německo) byl rakousko-uherský klavírní virtuóz a hudební skladatel.

Liszt byl jeden z nejznámějších klavírních virtuózů své doby a jeden z nejproduktivnějších hudebních skladatelů 19. století. V průběhu své skladatelské činnosti komponoval v různých stylech. Nejprve patřil mezi hlavní představitele romantismu. Svými symfonickými básněmi byl jedním z průkopníků programní hudby. Jeho hlavní díla patří do tzv. novoněmeckého hudebního stylu.

Život

Dětství a mládí

Marie d'Agoult ve věku 37 let, obraz vytvořil Henri Lehmann

Lisztova matka Anna, rozená Marie Anna Lager (9. května 1788, Krems, Rakousko – 6. února 1866, Paříž, Francie), vyrůstala v Rakousku. V devíti letech ztratila rodiče a musela se přestěhovat do Vídně, kde pracovala jako služka jedenáct let. 11 ledna 1811 se provdala za Slováka Adama Lista (nebo Liszta) z obce Unterfrauenhaid v dnešním Burgenlandsku, v části, která byla původně slovenská. Lisztův otec byl amatérský pianista a cellista a úředník na dvoře knížete Nicholase II. Esterházy. Jeho příjmení je známo pod slovenským zněním List i pod německou resp. maďarskou verzí Liszt. Původné příjmení si Adam List začal psát jako Liszt, protože bylo v němčině a také v maďarštině nesprávně vyslovováno jako "lišt". Také Francz byl pokřtěn jako Franciscus List, sám se ale později podepisoval jménem Franz, protože slovenština tehdy nebyla uznaným jazykem. List mluvil slovensky, věděl německy, ale ještě lépe věděl francouzsky. V Listově rodině nemluvili maďarsky, ani sám František tento jazyk nikdy dobře neovládal.

Franz Liszt, kterého základům klavírní hry učil již od šesti let jeho otec, projevil záhy výjimečné hudební nadání. Hudbu skládal od osmi let a první koncerty byl schopen absolvovat již v devíti letech. Díky finanční podpoře uherské šlechty mohl od roku 1821 studovat hudbu ve Vídni, kde jej učili Carl Czerny hře na klavír a Antonio Salieri hudební kompozici. Zde se mimo jiné setkal i s Ludwigem van Beethovenem. Roku 1823 odjel do Paříže, kde pokračoval v samostudiu klavírní hry. Skladbu zde studoval soukromě u Antonína Rejchy a Ferdinanda Paëra. Během svého pobytu v Paříži navštívil koncert, který dával houslový virtuóz Niccolò Paganini, což jej motivovalo ve snaze stát se nejlepším klavíristou své doby. Často v té době cvičil o samotě pět hodin denně. Podstatnou část svého života (1834–1848) strávil na koncertních cestách po celé Evropě. Jako první uspořádal celovečerní klavírní koncert – recitál.

Vztahy k ženám

Liszt byl známý svými početnými milostnými vztahy. První dlouhodobou družkou se mu stala hraběnka Marie d'Agoult (1805–1876), se kterou se poznal snad koncem roku 1832 v Paříži, pravděpodobně v salónu markýzy le Vayer. Od počátku roku 1833 jej Marie d'Agoult stále častěji zvala do svého domu. V roce 1835 se rozvedla se svým manželem a přijela za Lisztem do Ženevy. Poté společně odjeli opět do Francie, a to na zámek Nohant k Mariině přítelkyni Amandine Dupin de Francueil, spisovatelce píšící pod mužským pseudonymem George Sand. S Marií d'Agoult žil Liszt beze sňatku několik let a měl s ní tři děti – Blandine (1835–1862), Cosimu (1837–1930, provdanou později za Richarda Wagnera), a Daniela (1839–1859). Marie d'Agoult a Liszt ukončili svůj vztah koncem roku 1843 poté, co vyšlo najevo Lisztovo milostné dobrodružství s herečkou Charlottou von Hagn v Berlíně. O jejich společné děti se poté v Paříži starala nějakou dobu Lisztova matka Anna, zatímco Liszt cestoval po Evropě.

V této době se Liszt jako skladatel věnoval pouze klavírní tvorbě. V roce 1848 zanechal veřejného vystupování jako klavírista a usadil se na delší dobu ve Výmaru, kde se věnoval hudební kompozici a dirigoval tamější orchestr při operních provedeních a koncertech.[3] Rovněž dával lekce hry na klavír a psal články o Hectoru Berliozovi a svém pozdějším zeti Wagnerovi. V tomto období také složil své nejvíce oceňované orchestrální a sborové skladby.

Carolyne zu Sayn-Wittgenstein se svou dcerou Marií, kolem 1840

V letech 1847 až 1861 měl poměr s vdanou šlechtičnou Carolyne zu Sayn-Wittgenstein (1819–1887), plným jménem Carolyne Elisabeth kněžna zu Sayn-Wittgenstein-Berleburg-Ludwigsburg. Tato dáma polského původu (rodem Carolyne Iwanowska) měla hluboký vztah k hudbě, který její manžel nesdílel. V roce 1861 byla její žádost o rozvod u papeže Pia IX. sice povolena, ale dlouho toužená svatba ztroskotala v důsledku intervence manželových příbuzných, po které měla kněžna Carolyne opět předložit svůj rozvodový spis Svatému stolci. Carolyne zu Sayn-Wittgenstein rezignovala a ona a Liszt se jako milenci rozešli. Bylo to z jejího popudu, jehož pravý důvod není znám.[4] Oba však zůstali blízkými přáteli až do Lisztovy smrti v roce 1886.

Ferenc Liszt v roce 1858, fotografie od Franze Hanfstaengla

Poslední léta

V roce 1861 odešel Liszt na odpočinek do Říma. Byl jedním z hlavních protagonistů 1000. výročí oslav příchodu sv. Cyrila – Konstantina a sv. Metoda na Velkou Moravu v Římě, kde roku 1865 přijal čtyři nižší svěcení beze slibu celibátu (byl pak nazýván Abbé Liszt) a vstoupil do františkánského řádu. V pozdějším věku se začal zajímat též o uherský národní život. Od roku 1869 dělil svůj čas mezi Řím a Výmar a od roku 1876 až do své smrti 31. července 1886 rovněž několik měsíců v roce učil na Maďarské konzervatoři v Budapešti.

Ferenc Liszt je pohřben na hřbitově v Bayreuthu, kde zemřel u své dcery Cosimy Wagnerové.

Hudební dráha a styl

Liszt po sobě zanechal velmi rozsáhlé dílo, z něhož velká část je dosud živá a hraje se na koncertech. V mládí komponoval převážně pro klavír, po roce 1848 se zabýval spíše orchestrální tvorbou a ve stáří komponoval duchovní skladby.

Liszt byl tvůrcem mnoha technických inovací v klavírní hře. Mnohé jeho skladby patří mezi nejnáročnější v klavírním repertoáru. Často používal ve svých dílech tematické obměny podobné variacím nebo pozdějšímu leitmotivu Richarda Wagnera. Je též brán jako tvůrce symfonické básně. Jeho první symfonická báseň se jmenuje Co slyšíme na horách.

Portrét z roku 1846, vrcholná léta Lisztovy slávy
Ferenc Liszt u klavíru, okolo 1869, fotografie od Franze Hanfstaengla

Styl jeho hry byl na svou dobu velmi převratný. Zatímco všichni dřívější klavíristé i jeho současníci, jako například Felix Mendelssohn-Bartholdy, hráli s rukama při klávesách a bez zbytečných pohybů, on ze svých koncertů udělal téměř divadelní představení. Začal nedbalou poklonou, zasedl ke klavíru a s rozmachem udeřil do nástroje. Mnoho klavíristů jeho stylem opovrhovalo, žádný ovšem nemohl popřít, že jeho virtuozita byla mimořádná a jeho muzikální cítění geniální. Jeho hudební talent je považován za jeden z největších v dějinách.

Při svých koncertních cestách skládal také virtuózní transkripce na motivy jiných skladatelů. Tyto skladby však mají spíše historickou hodnotu.

V pozdějším věku Liszt více experimentoval. Od stylu jeho předchozí tvorby se velmi odchylovaly například Atonální bagatela nebo skladba Nuages Gris (Šedé mraky).

Ferenc Liszt ve vysokém věku (1884), fotografie Louise Helda

Seznam Lisztova díla

V padesátých letech 20. století rozřadil Humphrey Searle ve své práci The music of Liszt Lisztovo dílo podle typu skladeb. Podle této klasifikace byla jednotlivým skladbám přiřazena čísla S. 1 (opera Don Sanche) až S. 768 (transkripce Schubertova Der ewige Jude); s čísly 990 až 999 jsou vedeny další, typově blíže nezařaditelné skladby.

Nejvýznamnější skladby

Šablona:Multiposlech začátek Šablona:Multiposlech položka Šablona:Multiposlech položka Šablona:Multiposlech konec

  • 19 Uherských rapsodií
  • Koncerty pro klavír – č. 1 Es dur, č. 2 A dur, č. 3 Es dur
  • Dantovská symfonie, programová symfonie
  • Faustovská symfonie, programová symfonie
  • Tasso. Nářek a triumf, symfonická báseň
  • Les preludes, symfonická báseň
  • Orfeus, symfonická báseň
  • Prometheus, symfonická báseň
  • Mazepa, symfonická báseň
  • Héroïde funèbre, symfonická báseň
  • Hamlet, symfonická báseň
  • Hunnenschlacht (Bitva Hunů), symfonická báseň
  • Les Idéaux, symfonická báseň
  • 12 Transcendentálních etud pro klavír
  • 6 Grandes etudes de Paganini
  • Sonáta h moll pro klavír
  • Don Sanche, 1825, jediná Lisztova opera
  • 3 Liebesträume (3 sny lásky, nokturna)
  • 2 polonézy

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ Harold C. Schoenberg: Životy velkých skladatelů, ISBN 80-7341-905-X
  3. ↑ John Warrack a Ewan West: "Oxfordský slovník opery", IRIS, Praha 1998, str. 299.
  4. ↑ Paula Rehberg: "Liszt", Mnichov 1978, str. 382; Julius Kapp: "Liszt", Berlín 1924, str. 224.

Literatura

  • DEMKO, Miroslav: Franz Liszt compositeur Slovaque, L’Age d’Homme, Švýcarsko 2003.
  • KAPP, Julius: "Liszt. Eine Biographie", Berlín 1924, 307 str.
  • REHBERG, Paula: "Liszt. Eine Biographie" (List. Životopis), Mnichov, Goldmann Wilhelm GmbH, 1978. 731 str. ISBN 978-3-442-33005-8

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ferenc_Liszt&oldid=16543888“