Bitva u Wogastisburgu
| Bitva u Wogastisburgu | |||
|---|---|---|---|
| Trvání | 631 nebo 632 | ||
| Místo | Wogastisburg, místo ve střední Evropě | ||
| Výsledek | vítězství Slovanů | ||
| Strany | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Wogastisburgu proběhla v roce 631 nebo 632 mezi slovanskými kmeny Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. u slovanského hradiště jménem Wogastisburg. V této bitvě dosáhlo slovanské vojsko významného vítězství.
Příčiny tažení
Dle kroniky Historia Francorum, jediného věrohodného písemného zdroje, byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. (631/632) kdesi na území Sámovy říše přepadeni franští kupci. Následně na Sámův dvůr přišel králův vyslanec Sicharius s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce, které Sámovi lidé povraždili, a za majetek, kterého se protizákonně zmocnili. Sámo odmítl škodu nahradit a chtěl ustanovit soudy pro spory mezi oběma stranami. Poté propukla hádka a následně byl Sicharius vykázán. Následkem této diplomatické roztržky začalo franské válečné tažení.
Franské tažení
Frankové vpadli do Sámovy říše zřejmě ve třech proudech (rozdělené vojsko na více částí se lépe uživilo drancováním, a zároveň vyplenilo větší území). Na předem domluveném místě na území nepřítele se pak části vojska spojily. Jižní a severní křídlo Dagobertovy armády, kterou tvořila vojska franských Alamanů a Langobardů, dosáhlo vítězství, a odvedlo velký počet zajatců. Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal veliký počet slovanských Vinidů (mylné pojmenování pro slovanské kmeny). Po třech dnech došlo k bitvě, v níž byl pobit velký počet obléhatelů. Zbytek Dagobertových vojsk se dal na útěk, a ponechal na místě výzbroj a výstroj.[1]
Části franského vojska
- Austrasijci, vedeni pravděpodobně samotným Dagobertem I.
- Alamani, vedeni vévodou Chrodobertem
- Langobardi
Wogastisburg
Přesná lokalizace hradiště je dnes zřejmě nemožná. Z Fredegarovy kroniky se dozvídáme pouze jeho jméno, funkci (castrum - trvale opevněné místo) a umístění kdesi ve směru postupu austrasijského vojska.
V poslední době čeští historikové a archeologové upozorňují na lokalitu vrchu Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Jejich tvrzení je podpořeno archeologickými nálezy (ostruhy, šipky a další) slovansko-avarského typu ze 7. století.
Další indicie je směr protiútoku Slovanů do Durynska.[2] Letopisec píše, že "po třídenním neúspěšném boji byli četnější z vojska Dagobertova mečem pobiti a potom úprkem se vracejí do svých sídel. Potom vpadnou Venedi do Durynska a ostatních krajů království Franků pustošit". Na základě těchto indicií se pokoušel lokalizovat Wogastisburg autor literatury faktu Miroslav Ivanov. Vycházel z toho, že Wogastisburg byla pohraniční pevnost. Tu hledal někde u česko-německých hranic poblíž Durynska na českém území (Úhošť u Kadaně) i na německém území, kde tehdy žili Slované, přesněji slovanští Srbové.
Slovenský historik Matúš Kučera ji lokalizoval na základě historické analýzy geografické, vojenské, archeologické i jazykového původu na území Bratislavské brány lokalizovatelné v prostorech obou břehů Dunaje až po děvínský pevnostní uzel, původem slova burgus označujícím pevnost mezi barbarským a římským světem, kde mělo sídlo významné slovanské kníže Braslav nebo Předslav a zvali jej sídlem Braslavovým, tedy braslau burgus, kde hostí kupce, z germánskeho jazyka wo gastis burgus.[3]
Výsledky bitvy
Po porážce franských vojsk Slované opakovaně útočili na Durynsko. Sámova říše se rozrostla (připojil se k ní např. lužickosrbský vévoda Dervan) a stala se významným regionálním uskupením.[zdroj?]
Pokusy o lokalizaci Wogastisburgu
- 1763 – někde na území severních Srbů u tzv. limes sorabicus na linii Mohan–Rednitz–Nába (Gelasius Dobner)
- 1771 – Wolgast (Wologoszcz) v Pomořanech (A.G. Schwartz)
- 1772 – Voigtsburg ve Vogtlandu (Johann Erich Thunmann)
- 1814 – Voitsberg ve Štýrsku (Josef Dobrovský, tento názor razil později i jeho žák Jernej Kopitar)
- 1829 – Reicheneck u Hersbrucku (Konrad Mannert)
- 1837 – hypotetický Woigast někde na Ohři; poprvé hledáno v Čechách (Kaspar Zeuss, 1884 Bruno Krusch)
- 1837 – někde na trase Rýn–Mohan–Čechy (Pavel Josef Šafařík)
- 1843 – Wossburg (Wóspork) v Horní Lužici (Leopold von Ledebur)
- 1843 – Tuhošť (Domažlice/Taus) (Václav Vladivoj Tomek, 1844 František Palacký, 1899 Adolf Bachmann)
- 1881 – Úhošť/Purberk u Kadaně (August Sedláček, 1896 František Nerad, 1912 Václav Novotný, 1919 Lubor Niederle, 1937 Rudolf Käubler, 1949 Gerard Labuda)
- 1884 – Loket (Hermann Leopold Krause)
- 1911 – Staffelberg u Staffelsteinu (Franz Frank, 1958 Rudolf Grünwald)
- 1951 – Vídeň (Karl Oettinger)
- 1979 – Bratislava (Matúš Kučera)
- 1979 – Rubín u Podbořan (Josef Bubeník, 1997 Dušan Třeštík)
- 1983 – Znojmo (Jaroslav Zástěra)
- 2006 – Ptačí vrch u Vranova nad Dyjí (Jaroslav Růžička)
- 2008 – Traismauer v Dolních Rakousích; v místě bývalého římského tábora Augustianis (Jan Cinert)[4]
- 2012 – Albing v Dolních Rakousích; v místě bývalého římského tábora na východním břehu Enže při ústí do Dunaje (Ján Steinhübel)
Odkazy
Reference
- ↑ Fredegarova kronika
- ↑ Michal Lutovský / Nad'a Profantová: Sámova říše (Praha 1995).
- ↑ Matúš Kučera: Cesta dejinami, Postavy veľkomoravskej ríše, (Bratislava 2005) vyd. Perfekt (s. 39–44)
- ↑ CINERT, Jan. Místo Samova Wogastisburgu nalezeno | Bylo to jinak - Jan Cinert. www.bylotojinak.cz [online]. [cit. 2018-08-19]. Dostupné online.
Literatura
- Michal Lutovský / Naďa Profantová: Sámova říše (Praha 1995).
- Michal Lutovský: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 2001). [články „Sámo“ a „Sámova říše“ s. 291 f., „Wogastisburg“ s. 365] ISBN 80-7277-054-3.
- Zdeněk Měřínský: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I (Libri, 2002, ISBN 80-7277-104-3, s. 204–209)
- Matúš Kučera: Cesta dejinami, stredoveké Slovensko, (Bratislava 2002) vyd. Perfekt
- Matúš Kučera: Cesta dejinami, Postavy veľkomoravskej ríše, (Bratislava 2005) vyd. Perfekt
- Miroslav Ivanov: Martova pole (Orbis, 1974)
- Jan Cinert: Bylo to jinak (Jan Cinert, 2008, ISBN 978-80-254-3420-8)
- Ján Steinhübel: Kapitoly z nejstarších českých dějin 531–1004 (Spolok Slovákov v Poľsku, Kraków 2012, ISBN 978-83-7490-506-0)