Narodil se v Le Havru, studoval harmonii a hru na housle na Pařížské konzervatoři, kam se po krátkém pobytu v Curychu vrátil a pokračoval ve studiu u Charlese Widora a Vincenta d'Indyho. V roce 1918 napsal hudbu k baletuLe dit des jeux du monde, kde se poprvé projevil jeho charakteristický styl. V roce 1926 se oženil s klavíristkou a spolužačkou na konzervatoři Andrée Vaurabourgovou a roku 1932 se jim narodila dcera Pascale. Měl také syna Jeana-Clauda (1926-2003) se zpěvačkou Claire Croizovou.
Na začátku 20. let na sebe výrazně upozornil svým dramatickým žalmem Le Roi David (Král David), který se dodnes objevuje v repertoáru různých sborů. Období mezi světovými válkami bylo pro něj velmi plodné. Složil hudbu k výpravnému filmu Abela GancaNapoleon, vytvořil devět baletů a tři jevištní vokální díla - jedno z nich, dramatické oratoriumJeanne d'Arc au bûcher (1935), je považováno za jednu z jeho nejlepších prací. Navíc ještě spolupracoval s Jacquesem Ibertem jak na opeře (L'Aiglon (1937)) tak na operetě. V tomto údobí rovněž napsal Danse de la Chèvre (1921) pro sólovou flétnu , věnovanou René Le Royovi. Tato skladba hýří živostí, mládím, ale také přímočarostí, která je příznačná pro celou jeho tvorbu.
Arthur Honegger (1892-1955)
Po celou dobu byl ve styku se Švýcarskem, zemí původu svých rodičů, ale po vypuknutí války a nacistické invazi se v Paříži cítil uvězněn. Připojil se k utajenému hnutí Francouzský odpor a nacisté do jeho práce nijak výrazněji nezasahovali, přesto se cítil kvůli válce sklíčený. V období od okupace do smrti napsal čtyři symfonie, které jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších symfonických děl 20. století. Asi nejznámější z nich je v pořadí třetí Symphonie liturgique, jejíž tři věty připomínají latinskou mši (Dies Irae, De profundis clamavi a Dona nobis pacem). Ta vznikla v roce 1946 hned po skončení druhé světové války. Naprostý kontrast představuje Symfonie č. 4 Deliciae Basilienses(Požitky Basileje), ve které skladatel opěvuje uvolněné dny strávené v Basileji během války.
Byl veřejně znám jako velký železniční fanoušek - jednou řekl: "Vždycky jsem vášnivě miloval lokomotivy. Pro mě jsou to živá stvoření a miluji je, jako ostatní milují ženy nebo koně." Svou skladbou "Mouvement symphonique" PACIFIC 231 (hudební ztvárnění parní lokomotivy) si již v roce 1923 získal velkou popularitu.
Poslední dílo - Vánoční kantátu napsal v roce 1953. Zemřel doma na následek infarktu 27. listopadu 1955 a byl pohřben na Cimetière Saint-Vincent v Paříži.
Výraznými prvky jeho kompozičního stylu jsou zejména:bachovský kontrapunkt, energické rytmy, koloristické harmonie, melodická bohatost, impresionistická práce se zvučností orchestru a velmi formální výstavba děl. Díla mají v porovnání s díly ostatních členů Pařížské šestky vážnější charakter.
multimediální obsah na Commons
Galerie Arthur Honegger na Wikimedia Commons
Osoba Arthur Honegger ve Wikicitátech
