Anna Amálie Pruská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Amálie Pruská na portrétu Antoine de Pesne.

Princezna Anna Amálie Pruská (9. listopadu 1723, Berlín - 30. března 1787 tamtéž) byla německá hudební skladatelka a nejmladší sestra pruského krále Fridricha II. Velikého.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Princezna Anna Amálie Pruská

Amálie (podle francouzského mravu rovněž Amélie) se narodila 9. listopadu 1723 v Berlíně jako nejmladší ze čtrnácti dětí pruského krále Fridricha Viléma II. a jeho manželky Žofie Dorotey Hannoverské. Žofiino těhotenství do poslední chvíle nebylo rozpoznáno - potíže, které měla, přičítali královští lékaři jiné příčině. Tak se stalo, že se princezna narodila pouze v přítomnosti krále a za pomoci komorné jménem Ramen (jak se ukázalo, byla to králova donašečka, jejímž přičiněním bylo vyzrazeno mnohé královnino tajemství ).

Anna Amálie vyrůstala společně se svou o tři roky starší sestrou Luisou Ulrikou. Ta se provdala za švédského následníka trůnu, vévodu Holstein-Gottorp a pozdějšího krále Adolfa Frederika, který si původně myslil na Annu Amálii; ta však nechtěla konvertovat z kalvinismu k luteránství.

Na svatbě své sestry v červnu 1744 Anna Amálie poznala Fridricha von der Trenck. Jestli zde vznikl intimní vztah, není historicky doloženo; celá historie je založena na značně vychloubačných pamětech Trenckových. Jeden nalezený Trenckův dopis z roku 1787 ukazuje nicméně přinejmenším značnou důvěrnost mezi ním a princeznou. Amálie se nikdy neprovdala a následně byla ve svém chování stále více nevyrovnaná, neústupná, uštěpačná a sarkastická. Trenck byl v roce 1745 uvězněn a bez obvinění uvržen do slezské pevnosti Glatz, patrně proto, že ho Fridrich II. podezíral ze špionážních kontaktů s jeho příbuzným v rakouských službách, pandurem Františkem Trenckem.

Fridrich Veliký učinil z Amálie v roce 1756 abatyši kláštera v Quedlinburgu, aby svou neprovdanou sestru zabezpečil způsobem odpovídajícím jejímu původu a postavení. Ona však svůj klášter navštěvovala jen zřídka, většinou se zdržovala v Berlíně. Dvorského života se účastnila především v období Sedmileté války. V roce 1758 se odvážila v bitvě u Hochkirchu návštěvy svého bratra v jeho polním táboře.

Amálie absolvovala vícekrát lázeňskou kúru v Aachen a Spa, neboť její zdravotní stav se s přibývajícím věkem znatelně zhoršil. Zde měla poznat rodinu svobodného pána von Trenck. Po Fridrichově smrti se měla podle dříve neznámého údaje od Dieudonné Thiébaulta v roce 1787 osleplá Amálie s Trenckem naposledy setkat. Při tomto setkání ho měla ujišťovat, že se postará o jeho dcery. Několik týdnů poté zemřela.

O Amálii se pro její umíněnost i rysy obličeje říkalo, že je ze všech sourozenců nejvíce podobná svému královskému bratrovi. Kvůli jejím aktivitám a jejímu angažmá byla jeho důvěrnicí. Fridrich také neváhal opakovaně platit Amáliiny dluhy.

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

Kvůli svému otci zvanému vojenský král, jež nesnášel hudbu, mohla se muzikálně nadaná a hudbymilovná Amálie teprve po jeho smrti, ve věku 17 let učit hrát na cembalo a klavír. V 21 letech začala brát hodiny kompozice, k tomu přistoupila hra na flétnu, loutnu, varhany a housle. U Johanna Philippa Kirnbergera se učila dalším kompozičním technikám, jako je kontrapunkt. K jejím osobitým skladbám náleží vedle kantát a chorálů také pochody.

Amálie, jejímž velkým vzorem byl Johann Sebastian Bach, je známa díky svým sbírkám i v bádání o tomto velikánovi barokní hudby. Sbírka not a manuskriptů, zvaná Amáliina knihovna (Amalienbibliothek) - nezaměňovat s knihovnou vévodkyně Anny Amálie (Herzogin Anna Amalia Bibliothek), pojmenované po vévodkyni Anně Amálii von Braunschweig-Wolfenbüttel - dnes náleží k raritám Státní knihovny v Berlíně (Staatsbibliothek zu Berlin).

Amálie nechala v roce 1755 postavit pro berlínský zámek reprezentativní barokní varhany (od Johanna Petera Migendta a Ernsta Julia Marxe). Nástroj byl pro ni velmi důležitý a když v roce 1767 přesídlila do paláce Unter den Linden, stěhovaly se s ní i varhany. Po několikerém dalším stěhování našly Amáliiny varhany místo v kostele v Berlíně-Karlshorstu. Carl Philipp Emanuel Bach psal pro ni varhanní sonáty a zmiňuje ji ve své autobiografii jako svou královskou mecenášku (vedle Fridricha Velikého).

Další varhany nechala Amálie postavit (opět od E. J. Marxe) v roce 1776 pro Vernezoberský palác (Palác prince Albrechta); tento nástroj se však nedochoval.

Film[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 2002 byl vztah Amálie a von Trencka zfilmován ve snímku Trenck – Zwei Herzen gegen die Krone (Trenck - dvě srdce proti koruně); Annu Amálii hraje Alexandra Maria Lara. Snímek ovšem zachází s historickými fakty velmi volně. Na konci filmu se stane z Anny Amálie a Trencka pár a opouštějí se svolením Fridricha II. Prusko.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karin Feuerstein-Praßer: Friedrich der Große und seine Schwestern. Pustet, Regensburg 2006, ISBN 3-7917-2016-3, S. 221–248.
  • Walther Rohdich: Friedrich Faszination. 200 Tage aus seinem Leben. Podzun-Pallas, Friedberg 1986, ISBN 3-7909-0266-7, S. 63–65.
  • Helmut Schnitter: Die ungleichen Schwestern. In: Helmut Schnitter (Hrsg.): Gestalten um Friedrich den Großen. Biographische Skizzen. Band 1. Preußischer Militär-Verlag, Reutlingen 1991, ISBN 3-927292-07-9, S. 67–82 (Friedrich der Groβe in Zeit und Geschichte 1), (Schriftenreihe der Forschungsstelle der Militärgeschichte Berlin 1).
  • Tagebuchauszüge. In: Fridericus Rex. Geschichte und Geschichten um den großen König. Deutsche Verlags-Expedition, Stuttgart 1941 (Bibliothek der Unterhaltung und des Wissens 851.
  • Valerian Tornius: Berühmte Frauen im Spiegel. Bohn & Sohn, Leipzig, 1940.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amalie von Preußen na německé Wikipedii.