František Trenck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Baron Trenck. Tento článek pojednává o vojenském veliteli. O pivě pojednává článek Baron Trenck (pivo).
František Trenck

František, svobodný pán Trenck (1. ledna 1711 Reggio di Calabria4.října 1749 Brno) byl vojenský velitel.

Narodil se jako třetí syn podplukovníka Johana Trencka a Anny Marie rozené Kettlerové. Podle příběhů se po porodu dítě jevilo mrtvé, tak ho porodní bába vykoupala ve víně, a skutečně ožilo (po vykoupání ve víně se dítěti prý vyhýbá smrt obloukem). A skutečně, budoucí generál přežil jako půlroční dítě rozsáhlé popáleniny po pádu do ohně i událost, kdy si jko čtyřletý hrál s otcovou nabitou zbraní a málem se zastřelil. Dokázal prý také vyskočit z kočáru, který se řítil do propasti, přežil podchlazení, když se pod ním prolomil led a také ve zdraví odolal všem epidemiím v jeho mládí, např. epidemii neštovic. Otec ho již v sedmi letech začal brát po vojenských garnizonách, zatímco dva starší syny nechal tvrdě vychovat doma. V témže věku byl s otcem přítomen u výhry v bitvě u Bělehradu, po níž obsadila habsburská armáda téměř celé Srbsko (tehdy součást Osmánské říše). Matka prosadila také synkovo právo na vzdělání, proto byl poté, co odjel s jeho otcem do uherské Šobroni, umístěn na výchovu k Jezuitům. Po dalším studiu na gymnáziu v Požeze (území Chorvatska) ovládal celkem pět jazyků (během života rozšířil o další dva na sedm), stal se milovníkem anglické literatury, psal básně či hrál výborně na housle.

Franz Trenck se se svými bratry po vzoru svého otce stal vojákem. Po vojenském výcviku nastoupil roku 1727 do pluku hraběte Palffyho v hodnosti praporčíka. Dále roku 1729 vstoupil do uherského pěšího pluku a během služby se zamiloval do mladé Jozefíny. I přes otcův nesouhlas se sňatkem se tento charismatický baron s dívkou, dcery polního podmaršálka von Tilliera nakonec oženil. Měly spolu celkem čtyři děti, bohužel první tři se nedožily kojeneckého věku a za šest let manželství jeho žena i s nejstarší dcerkou zemřely na mor. Baron si během manželství oblíbil lov zbojníků a loupežníků v panských lesích. Společně s jeho vojskem, pandury, byli stále lačnější po krvi. Za svou násilnost dostal pokutu, kterou odmítl zaplatit, a podle tehdejších zvyků byl za urážku soudu uvězněn. Z vězení ho až dostal jeho švagr von Tiller, Trenck zuřil a navíc se během pobytu nakazil žloutenkou.

Habsburská armáda o bojovníka jeho charakteru nestála, proto odešel válčit na stranu Ruska do armády carevny Anny Ivanovny. S ruským plukovníkem Muennichem měl ovšem značné spory, neustále se stýkal s dívkami na prodej a po rvačce s jedním z nadřízených a urážku jeho mladé manželky je odsouzen nejprve k trestu těžkého žaláře (přikován okovy ke zdi), později ke trestu smrti. Poté mu byl trest opět zmírněn na vyhnanství na Sibiř, až je roku 1740 na přímluvu Muennicha z Ruska definitivně vyhoštěn.

Vrací se za svým 88 letým otcem do Uher, kde opět porušuje zákon, když surově vraždí loupežné zbojníky. Oporu najde nakonec v nové císařovně Marii Terezii, jež mu schválí plán na naverbování obrovského 1000-ci členného chorvatského panduru. Byl vojensky velice úspěšný ve válce o dědictví rakouské proti Prusku, Francii, Bavorsku a Turecku. Do jeho pluku posléze nastupuje Ernst Gideon Laudon, jeho přítel z Ruska, v hodnosti kapitána a jeho vojsko se rozrostlo na 2500 vojáků. Urazil však generála Löwenwalda a v roce 1745 je po křivých svědectvích odsouzen podplaceným soudem k smrti. Marie Terezie však rozsudek nechala přezkoumat a byl zmírněn na doživotní žalář na brněnském Špilberku. Trenckovi byl zajištěn veškerý konfort (měl přiděleny dvě místnosti, dostatek jídla i vody a dokonce v neděli chodil obědvat k veliteli pevnosti. Později je mu i umožněno svobodně bydlet v Brně, tam také 4. října 1749 zemřel. Svůj majetek rozdělil městu Cham, kde jeho panduři řádili, části věnoval na mše za jeho hříšnou duši, stavbu vězeňské kaple, chudým nebo roční dceři jeho osobního sluhy, který s ním na Špilberku také pobýval. Trenckovo tělo bylo uloženo do Kapucínské hrobky v Brně, kde je, přirozenou cestou mumifikované, dodnes v prosklené rakvi ke spatření.

Podle Trencka je dnes pojmenován chorvatský likér či pivo a jeho zajímavý život představil Karel May v knize vydané roku 1883, Pandur a Grenadýr.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]