Admiral Graf Spee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Základní údaje
Hořící a potápějící se Admiral Graf Spee
Zahájení stavby:	1. října 1932
Spuštěna na vodu:	30. června 1934
Aktivní od:	6. ledna 1936
Osud:	Potopena 17. prosince 1939
Technicko-taktická data
Výtlak:	12 100 t (běžně) 16 200 t (plně naložena)
Délka:	186 m (610 stop)
Šířka:	21,6 m (71 stop)
Ponor:	7,4 m (24 stop)
Pancéřování:	dělové věže: 160 mm boky: 80 mm paluba: 40 mm
Pohon:	8 devítiválcových dvoudobých dvojčinných vznětových motorů MAN, 2 lodní šrouby, 53 650 k (39,46 MW)
Rychlost:	28,5 uzlu (53 km/h)
Dosah:	8 900 námořních mil při 20 uzlech (16 500 km při 37 km/h) 19 000 námořních mil při 10 uzlech (35 000 km při 18,5 km/h)
Posádka:	1 150
Výzbroj:	6x děla ráže 280 mm (11 palců) po třech ve dvou věžích 8x 150 mm (5,9 palce) 6x 105 mm 8x 37 mm AA 10x 20 mm AA 8x torpédomet ráže 530 mm (21 palců)
Letadla:	2 x Arado Ar 196, 1 katapult

Admiral Graf Spee byla takzvaná kapesní bitevní loď sloužící v Kriegsmarine. Jméno nesla podle admirála Maximiliana von Spee a byla druhou lodí tohoto jména (první byla nedokončená bitevní loď SMS Graf Spee z první světové války).

Stavba bitevních lodí třídy Deutschland, tvořené loďmi Deutchland, Admiral Scheer a právě Admiral Graf Spee, byla pokusem, jak obejít omezení výtlaku bitevních lodí na 10 000 tun, stanovené Německu smlouvou z Versailles. Loď měla být schopná zničit jakýkoliv křižník a díky vyšší rychlosti uniknout konfrontaci s klasickou bitevní lodí. Tomu odpovídala silná výzbroj šesti kanóny ráže 280 mm (které byly z nouze použity i u následující třídy Scharnhorst) a osmi sekundárními ráže 150 mm. Třída Deutschland, vymykající se běžné klasifikaci je dnes řazena mezi těžké křižníky, které však v mnoha parametrech (pancéřování a palebná síla) překonala. Novinkou bylo použití svařování, místo nýtování trupu, které zmenšilo výtlak lodi.

[editovat] Válečná služba

Po vstupu do služby v roce 1936 se za občanské války ve Španělsku Graf Spee podílel na jeho námořní blokádě. Před vypuknutím druhé světové války bylo rozhodnuto použít sesterské lodě Deutschland a Admiral Graf Spee jako korzáry v Atlantiku.

21. srpna 1939 opustil Admiral Graf Spee Wilhelmshaven, aby se včas dostal do Atlantiku, kde měl po velením námořního kapitána Hanse Langsdorffa a s podporou zásobovací lodě Altmark, ničit nepřátelské obchodní lodě. Tím měl poškodit námořní provoz a vázat na sebe síly Royal Navy.

V následujících měsících se mu podařilo potopit těchto devět lodí.

30. září potopil svou první kořist – britský parník Clement.
5. října zajal britský parník Newton Beech (4651 brt), plující s nákladem kukuřice.
7. října potopil britský parník Ashlea (4222 brt) s nákladem cukru.
10. října zajal britský parník Huntsmann (8000 brt).
22. října potopil motorovou loď Trevanion (5291 brt) s nákladem 9 tun železné rudy a zinku.
15. listopadu potopil v Indickém oceánu britskou cisternovou loď Africa Shell (7006 brt).
2. prosince potopil opět v Atlantiku britskou chladírenskou loď Doric Star.
3. prosince potopil britský parník Tairoa (7983 brt).
6. prosince proběhlo poslední setkání s Altmarkem.
7. prosince potopil britský parník Streonshalm (3865 brt).

Po Grafu Spee pátralo několik britských stíhacích skupin, čítajících celkem 3 bitevní lodě, 2 bitevní křižníky, 4 letadlové lodě a 16 křižníků.

13. prosince byl Graf Spee nalezen skupinou 3 britských křižníků HMS Ajax, HMS Achilles a HMS Exeter pod vedením komodora Henryho Harwooda – následovala bitva, známá jako Bitva u ústí Rio de La Plata. Přestože měl Exeter 6 děl ráže 203mm a Achilles s Ajaxem dalších 16 ráže 152mm, disponoval Graf Spee mnohem větší palebnou silou (váha boční salvy 2 164 kg ku 1 420 kg).

V bitvě se německé lodi podařilo těžce poškodit vlajkový Exeter. Po utrpěných škodách a vyčerpání části munice a paliva loď zamířila do neutrálního Montevidea k opravám. Poškození zmenšovalo šance lodi na únik. Kapitán Langsdorff předpokládal, že Britové mají převahu, silné posily připlouvají a jeho úniková cesta je odříznuta. Proto když 17. prosince 1939 vypršelo ultimátum k opuštění přístavu, vyplul Admiral Graf Spee za hranice třímílové zóny a tam byl vyhozen do povětří. Kapitán Hans Langsdorff se 19. prosince v Buenos Aires zastřelil a posádka lodi byla internována v Argentině, kde mnoho z nich zůstalo i po roce 1945.

[editovat] Vrak

Po svém potopení vyčníval Graf Spee z velké části z hladiny, ale postupně se zabořoval do měkkého dna, až se téměř úplně ponořil. Během války týmy britské tajné služby vyzvedly z vraku jeho vysoce pokročilý radar. V únoru 1940 vrak prozkoumali potápěči z lehkého křižníku amerického námořnictva USS Helena.

V roce 1997 bylo z vraku vyzvednuto jedno z děl ráže 150 mm, které bylo restaurováno a vystaveno v Montevideu v národním námořním muzeu.

Od února 2004 probíhá postupné vyzvedávání vraku, financované společně vládou Uruguaye a privátním sektorem. Důvodem je nebezpečnost vraku pro námořní dopravu. Dne 25. února 2004 bylo vyzvednuto kontrolní stanoviště těžkých děl o váze 27 tun. Záchranné práce natáčí režisér James Cameron. Předpokládá se, že celý vrak bude vyzvednut během několika let a pak bude restaurován a vystaven v Montevideu. Mnoho německých veteránů, považujících vrak za hřbitov, jeho vyzvednutí odmítá.