Altmark (tanker)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na začátku 1940 Altmark v norských Jøssingfjord
Základní údaje Vlajka
Typ: tanker
Třída: třída Dithmarschen
Jméno podle: region Altmark (Stará marka)
Zahájení stavby: 15. června 1936
Spuštěna na vodu: 13. listopadu 1937
Uvedena do služby: 14. srpna 1939
Osud: explodoval 30. listopadu 1942
Poznámka: od 6. srpna 1940 přejmenovaná na Uckermark
následující data podle german-navy.de[1]
Takticko-technická data
Výtlak: 20 858 BRT
Délka: 178,25 m
Šířka: 22,0 m
Ponor: 9,3 m
Pohon: 4 vznětové devítiválce MAN, 2 šrouby
22 000 k
Rychlost: 21 uzlů (38,9 km/h)
Dosah: 12 500 námořních mil
při 15 uzlech
Posádka: 94-208
Výzbroj: 3 x 150 mm
2 x 37 mm
4 x 20 mm
8 kulometů

Altmark byl německý tanker a zásobovací loď, později přejmenovaná na Uckermark. Proslavil se jako zásobovací loď kapesní bitevní lodi Admiral Graf Spee a jako hlavní aktér incidentu Altmark. Postaven byl v roce 1938 v Hamburku v loděnicích Blohm & Voss.

Po dokončení se zapojil do Španělské občanské války, kde podporoval německé námořnictvo v jeho operacích v oblasti.

Zásobovací lodí Admirala Grafa Spee[editovat | editovat zdroj]

Kapitán Heinrich Dau s Altmarkem vyplouvá 5. srpna 1939 z Německa a přes Lamanšský průliv míří přes Atlantiku do Mexického zálivu. Tam načerpá naftu a mazací oleje pro potřebu svoji i Admirala Grafa Spee a po dvou dnech opět vyplouvá. S kapesní bitevní lodí se Altmark setkal 1. září 1939 a po doplnění paliva obě lodi společně vyčkávaly (křižujíce podél 20 rovnoběžky na severní polokouli), až z Německa přijde potvrzení o válečném stavu mezi Německem a Velkou Británii s Francií. To přišlo 3. září. Ještě pár dní operují obě lodi společně, ale pak se rozdělují a zatímco Admiral Graf Spee pátrá po obchodních lodích nepřítele, Altmark se vydává za neutrální plavidlo a vyčkává, až ho bude obrněnec potřebovat. 17. října se opět obě lodi potkávají a Altmark přebírá první zajaté námořníky z potopených lodí Clement, Newton Beach, Ashlea a Hunstman.

28. října dochází k dalšímu setkání obou lodí v jižním Atlantiku. Na palubu Altmarku putují zajatci z britského parníku Trevalion a do útrob Admirala Grafa Spee proudí palivo a zásoby z Altmarku. K podobným setkáním dojde ještě dvakrát (to poslední se uskuteční 6.-7. prosince na pozici 25°30′ j. š., 24°30′ z. d.). Na palubu kapesní bitevní lodi jsou zpět přesunuti kapitáni a důstojníci z potopených lodí[2] a na Altmarku tak zůstávají pouze zajatí námořníci.

Altmark v Jøssingfjordu vyfotografovaný leteckým průzkumem před incidentem

Incident Altmark[editovat | editovat zdroj]

Po potopení Admirala Grafa Spee jeho vlastní posádkou v ústí řeky la Plata 17. prosince 1939, se Altmark vydává na cestu zpět do Německa i s 299[3] válečnými zajatci na palubě. Cestou opět změnil identitu a vydával se za neutrální plavidlo. Proplul Dánským průlivem, pak severně od Britských ostrovů, až 13. února dorazil k břehům Norska, odkud zamířil podél pobřeží na jih. Držel se v norských teritoriálních vodách, takže ho několikrát během jeho cesty kontrolovaly norské torpédovky Trygg a Snøgg a torpédoborec Garm. Během těchto kontrol Norové nedokázali objevit ani skrytou výzbroj (děla), ani zajatce schované v podpalubí (jejich přeprava vodami neutrálního Norska byla porušením jeho neutrality). Při kontrole v Bergenu se zajatci pokoušeli upoutat pozornost Norů křikem, boucháním na trup a hvízdáním signálů SOS. Němci do podpalubí k vězňům natáhli protipožární hadice a pustili ledovou vodu a uvedli do chodu rumpály, aby přehlušili hluk zajatců.[4]

Britové ale o zajatcích v podpalubí Altmarku věděli a poté, co byl zpozorován 15. února u Trondheimu, byly na Churchillův rozkaz jeho dopadením pověřeny lehký křižník HMS Arethusa a torpédoborce HMS Intrepid, HMS Ivanhoe, HMS Sikh, HMS Nubian a HMS Cossack.[5] V noci ze 16. na 17. února 1940 byl Altmark dohnán britským torpédoborcem HMS Cossack. Snažil se mu uniknout do hloubi norského Jøssingfjordu, ale HMS Cossack ho následoval do fjordu. Tam se kapitán Dau pokusil s tankerem na torpédoborec najet, ale nepodařilo se mu to. Po abordáži a následném krátkém boji muže proti muži komando z torpédoborce[6] přemohlo posádku Altmarku a osvobodilo britské zajatce. Na německé straně byli čtyři mrtví a pět zraněných.[7]

Vynášení mrtvých z Altmarku

Norsko proti akci britského torpédoborce oficiálně protestovalo, ale s neutralitou Norska už si do budoucna nikdo moc starostí nedělal. Britové zvažovali zaminování norských pobřežních vod, aby znemožnili německým lodím se ukrývat v norských fjordech a omezili tak dodávku švédské železné rudy do Německa podél norského pobřeží. Němci zase, aby si zajistili dodávku železné rudy, naopak zvažovali obsazení Norska. Incident s Altmarkem a fakt, že norské torpédovky Trygg a Snögg přihlížely zásahu britského torpédoborce v neutrálních norských teritoriálních vodách, aniž by zasáhly, německá propaganda využila k ospravedlnění německého útoku na Norsko (viz operace Weserübung). O tom, že Altmark s britskými válečnými zajatci na palubě neměl v norských vodách co pohledávat, pochopitelně pomlčela.

Další služba Altmarku/Uckermarku[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1940 je Altmark odvlečen do Německa a 6. srpna přejmenován na Uckermark. Při doprovodu těžkého křižníku Admiral Hipper najíždí 12. září u Karmsundu (nedaleko norského Stavangeru) cestou do severního Atlantiku na minu a musí se vrátit zpět do Kielu.[8] Po opravě se znovu vydává do Atlantiku, aby v období od 18. ledna do 23. března 1941 poskytoval zásobování bitevním křižníkům Scharnhorst a Gneisenau během jejich působení proti transatlantické dopravě (operace Berlin). 9. září 1942 Uckermark opouští Francii a jako lamač blokády míří do Japonska. Cestou doplní zásoby německému pomocnému křižníku Michel a 24. listopadu 1942 připlouvá do japonské Jokohamy, kde je zakotven vedle německého pomocného křižníku Thor a australské osobní lodi Nankin (kterou Thor zajal v březnu). Dne 30. listopadu[9] došlo na Uckermarku k explozi, která zcela zničila nejenom samotný Uckermark, ale potopila i sousední Thor a Nankin. Zahynulo 53 námořníků.[10] Jako důvod exploze se uvádí jiskra od nářadí opravárenské čety při opravě[11] palivových nádrží.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EMMERICH, Michael. Uckermark Technical Data [online]. german-navy.de, rev. 2003-06-25, [cit. 2008-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Aby nemohli podněcovat mužstvo ke vzpouře na Altmarku
  3. Údaje se různí. Většina pramenů uvádí 299, ale některé uvádí i 303 zajatců
  4. AILSBY, Christopher. Třetí říše — Den po dni. Praha : Naše vojsko, 2005. ISBN 80-206-0752-8.  
  5. HMS Cossack byl vlajkovou lodí 4. flotily torpédoborců, během akce mu velel kapitán Philip Vian
  6. Tvořené třemi důstojníky a třiceti muži posádky
  7. Hubáček uvádí sedm mrtvých německých námořníků zabitých buď při samotné akci, či utonulých, když se po ledě snažili utéct na břeh.
  8. Tam doráží 18. září
  9. Těsně před 14:00
  10. Mackenzie J. Gregory uvádí, že zahynulo 43 mužů z Uckermarku a 13 z Thora
  11. Uckermark Operational History uvádí, že šlo o čištění nádrží

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]