Třída Mackensen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Mackensen
Nákres lodí třídy Mackensen
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Německého císařského námořnictva
Typ bitevní křižník
Lodě Mackensen
Graf Spee
Prinz Eitel Friedrich
Fürst Bismarck
Zahájení stavby
Spuštění na vodu
Uvedení do služby
Osud
Předchůdce Derfflinger
Následovník třída Ersatz Yorck
Technické údaje
Výtlak 35 300 t
Délka 223 m na vodorysce
Šířka 30,4 m
8,4 m na vodorysce
Ponor 8,4 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
32 kotlů
4 lodní šrouby
90 000 hp
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 28 uzlů
Dosah
Posádka 1186
Výzbroj 8× 350 mm (4×2)
14× 150 mm (14×1)
8× 88 mm
5× 600mm torpédomet
Pancíř boky až 300 mm
velitelský můstek až 350 mm
věže až 320 mm
Letadla
Radar
Sonar
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Mackensen byla třídou bitevních křižníků německého císařského námořnictva z doby první světové války. Skládala se z jednotek Mackensen, Graf Spee, Prinz Eitel Friedrich a Fürst Bismarck. Ani jedna z objednaných lodí však nebyla dokončena.

Hlavní výzbroj tvořilo osm 350mm kanónů ve čtyřech dvoudělových věžích, umístěných v ose lodi. Délka hlavně měla být 45 ráží. Sekundární výzbroj tvořilo čtrnáct 150mm kanónů v jednodělových kasematech na bocích trupu. Délka hlavně byla 45 ráží. Na horní palubě bylo osm 88mm kanónů v jednohlavňových věžích. Dále měly lodi nést pět torpédometů (jeden v přídi a po dvou na každém boku).

Lodě byly poměrně dobře pancéřovány. Boční pancíř měl na nejexponovanějších místech sílu až 300 mm. Horní paluba měla sílu 25-40 mm a pod ní byla pancéřová paluba o síle 30-80 mm. Všechny lodě měly protitorpédovou obšívku. Velitelský můstech měl pancéřování o síle 200-350 mm. Čela věží měla sílu 320 mm, boky 200 mm, strop až 180 mm a barbety 290 mm. Kasematy děl sekundární ráže měly pancíř o síle 150 mm.

Stavba všech čtyř lodí začala v roce 1915, ovšem již jen dvě byly za války spuštěny na vodu (Prinz Eitel Friedrich byl spuštěn na vodu jen proto, aby byl odtažen na místo rozebrání). Dokončena nebyla žádná. Mackensen a Graf Spee byly koncem války ve vysokém stupni rozestavěnosti, dokončeny ale již být nemohly, protože Německu bylo povoleno vlastnění pouze šesti zastaralých predreadnoughtů. V letech 1920–1922 byly trupy všech čtyř rozestavěných lodí sešrotovány.

Podle upraveného projektu, lišícího se zejména použitím věží s 380mm děly, byla objednána stavba další trojice bitevních křižníků, označovaná jako třída Ersatz Yorck. Během války došlo pouze k položení kýlu první z jednotek.

Jednotlivé lodě třídy[editovat | editovat zdroj]

Jméno Loděnice a město Založení kýlu Spuštění na vodu Doba zbývající do dokončení Osud
Mackensen Blohm und Voss, Hamburk 30. ledna 1915 21. dubna 1917 14 měsíců sešrotován v roce 1922
Graf Spee Schichau, Gdaňsk 30. listopadu 1915 15. září 1917 12 měsíců sešrotován v roce 1922
Prinz Eitel Friedrich Blohm und Voss, Hamburk 1. května 1915 13. února 1920 21 měsíců sešrotován 1920–1922
Fürst Bismarck Kaiserliche Werft, Wilhelmshaven 3. listopadu 1915 --- 26 měsíců sešrotován v roce 1922

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Bitevní křižník Mackensen. Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. XI, čís. 7, s. 18–20.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]