AGV

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alstom AGV (Automotrice à grande vitesse)
Vysokorychlostní vlak
Vlak Alstom AGV jedoucí rychlostí 200 km/h po cerhenickém testovacím okruhu
Vlak Alstom AGV jedoucí rychlostí 200 km/h po cerhenickém testovacím okruhu
Výrobce Alstom
Rok výroby 2009 - současnost
Vyrobeno kusů 26
V pravidelném provozu 25
Míst k sezení/stání 250 až 650
Počet vozů 7, 8, 10, 11 nebo 14
Délka přes nárazníky 132000, 149000, 185000, 200000, 252000 mm
Max. rychlost 360 km/h
Hmotnost 270 až 510 t
Napájecí soustava ~ 25 kV 50 Hz
~ 15 kV 16,7 Hz
= 3 kV
= 1,5 kV
Rozchod kolejí 1435
Výkon 6000 až 12000 kW
Obchodní název AGV
Přezdívky Pegas (Pégase)

AGV [a:že:ve:] je označení pro vysokorychlostní vlaky (Automotrice à Grande Vitesse, česky vysokorychlostní vlak s poháněnými vozy) pro přepravu cestujících vyráběné společností ALSTOM, které jsou nástupci vysokorychlostních vlaků TGV. Vlaky AGV jsou elektricky poháněná vozidla, pohybující se po kolejích normálního rozchodu.

Pohonný systém je na rozdíl od TGV rozložen do motorů umístěných pod podlahou vozů pro cestující.[1] Z tohoto důvodu souprava nabízí více míst k sezení a může být sestavena ze 7, 8, 11 nebo 14 vozů s celkovou kapacitou 250 až 650 cestujících.[2][3] Hmotnost vlaku je dle zapojení mezi 270 až 510 tunami.[2] S jinak umístěnými hnacími jednotkami pod každým vozem se zároveň zvyšuje výkonnost vlaku. Výkon se pohybuje okolo 22 kW na tunu tedy 6–12 MW na celou soupravu.[2]

Vzhledem k vysoké cestovní rychlosti, která může dosáhnout až 360 km/h, budou soupravy využívány především na vysokorychlostních tratích. Maximální povolená rychlost pro AGV by měla dosáhnout 400 km/h.[2]

Obsah

[editovat] Historie

AGV na veletrhu InnoTrans v Berlíně, 2008

27. září 1981 byla ve Francii uvedena do provozu první vysokorychlostní trať určená pro vysokorychlostní vlaky TGV. Ty následně absolvovaly 27 let provozu bez větších problémů. Během těchto let modernizací technologií vznikly mnohé verze vlaků. Jako další generační krok byl začátek vývoje AGV.

Během vývoje byl kladen zvláštní důraz na design vlaku. V rámci změn byly zvětšeny vnitřní prostory vlaku, aniž by se musela zvětšit celková velikost. To je podpořeno také absencí naklápěcího systému.[2] Zároveň byla o 15% zvětšena okna vlaku.[4] Na návrhu vagonů se podílelo asi 20 návrhářů, stejný počet pak vyvíjel čelní část.[5][6]

Důraz byl kromě designu interiérů kladen především na vnější aerodynamiku a poprvé v historii také na aeroakustiku.[2] Úpravou spodní části vlaku do konklávního vlaku se odkloněním vzdušných vírů podařilo výrazně snížit hluk vznikající při jízdě vlaku a zvýšil se ta jízdní komfort cestujících.[2] Aerodamický odpor se podařilo vývojářům AGV úpravami snížit o deset až dvacet procent, díky tomu vznikne také až patnáctiprocentní úspora energie a opět vzroste cestovní rychlost.[2]

Další pozornost byla kladena bezpečnosti vlaku. Vznikla tak nedeformovatelná kabina strojvedoucího, která je chráněna protáhlým čelem soupravy rozděleným na tři deformační zóny.[2]

[editovat] Prototyp

Prototyp AGV na testování v Cerhenicích roku 2009

První protoptyp byl složen ze tří vozů a byl slavnostně představen za přítomnosti francouzského prezidenta Nicolase Sarkőzyho 5. února 2008.[7]

V rozmezí května až srpna 2008 se zúčastnil prototyp vlaku složený ze sedmi vozů označovaný jako Pégase testovacích zkoušek na testovacím okruhu u Velimi v Česku. Společnost pronajala zařízení pro testování na dobu čtyř měsíců. Během zkoušek byl prověřen brzdový systém a provedeny akustické zkoušky při jízdě rychlostí 200 km/h. Během testování najela souprava asi šedesát tisíc kilometrů. Prototyp testovaný v Česku byl nejkratší variantou stroje složenou ze sedmi vozů, z toho dva byly čelní.[2] Celý vlak měl délku 132 m a čtyři hnací podvozky s celkovou kapacitou 5,6 MW.[8] Dva vagony z celé soupravy byly vybaveny sedadly,[1] další dva sloužily jako zázemí týmu společnosti Alstom a ostatních pět vozů obsahovalo přístroje sledující chování vlaku během zkoušek.[2]

V září 2008 byl prototyp vystaven na veletrhu Innotrans v Berlíně.

Z důvodů rychlostních limitů Cerhenického okruhu, které jsou stanoveny na 200 km/h, byla souprava po výstavě dopravena do Francie, kde od 14. prosince podstoupila zkoušky na vysokorychlostní trati LGV Est européenne. Při nich dosáhla souprava rychlosti až 360 km/h a zkoumána byla v několika směrech.[9][10] V červenci 2009 se prototyp opět vrátil do Česka, kde postoupil další zkoušky.[11] V nejbližší době bude výrobce, společnost Alstom, usilovat o úspěšný schvalovací proces vlaku ve Francii, Itálii a Německu.[6]

[editovat] Zákazníci

AGV vyrobené pro NTV

Vývoj AGV byl také podpořen společností Nuovo Transporto Viaggiatori (NTV), která projevila zájem o koupi 25 kusů jedenáctivozové verze AGV. Každá jednotka AGV má kapacitu 460 míst. Kontrakt byl podepsán 17. ledna 2008.[12] Do roku 2009 ho chtěla nasadit na trať z Říma do Neapole,[13] nakonec se tak ale stane až v roce 2011 a o rok později bude AGV nasazeno také na trati do Milána.[14]

NTV podepsalo kontrakt na výstavbu základny údržby v Nola poblíž Neapole pro její flotilu 25 souprav AGV.[15][16] Provozovatel má zároveň opci na dalších deset souprav.[1]

Prodejní cena vlaku by se měla pohybovat okolo 30 milionů eur.[1]

[editovat] Technika

Po podlahami jednotlivých vozů AGV se střídavě nacházejí hnací jednotky a transformátory. Pod prostředním vozem celé soupravy je pak umístěna pomocná jednotka.[2] Jednotlivé vozy soupravy pak mají kloubové spojení a hnací jednotky se nacházejí právě mezi vagony pod tímto spojem. Snižuje se tak celková hmotnost soupravy i opotřebení železniční soustavy.[2]

Výkon soupravy je pak podpořen synchronními motory s permanentními magnety o účinnosti 97% a výkonu 1 kW na kilogram. [2] Rychlost otáčení lze totiž regulovat frekvencí přiváděného střídavého proudu. Frekvenci pak mění IGBT polovodiče.[2]

Každý vůz má pouze jeden pár nástupních dveří.[2]

Zařízení instalované v AGV umožňuje jízdu ve 4 trakčních systémech:

  • 25 kV 50 Hz
  • 15 kV 16,7 Hz
  • 3 kV =
  • 1,5 kV =

[editovat] Plánované nasazení

Odkud Kam Traťová rychlost Datum plánovaného nasazení vlaku
Neapol Řím 300 km/h nejpozději 2011
Řím Miláno 300 km/h nejpozději 2012

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

  1. ↑ a b c d PIRNEROVÁ, Helena. OBRAZEM: U Velimi se testoval rychlovlak AGV [online]. iDNES.cz – Ekonomika, 2008-06-25, [cit. 2011-05-23]. Dostupné online.  
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p JANČAR, Rostislav. Supervlak AGV se v Česku učí uhánět rychlostí 400 km/h. Byli jsme uvnitř [online]. iDNES.cz – Technet, 2008-08-04, rev. 2008-08-04, [cit. 2011-05-23]. Dostupné online.  
  3. ↑ (anglicky) Alstom Transport
  4. ↑ ČT 24
  5. ↑ (německy) AGV beginnt Zulassungsprozess. Eurailpress, 2008-06-26
  6. ↑ a b (anglicky) AGV undergoes Velím tests. Modern Railways, 2008, roč. 65, čís. 719, s. 56. ISSN 0026-8356.  
  7. ↑ (německy) Talgo 350 erreicht 300 km/h. Eisenbahn-Revue International, 2001, čís. 1, s. 22. ISSN 1421-2811.  
  8. ↑ doplnit z de 4,11,12
  9. ↑ Želpage.cz. Pégase otestován na 360. Želpage.cz [online]. 2008-12-12 [cit. 2009-07-07]. Dostupné online.  
  10. ↑ (anglicky) Railway Gazette International. AGV tests reach 360 km/h. Railway Gazette International [online]. 2008-12-11 [cit. 2009-07-07]. Dostupné online.  
  11. ↑ (francouzsky) Sudouest. «Pégase» s'envole chez les Tchèques. Sudouest [online]. 2009-06-17 [cit. 2009-07-07]. Dostupné online.  
  12. ↑ (anglicky) Alstom awarded Italian AGV contract [online]. Railway Gazette International, 2008-01-17. Dostupné online.  
  13. ↑ toh, France 24, Novinky. Rychlovlaky TGV budou brázdit Argentinu [online]. Praha : Novinky.cz, 2008-01-19, rev. 2008-01-19, [cit. 2009-06-30]. Dostupné online. (cs) 
  14. ↑ HOLÝ, Tomáš. OBRAZEM: Nástupce TGV se bude prohánět rychlostí 360 km/h [online]. La Rochelle : Novinky.cz, 2008-02-05, rev. 2008-02-05, [cit. 2009-06-30]. Dostupné online. (cs) 
  15. ↑ GRILL, Martin. SNCF získá 20% podíl v NTV [online]. zelpage.cz, 2008-10-17, [cit. 2011-05-23]. Dostupné online.  
  16. ↑ NTV signs contract to build AGV depot 2. července 2009 (anglicky)

[editovat] Externí odkazy

V tomto článku jsou použity překlady textů z článků Automotrice à grande vitesse na anglické Wikipedii a Automotrice à grande vitesse na francouzské Wikipedii.

Vysokorychlostní vlaky >249 km/h

AGV (F / I) | AVE (E) | ETR 401 (I) | ETR 450 (I) | ETR 460 (F / I) | ETR 480 (I) | ETR 500 (I) | ETR 600 (I) | ETR 610 (CH / I) | Eurostar (UK / F / B) | ICE (D / F / B / NL / A / CH / E / RU) | KTX (KR) | RENFE S-120 (E) | Šinkansen (J / TW)  | Talgo (E) | TGV (F / D / CH / I / E / B / LX)  | Thalys (F / B / NL / D) | Transrapid* (D / CN) | JR-Maglev* (J) | Swissmetro** (CH)

*technologie Maglev **Maglev ve vakuovém tunelu (Vactrain)
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=AGV&oldid=8563833“
Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích