Přeskočit na obsah

Záluží (Litvínov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Záluží
Pohled na staré Záluží
Pohled na staré Záluží
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecLitvínov
OkresMost
KrajÚstecký kraj
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°34′10″ s. š., 13°35′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel11 (2021)[1]
Katastrální územíZáluží u Litvínova (6,48 km²)
PSČ435 14
Počet domů3 (2011)[2]
Záluží
Záluží
Další údaje
Kód části obce190845
Kód k. ú.790842
Zaniklé obce.cz276
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Záluží (německy Maltheuern) je název zaniklé obce v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi 5,5 km severozápadně od starého města Mostu v nadmořské výšce 261 metrů s katastrální výměrou 474 ha. V prostoru bývalé obce se dnes nacházejí výrobní provozy Unipetrol RPA, neboť obec byla zlikvidována v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Záluží dnes tvoří jednu z částí města Litvínova.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Původní německý název vesnice byl nejspíše odvozen z dolnoněmeckých slov Malz a Heuer (nájem).[3] Podobné názvy se objevují v přilehlých oblastech Německa a slovo Die Maltheuer vychází ze středněhornoněmeckého slova meltiure, které označovalo stav, kdy byl nedostatek vody k mletí obilí a s ním spojené zdražení mouky.[4] V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Meltner (1333), „czu der Meltůr“ (1393), Melture (1398), Meltewer (1419), Meltuwer (1453), na Zaluzj (1585), Zaluzi (1610), Waltaijr a Zaluzij (1613), Záluží (1615), Moltheir (1654), Maltheuer (1787, 1833, 1848) a Maltheyer (1854).[3]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi se nachází v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodal svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice včetně části Záluží. Další část vsi včetně poplužního dvora patřila i nadále k hradu Rýzmburk. Majitelé této části byli příslušníci drobné šlechty: Ramfolt z Bontensee (1393–1394), Hanuš z Polenska (1419), Hanuš Gerhengros (1454). Ve druhé polovině 15. století byl díl vsi připojen k mosteckému hradu a v roce 1512 i zbytek vsi náležející dosud ke kostomlatskému panství.

Tvrz v Záluží byla poprvé zmíněna v roce 1512.[5] Stávala na ostrůvku uprostřed rybníka na jižním okraji vesnice a patřila nejspíše k sídlům typu motte.[6]

V roce 1535 Záluží koupil Jiří Hartič z Hartiče. Roku 1613 Rudolf II. povolil zapsat Záluží jako svobodný statek do zemských desk a propustil jej z manství k mosteckému hradu. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskován a v roce 1623 Záluží koupil komisař pohraničních cel Jacob Bruno. Vdova po něm Ludmila se provdala za Martina hraběte Michnu z Vacínova. Od tohoto rodu získal Záluží v roce 1713 Jan Josef z Valdštejna, který je začlenil do svého panství Duchcov-Horní Litvínov. Jeho součástí zůstala ves až do roku 1848. Po roce 1850 se Záluží nejprve stalo osadou Dolního Litvínova, ale od roku 1862 již bylo stalo samostatnou obcí.

V roce 1870 zde byla postavena sklárna a následovaly hnědouhelné doly Viktoria (1880), Radetzky (1891, od roku 1919 Kolumbus), Neuschacht (1905, od roku 1907 Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a 1951 přejmenovaný na Vítězný únor).

V roce 1939 po okupaci českého pohraničí začali Němci poblíž Záluží stavět chemický závod na výrobu leteckého benzínu z uhlí. U továrny byly zřízeny pracovní a zajatecké tábory. Chemická rafinérie byla v letech 1944 a 1945 opakovaně cílem spojeneckých náletů , při kterých bylo několikrát postiženo i Záluží. Při náletu 23. září 1944 byla spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Na podzim 1945 byl vedením obnovy závodu pověřen zdejší rodák Jindřich Šnobl, který po únoru 1948 odešel do Prahy na místo ředitele ČKD-Stalingrad.

Menší část obce byla zbourána už v letech 1956–1960. Převážná většina Záluží však byla zbořena v letech 1974–1975 při rozšíření chemických závodů. Katastrální území bylo připojeno k městu Litvínov.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 3 754 obyvatel (z toho 1 840 mužů), z nichž bylo 2 852 Čechoslováků, 879 Němců, pět Židů, dva příslušníci jiné národnosti a šestnáct cizinců. K římskokatolické církvi se hlásilo 1 169 lidí, 29 jich bylo evangelíky, osm členy církve československé, šest židy, tři patřili k nezjišťovaným církvím, ale 2 539 obyvatel bylo bez vyznání.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 3 867 obyvatel: 2 984 Čechoslováků, 840 Němců, tři Židy, čtyři Rusy, dva příslušníky jiné národnosti a 34 cizinců. I tehdy převažovali lidé bez vyznání. Římských katolíků bylo 1 182, evangelíků 39, příslušníků církve československé 48, židé tři a dvanáct lidí se hlásilo k nezjišťovaným církvím.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů[9][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 435 646 1 487 3 093 4 051 3 754 3 867 3 258 1 416 805 0 0 0 1
Domy 69 70 95 158 188 182 271 189 114 115 0 0 0 3

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Záluží, Maltheuern, s. 724. 
  4. ↑ SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Záluží, Maltheuern, s. 304. 
  5. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Záluží – tvrz, s. 531. 
  6. ↑ Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 109. 
  7. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 220. 
  8. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 225. 
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 77. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Části města Litvínov
Části obce
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Záluží_(Litvínov)&oldid=24114022“