Lipětín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lipětín
Kaple Navštívení Panny Marie v Lipětíně
Kaple Navštívení Panny Marie v Lipětíně
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecLitvínov
OkresMost
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíDolní Litvínov
Lipětín
Lipětín
Další údaje
Zaniklé obce.cz263
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lipětín (německy Lindau) je zaniklá vesnice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházel se zhruba 5,5 kilometru severně od bývalého města Mostu a 2,5 kilometru jižně od Litvínova. Napojoval se z jihu k bývalému Dolnímu Litvínovu a rozkládal se na březích Bílého potoka. Lipětín byl zbořen v letech 1957–1959 kvůli těžbě hnědého uhlí.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Lipětín je odvozen ze spojení Lipjatův dvůr. Úvodní Lip- bylo později při poněmčení spojeno s německým slovem pro lípu, a vznikl tvar Lindau. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Lipetim (1227), Lypetyn (1301), Lynden (1562), Ly Pietin a Lynda (1591), Lipětín a Lindu (1595), v tvrz a ves Linden (1618) a Lindau (1787, 1833).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Lipětínu pochází již z roku 1227, kdy Hrabišic Kojata ve své závěti daroval Lipětín pražskému klášteru na Zderaze. V roce 1301 potvrdil vlastnictví král Václav II. Kdo byl majitelem vsi ve 14. a 15. století není známo, snad patřila stále zderazskému klášteru. V roce 1456 koupilo město Most od kláštera jeho statky v okolí města a snad mezi nimi mohl být i Lipětín.

V první polovině 16. století byl Lipětín majetkem rytířského rodu ze Schonau, který zde nejspíš založil tvrz. V roce 1585 patřil Lipětín k panství mosteckého hradu. Spolu s hradem jej v roce 1595 prodal císař Rudolf II. městu Mostu. Již v roce 1598 však Lipětín město prodalo Janu Václavovi z Lobkovic. Později získali Lipětín Valdštejnové, kteří jej připojili ke svému panství DuchcovHorní Litvínov, jehož součástí zůstal až do roku 1848. Poté se Lipětín osamostatnil. V roce 1931 se stal osadou Dolního Litvínova. Za druhé světové války (1941) byly Dolní Litvínov s Lipětínem připojeny k Hornímu Litvínovu. Po válce se sice stal Dolní Litvínov opět samostatným, ale již v roce 1947 byl s Lipětínem znovu připojen a vzniklo město Litvínov.

Ve vsi stály dva mlýny. Nacházela se zde kaple Navštívení Panny Marie. Lipětín patřil do farnosti Horní Litvínov.

Lipětín zanikl v důsledku těžby uhlí v letech 1957–1959. Těžba zde již skončila a prostor je zrekultivován.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 1 266 obyvatel (z toho 632 mužů), z nichž bylo 713 Čechoslováků, 539 Němců a čtrnáct cizinců. Mírně převažovali lidé bez vyznání (626 obyvatel), k římskokatolické církvi se hlásilo 608 lidí, 22 bylo evangelíků, čtyři lidé patřili k církvi československé, dva k nezjišťovaným církvím a čtyři byli členy církve izraelské.[2] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 207 obyvatel: 661 Čechoslováků, 541 Němců a pět cizinců. Počet římských katolíků vzrostl na 615 a počet lidí bez vyznání klesl na 556. Devatenáct obyvatel patřilo k evangelickým církvím, sedm k církvi československé, pět k izraelské a pět k nezjišťovaným církvím.[3]

Vývoj počtu obyvatel a domů[4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950
Obyvatelé 242 241 503 1 189 1 253 1 266 1 207
Domy 38 40 49 74 80 81 102

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lipětín, Lindau, s. 622. 
  2. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 215. 
  3. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 223. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Okres Most. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SÝKOROVÁ, Jana. Zmizelé domovy. Most: Okresní muzeum v Mostě, 2002. 100 s. ISBN 80-239-0797-2. S. 49. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]