Motte
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako motte (mezinárodně používaný termín převzatý z francouzštiny; v češtině též motta) se označuje opevněné sídlo, které bylo vystavěno na uměle vytvořeném resp. speciálně upraveném přírodním návrší (v rovinatých oblastech), většinou ve tvaru komolého kužele. Motte často bývalo obklopeno příkopem nebo i soustavou několika příkopů (pokud situace dovolovala, tak zatopených vodou) a v jeho bezprostřední blízkosti se nacházelo slaběji opevněné předhradí, resp. aspoň hospodářský dvůr.
Opevnění typu motte byla stavěna snad už od konce 10. století, určitě ale v 11. století (Francie, Spojené království, Irsko, Holandsko, Německo), ve 13. a 14. století jsou motte doložena i na území Polska, Rakouska a České republiky.
Ve střední Evropě je stavba motte spojována s nižší šlechtou, která si nemohla existenčně dovolit vystavět jako své sídlo náročnější hrady, žila tedy v kontaktu s vesnickým zázemím, z kterého se tímto reprezentativním typem sídla zároveň sociálně vydělovala.
[editovat] Motte na území Česka
- Tlesky u Rakovníka
- Ervěnice
- Kundratice
- Koválov u Židlochovic
- Kepkov u Konůvkek
- Mstěnice u Hrotovic
- „Kostelík“ u vsi Divice u Brumovic
- Ostrov u Slaného
- Popice
- Hustopeče
- Velké Bílovice
- Aloch
[editovat] Literatura
- Nechvátal, B. 1965: Archeologický výzkum v Ervěnicích a problémy dalšího studia středověkých tvrzí v Čechách, AR 17, s. 810-812, 830-947
- Unger, J. 1988: Počátky středověkých opevněných sídel typu „motte“ na jihovýchodní Moravě. In: Rodná země. Brno, 207–221.
- Chotěbor, P. 1982: K situaci a stavební podobě vesnických feudálních sídel, Archaeologia historica 7, s. 357-366.
- Chotěbor, P. 1989: Nejstarší období výstavby českých tvrzí (do poloviny 14. století). Archaeologia historica, s. 257-270.
- Klápště, J. 2005: Proměna českých zemí ve středověku. Praha. 152–159.
