Sojka obecná

Sojka obecná
	Sojka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	krkavcovití (Corvidae);
Rod	sojka (Garrulus);
Binomické jméno
	Garrulus glandarius; Linné, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sojka obecná (Garrulus glandarius) je pták velikosti holuba z čeledi krkavcovití. Vyskytuje se v různých regionálních poddruzích, sameček a samička se od sebe příliš neliší.

Taxonomie

Rozeznává se přibližně 42 poddruhů sojky obecné (kompletní přehled na Biolibu), ve střední Evropě žije poddruh sojka obecná středoevropská (G. g. glandarius). Poddruhy se od sebe mírně liší zbarvením a někdy i velikostí. Např. sojky ze Sibiře (G. g. brandti) jsou velké a nápadně světlé, poddruh z Japonska má tmavé zbarvení, severoafrické sojky (G. g. cervicalis) jsou rezavé s černou čepičkou na hlavě a sojky z Kavkazu, Turecka a Íránu mají světlé zbarvení s černou čepičkou ostře kontrastující s bílými lícemi.

Popis

Délka těla: 32–35 cm
Rozpětí křídel: 52–58 cm
Hmotnost: 150–180 g

Jedná se o středně velkého ptáka a je to nejpestřejší evropský zástupce čeledi krkavcovitých. Je celkově oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřecem, který je zvlášť nápadný při letu. Na černobílých křídlech má sojka známá modrá pírka s černými příčnými proužky, která sloužila jako častá ozdoba mysliveckých klobouků. Na hlavě má malou chocholku, jejíž pera zpravidla mají černé špičky. Vztyčuje ji při rozčílení. Pod okem směrem k zobáku má černou oválnou skvrnu, připomínající vous. Zbarvení je proměnlivé na základě poddruhů.

Sojka létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech.

Hlas

Varovný pokřik sojky

Jako varování užívá chraptivý pokřik „kšréé“, dále se ozývá mňoukavým „pijé“, které je pro laika k nerozeznání od volání káně lesní nebo svižným „kuit“, podobným hlasu puštíka obecného. Zpěv je tišší, často nečekané zvuky, vrzání, praskání, mečení. Zjara v hejnech zpívají současně.

Rozšíření

Je to pták rozšířený v celé Evropě, Asii a v severozápadní Africe. Vyskytuje se celoročně ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech. Ztrácí svou přirozenou plachost a navštěvuje městské parky a zahrady. Hnízdí do 1400 m n. m., obvykle v korunách stromu.^[2]

Výskyt v Česku

V České republice se sojka obecná vyskytuje v poměrně hojném počtu. V posledních desetiletích se počet volně žijících jedinců mírně zvýšil. V letech 2001–2003 v Česku hnízdilo 170–340 tisíc párů.^[3]

Hnízdění

Hnízdí od konce května do počátku června. V případě ztráty první snůšky hnízdí obvykle během června ještě jednou. Hnízdo z větviček a vystlané mechem nebo trávou si staví na větvích stromů nebo vysokých keřích poměrně nízko nad zemí. V jednodenních intervalech klade samice 5–7 žlutošedých 34×24 mm velkých vajec;^[4] druhá snůška párů, které přišly o první, čítá obvykle 3–4 vejce. Inkubační doba trvá zhruba 16–17 dní.

Krmení mláďat se zúčastňují oba rodiče. Mláďata opouštějí hnízdo zhruba ve 21–22 dnech života, ale ještě po dobu 3 týdnů jsou svými rodiči přikrmována. V přírodě se může sojka obecná dožít i více než 15 let.

Potrava

Sojka žeroucí vlašský ořech

Potravu si vyhledává jak na stromech, tak na zemi. Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především větší bezobratlí (hmyz, jeho larvy, červi, plži, slimáci), částečně i malí obratlovci jako ptačí mláďata a vejce, myši, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi a také mršiny. Role sojky při plenění hnízd jiných ptáků bývá většinou zveličována.^[5] Nevyhledává je instinktivně.^[6]

Predátoři

Stává se častou kořistí větších dravých ptáků např. jestřábů lesních, sokolů stěhovavých a puštíků obecných. Její hnízdo mohou vyloupit například kuny a kočky.^[6].

Lov sojek jako škodné

V minulosti byla na českém území běžně lovena jako údajný škůdce drobného ptactva a někdy i pojídána, jak o tom svědčí i lidová písnička Chytil táta sojku.^[7] Z této doby pochází i zvyk zdobení mysliveckých klobouků sojčím pírkem. Nyní je celoročně hájená.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eurasian Jay na anglické Wikipedii a Sójka na polské Wikipedii.

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ Mladá fronta Dnes, 24. července 2008.
↑ Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.
↑ Dungel - Hudec, Atlas ptáků, str. 214.
↑ Bezzel
↑ ^a ^b http://animaldiversity.ummz.umich.edu/accounts/Garrulus_glandarius/
↑ Komárek, S., 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Praha, Academia; s. 136.

Literatura

Bezzel, E. (2007): Ptáci. Rebo Productions. ISBN 978-80-7234-292-1
Dungel - Hudec, Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia 2001.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu sojka obecná na Wikimedia Commons
Galerie sojka obecná na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo sojka obecná ve Wikislovníku
www.priroda.cz
Biolib

[e3a5db2ec80c0f027ae7dac3f008c9b2032be72e-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].

[2] Mladá fronta Dnes, 24. července 2008.

[3] Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

[4] Dungel - Hudec, Atlas ptáků, str. 214.

[5] Bezzel

[adw-6] ttp://animaldiversity.ummz.umich.edu/accounts/Garrulus_glandarius/

[7] Komárek, S., 2007: Ptáci v Čechách v letech 1360–1890 aneb tajemství rytíře von Sacher-Masocha. Praha, Academia; s. 136.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]