Mradice
| Mradice | |
|---|---|
 Kaple 14 Svatých pomocníků | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Postoloprty |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°19′51″ s. š., 13°40′42″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 76 (2021)[1] |
| Katastrální území | Mradice (3,27 km²) |
| PSČ | 440 01 |
| Počet domů | 33 (2021)[2] |
  Mradice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 100013 |
| Kód k. ú. | 700011 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mradice jsou vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na jih od Postoloprt. K vesnici patří chatová osada Oharka, kterou tvoří několik desítek převážně zděných chat. Osada po svém založení sloužila k rekreaci obyvatel z Mostecka a Teplicka. Nyní je část těchto chat užívána k trvalému bydlení. Počtem adres chatová osada převyšuje původní zástavbu vesnice.[3] Mradice je také název katastrálního území o rozloze 3,27 km².[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238.[5] Tehdy směnil s povolením krále Václava I. purkrabí na Lokti Sulislav s opatem břevnovského kláštera Klementem II. svou vesnici Levonice za Mradice.[6] Není známo, jak dlouho zůstala vesnice ve šlechtických rukou, nicméně v roce 1328 patřily Mradice benediktinkám z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V onom roce se u vsi uvádí mlýn, což ho činí jedním z nejstarších v regionu.[7] V roce 1362 ho abatyše Markéta pronajala emfyteutickým právem mlynáři Martinovi zároveň se dvěma ostrovy.[8]
Není jasné, kdo se stal majitelem Mradic během husitských válek, když pražský klášter přestal načas existovat. Nicméně v roce 1436 je spolu s jinými klášterními statky zapsal císař Zikmund Lucemburský šlechtici jménem Hanušovi (Janovi) Honingerovi.[9] Při revizi nemovitého majetku v polovině 50. let 15. století však benediktinky dostaly Mradice zpět. Za stavovského povstání 1618–1620 kláštery opět o většinu svého nemovitého majetku přišly. Mradice získal Prokop Dvořecký z Olbramovic. Dlouho se však z vesnice netěšil, neboť byl jako jeden z členů direktoria v červnu 1621 na Staroměstském náměstí sťat.[10] V roce 1631 už Mradice opět patřily benediktinkám.[11]
Třicetiletou válkou ale vesnice značně utrpěla. Berní rula z roku 1654 v Mradicích uvádí dvacet statků, šest z nich ale bylo buď pustých, nebo z nich nebylo možné platit berni. Stavení byla "velmi zkažená". Navíc ještě roku 1658 pět statků vyhořelo.[12] Podle tereziánského katastru z roku 1757 už stálo ve vsi 25 berní povinných usedlostí. Poddaní nemuseli robotovat, platili finanční náhradu. Obilí prodávali hlavně do Jirkova a Chomutova, někteří měli vlastní chmelnice, které se rozkládaly na šesti hektarech. Řemeslo provozovali dva krejčí a ševci a také zedník a tkadlec. Mlýn byl ale opuštěný a zpustlý.[13] V roce 1768 prodaly benediktinky vesnici majiteli blízkého zámku Stekník Františku Kulhánkovi z Klaudenštejna. V té době byla v Mradicích založena škola. Zprvu se učilo ve statcích sedláků, až v roce 1820 byl pro školu postaven samostatný dům. Roku 1897 byla podle plánů liběšického stavitele Adolfa Macha postavená škola nová.[14] Budova dnes slouží k obytným účelům.
Majitelé mradického zámku a polností k němu přináležejícím se často střídali a do českých dějin se nijak nezapsali. Výjimkou je průkopník družstevnictví František Ladislav Chleborád, jemuž mradický statek patřil v letech 1872–1878. Chleborád pak prodal statek žateckému obchodníkovi se chmelem Jakobu Langovi. V majetku rodiny zůstal zámek až do roku 1948. Po roce 1990 byl rodině restituován.[15]
Dva největší požáry v novověku postihly Mradice v letech 1754 a 1887. Při prvním z nich vyhořely domy severně od rybníka čp. 27–31, při druhém bylo postiženo devět statků a věž kapličky. Tyto údaje, spolu s mnoha dalšími, uvádí nedochovaná obecní kronika, která je částečně otištěna v německé Tutteho Vlastivědě žateckého okresu.[16]
Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založený roku 1897, 1904 pak spořitelní spolek pro Mradice a Levonice. Ve vsi v té době působily dva hostince, řeznictví, truhlárna, kovárna, dva ševci a dva zedníci.
Zá 1. republiky se v Mradicích k německé národnosti hlásilo 82 % dospělých obyvatel. České děti proto navštěvovaly menšinovou školu ve Skupicích.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 233 | 283 | 248 | 275 | 222 | 215 | 194 | 118 | 104 | 95 | 68 | 47 | 56 | 85 | 76 |
| Domy | 38 | 39 | 37 | 48 | 52 | 48 | 45 | 42 | 28 | 27 | 23 | 30 | 29 | 40 | 33 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu byly Mradice v letech 1869–1950 obcí v okrese Žatec (v roce 1890 byly uvedeny pod názvem Mraidice). V letech 1961–1976 byly obcí v okrese Louny a od 1. května 1976 do 31. prosince 1980 částí obce Skupice. Od 1. ledna 1981 jsou venkovskou částí města Postoloprty.[19]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Zámek Mradice z roku 1802[20]
- Kaple Čtrnácti svatých pomocníků z roku 1841[21], byla přestavěna v roce 1887 a opravena v roce 2001[22]
- Pomník obětem obou světových válek[23]
- Železný kríž z roku 1870[24]
- Okolo vesnice vede úsek C-27 linie opevnění tvořený lehkými opevněními vzor 37 (tzv. řopíky) vybudovanými Československem v letech 1937–1938.
- Podle vesnice teče řeka Ohře, u které stojí mradický mlýn, připomínaný už roku 1328.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Ve vsi se narodil fotograf, učitel a hudebník Josef Wara (1863–1937).
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Památník obětem obou světových válek -
Zámek -
Bunkr zvaný řopík z roku 1937
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Registr sčítacích obvodů a budov [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-03.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.
- ↑ ERBEN, Karel Jaromír (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl I. Praha: [s.n.], 1855. 813 s. Dostupné online. S. 443.
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Dějepis města Prahy. Praha: František Řiwnáč, 1875. 671 s. Dostupné online. S. 132.
- ↑ SCHLESINGER, Ludwig. Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Praha: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 291 s. Dostupné online. S. 30.
- ↑ PALACKÝ, František (ed). Archiv český, sv. 1. Praha: Kronberg a Řivnáč, 1840. 612 s. Dostupné online. S. 542.
- ↑ ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 135. (Dále jen Roedl, Mach 2021).
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, sv. 3. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 632 s. Dostupné online. S. 143.
- ↑ LIŠKOVÁ, Marie (ed). Berní rula, sv. 33. Kraj Žatecký, díl 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 341 s. S. 52.
- ↑ CHALUPA, Aleš a kol. (ed). Tereziánský katastr český, sv. 2 – rustikál. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 524 s. S. 396–397.
- ↑ TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 836. (Dále jen Tutte 1904).
- ↑ Roedl, Mach 2021, s. 136.
- ↑ Tutte 1904, s. 839–840.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-16. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 331.
- ↑ Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Identifikátor záznamu 442631 : Kaple Čtrnácti svatých pomocníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s.
- ↑ Evidence válečných hrobů [online]. Ministerstvo obrany ČR [cit. 2020-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-20.
- ↑ Soupis památek obce Mradice [online]. Jaromír Lenoch [cit. 2020-08-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mradice na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Mradice na webu ČÚZK
- Mradice na webu města Postoloprty
- Letecký snímek Mradic
