Přeskočit na obsah

Jiří Ješ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Ješ
3. předseda Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci:
20. dubna 1995 – 15. dubna 1998
PředchůdceZdeňka Hůlová
NástupceMartin Přibáň
Člen Rady České tiskové kanceláře
Ve funkci:
15. dubna 1993 – 15. dubna 1998

Narození19. června 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. července 2011 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
RodičeŠtěpán Ješ
DětiLibor Ješ [1]
Profesenovinář
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (1995)
účastník odboje a odporu proti komunismu
CommonsJiří Ješ
Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Ješ
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Ješ (19. června 1926 Praha20. července 2011 Praha[2]) byl český novinář, publicista a komentátor.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Do českého veřejného života vstoupil hned po skončení druhé světové války.

Absolvoval gymnázium Na Smetance. Jako student tehdejší Vysoké školy obchodní a funkcionář Svazu vysokoškolského studentstva byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miroslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná EvropaMnichově. Pravidelně též přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek.

Vzhledem k tomu, že jeho otec Štěpán Ješ byl poslancem ProzatímníhoÚstavodárného národního shromáždění, měl on sám přístup k vedoucím politikům tehdejší doby. V únoru 1948 byl členem studentské delegace u prezidenta Beneše. Ihned po únorových událostech roku 1948 byl vyloučen ze studia na všech československých vysokých školách a brzy nato zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem. V roce 1951 byl uvězněn znovu za velezradu a pokus o emigraci, odsouzen byl na devět a půl roku.

Ve vězení strávil celkem pět let. Pak působil v různých podřadných zaměstnáních na severu Čech, kam byla celá rodina z Prahy vystěhována.

Teprve když mu bylo čtyřicet let, mohl se stát organizátorem koncertního života vážné hudby. Zde dosáhl značných úspěchů při celostátním zakládání Kruhu přátel hudby a v této oblasti rozvíjel bohatou publicistickou činnost.

Po roce 1989 se stal nejdříve komentátorem a moderátorem Radiofóra, pak českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a současně autorem pravidelných relací stanice Praha Výročí kulatá a nekulatá a Dialogy nad životem. Podílel se rovněž na vysílání Dobrého jitra z Prahy.

V roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky a v letech 19931998 byl členem a později (1995-98) předsedou Rady České tiskové kanceláře.

Do své smrti působil v Českém rozhlase 6 – připravoval pravidelné páteční Zamyšlení Jiřího Ješe a občas i jiné publicistické relace. V roce 2007 připravoval pravidelný rozhlasový padesátiminutový měsíčník o politice, hudbě, umění a životě s názvem Hovoří Jiří Ješ.

Jeho hrob je umístěn na Vyšehradském hřbitově.

Jiří Ješ v Dykově 14.
Hrob Jiřího Ješe na pražském Vyšehradském Hřbitově.

V roce 1995 získal jako první Cenu Ferdinanda Peroutky.[3]

V roce 2011 vstoupil do Síně slávy Českého rozhlasu.

Autorská tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Je autorem brožury Jak pořádat koncerty vážné hudby (ÚKDŽ 1980), vzpomínkové knihy Co přines čas (Academia 1997), výboru z rozhlasových promluv 19921997 Hovořil Jiří Ješ (Brána 1997) a kazety a kompaktní desky Naši presidenti (Český rozhlas 1995).

K úctě života a díla Jiřího Ješe uděluje neformální Kruh přátel Jiřího Ješe (KPJJ) zaštítěný např. komentátorem Českého rozhlasu Radkem Kubičkem každoročně většinou u příležitosti Ješových narozenin 19. června Cenu Jiřího Ješe (CJJ)[4] za nejlepší komentář a přínos žánru (rozhlasový) komentář.

2023 Petr Hartman

  1. Katolický týdeník: Jiří Ješ
  2. KUBIČKO, Radko. Radko Kubičko: Zemřel Jiří Ješ [online]. Český rozhlas 6, 2011-7-20 [cit. 2011-07-20]. Dostupné v archivu. 
  3. Cena Ferdinanda Peroutky. www.ferdinandperoutka.cz [online]. [cit. 2010-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-06. 
  4. [1]
  5. [2]
  6. [3]
  7. [4]
  8. Archivovaná kopie. www.cesky-dialog.net [online]. [cit. 2019-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-07. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]