Petr Příhoda
| MUDr. Petr Příhoda | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. ledna 1939 Netolice  Československo |
| Úmrtí | 14. září 2014 (ve věku 75 let) Praha Česko |
| Povolání | lékař, pedagog, spisovatel, psychiatr a publicista |
| Ocenění | Cena Ferdinanda Peroutky (2012) Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014) |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Petr Příhoda (17. ledna 1939 Netolice[1] – 14. září 2014 Praha[2]) byl křesťanský pedagog a publicista, původním povoláním psychiatr a psychoanalytik[3]. Od roku 1992 přednášel lékařskou etiku na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde řadu let vedl Ústav lékařské etiky. Působil také jako externí komentátor Českého rozhlasu 6 a redaktor Perspektiv, přílohy Katolického týdeníku.
Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]
Otec byl důstojníkem československého letectva, matka byla učitelka, dcera kastelána zámku Kratochvíle. Po obsazení země nacisty se otec snažil odejít do Anglie, ale byl zadržen, odsouzen a věznění nepřežil. Zemřel ve věznici v saském Waldheimu, když byly Příhodovi tři roky.
Matka jej pak coby žena velezrádce kvůli obtížným pracovním podmínkám nemohla mít u sebe a jeho výchovy se tak ujala bezdětná teta z Ostravy. Po zahájení náletů na Ostravu si jej k sobě do jižních Čech vzali prarodiče z otcovy strany. Byli to evangelíci, zatímco příbuzní matky byli katolíci, v obou případech ovšem „nábožensky vlažní”.[4]
Rok po válce se matka znovu provdala. Vzala si opět důstojníka, kterého Příhoda charakterizoval jako „komunistu stalinského typu”, jenž se k němu nicméně choval vždy velkoryse. „V únorovém převratu, který obojí prarodiče vnímali jako katastrofu, viděl vítězství.”[4]
Rodina se poté přestěhovala do Varšavy, kde nevlastní otec pracoval na ambasádě v pozici vojenského atašé. V polské metropoli navštěvoval sovětskou základní školu, do níž chodily děti ruských funkcionářů nebo místních prominentů.
Základní školu dokončil v Kolíně, kde vystudoval i gymnázium. Nevlastní otec se zde stal posádkovým velitelem a rodina bydlela ve vile vyvlastněného továrníka. Ve stejné době byli prarodiče jeho vlastního otce „nemilosrdně rozkulačováni” a poslouchali západní rozhlas. „Trápila mě otázka, kam vlastně patřím,” říká o tomto období Příhoda.[4]
Poté začal studovat psychiatrii na Masarykově univerzitě v Brně, kde také našel cestu k víře v Boha.
Činnost za komunistického režimu[editovat | editovat zdroj]
Po studiích nastoupil do psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích. V době pražského jara v ní zakládal organizaci Československé strany socialistické. Stal se i členem ústředního výboru strany v Praze. Po srpnu 1968 z něj musel odejít.
Do hledáčku StB se dostal už o tři roky dříve, kdy se ho její příslušníci při výsleších vyptávali na ekumenické semináře evangelické teologické fakulty. Pak znova v době normalizace.[4]
V roce 1970 podal v Beřkovicích výpověď a stal se ambulantním psychiatrem v Praze 4. Pohyboval se v „podzemní” církvi v okruhu kolem teologa Oty Mádra, byl činný v samizdatu, psal do Tigridova Svědectví, stýkal se s Petrem Pithartem a Jiřinou Šiklovou a působil v tehdy nelegální pražské psychoanalytické skupině.[5]
Mezi myslitele, kteří jej inspirovali v psaní i v životě, počítal např. německého filosofa Romano Guardiniho, katolického kněze Dominika Pecku, jezuitu Adolfa Kajpra či Josepha Ratzingera, jehož texty sledoval dlouho před zvolením papežem.
Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]
Po změně režimu v roce 1989 začal přispívat do časopisu Přítomnost, do Literárních novin, Českého rozhlasu 6 i deníků.
Když se Petr Pithart stal v roce 1990 českým premiérem, vybral si Petra Příhodu jako svého poradce a tiskového tajemníka. O rok později zvítězil ve výběrovém řízení na místo vedoucího Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Patřil k členům Bioetické komise při Radě vlády ČR, koordinační rady Diskusního česko-německého fóra, zřízeného Ministerstvem zahraničí ČR a Etické komise Syndikátu novinářů.[6][7]
Citáty[editovat | editovat zdroj]
| „ | Estébáci mě naučili ponechat v soutěsce běh věcí na Pánu Bohu. | “ |
| „ | (O výsleších StB:) Předvolaný byl často šokován, jako kdyby spatřil hlavu Medúzinu. Dojem, že oni vědí všechno, byl sugestivní. Navíc odborně manipulovali s úzkostí. Zejména když měli čím vydírat, což naštěstí nebyl můj případ. | “ |
| — Petr Příhoda[4] | ||
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- PŘÍHODA, Petr, PAULAS, Jan: To ostatní nechávám na Pánu Bohu (Výběr z textů a rozhovor s Janem Paulasem), Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2010, ISBN 978-80-7195-467-5
- PODIVEN (PŘÍHODA, Petr, PITHART, Petr, OTÁHAL, Milan): Češi v dějinách nové doby (1848-1939), Academia Praha, 2003, ISBN 80-200-1143-9
- PŘÍHODA, Petr: Inventura dospělosti, Academia Praha, 2000, ISBN 80-200-0247-2
- PŘÍHODA, Petr (pod pseudonymem JEDERMANN, František): Ztracené dějiny, Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1991
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MUDr. Petr Příhoda - netolický rodák[nedostupný zdroj], Městská knihovna Prachatice
- ↑ JEMELKA, František. Odešel Petr Příhoda. Tiskové středisko České biskupské konference [online]. 2014-09-15 [cit. 2014-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-06.
- ↑ KUCHAŘ, Jakub. Psychoanalýza dnes [online]. 2021-06-08 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e PŘÍHODA, Petr, PAULAS, Jan: To ostatní nechávám na Pánu Bohu (Výběr z textů a rozhovor s Janem Paulasem), Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, 2010, ISBN 978-80-7195-467-5
- ↑ KALINA, Kamil. MUDr. Petr Příhoda, 17.1.1939 – 14.9.2014 [online]. [cit. 2017-01-12]. Dostupné online.
- ↑ PLZÁKOVÁ, Elen: O depresi s Petrem Příhodou (rozhovor), ceskybratr.evangnet.cz
- ↑ Stránky Ústavu lékařské etiky. www.lf2.cuni.cz [online]. [cit. 2012-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-20.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Petr Příhoda ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Příhoda
- Rozhovor o Petru Příhodovi (Psychoanalýza dnes)
