Špaček obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Špaček obecný

Špačci obecní ve svatebním šatě
Špačci obecní ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: špačkovití (Sturnidae)
Rod: špaček (Sturnus)
Binomické jméno
Sturnus vulgaris
Linnaeus, 1758
Mapka s rozšířením:Žlutě: hnízdištěModře: zimovištěZeleně: oblasti s celoročním výskytem
Mapka s rozšířením:
Žlutě: hnízdiště
Modře: zimoviště
Zeleně: oblasti s celoročním výskytem

Špaček obecný (Sturnus vulgaris) je známý druh pěvce z čeledi špačkovitých (Sturnidae).

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rozlišuje se celkem 13 poddruhů:[1][2]

  • S. v. vulgaris Linnaeus, 1758 – většina Evropy
  • S. v. faroensis Feilden, 1872 – Faerské ostrovy
  • S. v. zetlandicus E. J. O. Hartert, 1918 – Shetlandy
  • S. v. granti E. J. O. Hartert, 1903 – Azory
  • S. v. tauricus Buturlin, 1904 – Ukrajina, Kubáň, Malá Asie
  • S. v. poltaratskyi Finsch, 1878 – východní Baškortostán východně přes Ural a Sibiř po jezero Bajkal a západní Mongolsko
  • S. v. caucasicus T. Lorenz, 1887 – delta Volhy, severní Kavkaz, východní Zakavkazí, Ázerbájdžán, jih Kaspického moře, Irák
  • S. v. purpurascens Gould, 1868 – západní Zakavkazí, východní Turecko, Gruzie a Arménie
  • S. v. oppenheimi Neumann, 1915 – jihovýchodní Turecko, severní Irák
  • S. v. porphyronotus Sharpe, 1888 – východní Kazachstán a severozápadní Čína jižně po Uzbekistán a Tádžikistán
  • S. v. nobilior Hume, 1879 – Írán, jižní Turkmenistán, severní Afghánistán
  • S. v. humii W. E. Brooks, 1876 – západní Himálaje
  • S. v. minor Hume, 1873 – Pákistán

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělí špačci v prostém šatě (vpředu) s přepeřujícími mladými ptáky

O něco menší než kos. Dorůstá délky 19–22 cm, v rozpětí křídel měří 37–42 cm a váží 60–90 g. Ve svatebním šatě je černý s kovově zeleným a fialovým leskem, v prostém šatě má peří hustě bíle tečkované s bělavým zbarvením na bradě. Zobák je v létě žlutý a v zimě tmavý, nohy hnědorůžové. Létá přímo a rychle, v letu má typickou siluetu se špičatými křídly a krátkým ocasem.

Obě pohlaví jsou podobná, samec se v létě liší neskvrnitou hrudí a modrošedým kořenem spodní čelisti zobáku (u samice žlutý). Mladý pták je celý šedohnědý se světlejším hrdlem. Opeření podobné dospělému získává koncem července až září, zůstává mu však hnědé peří na hlavě, takže se snadno pozná.

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Špaček obecný je hlučný pták vydávající širokou škálu zvuků. Při vábení se ozývá drsným „šéér“, při vyplašení na hnízdě táhlým „stýh“ a při spatření krahujce ostrým „kjett“. Zpěv je tvořen řadou mlaskavých, skřípavých a hvízdavých tónů a často obsahuje zdařilé imitace hlasů jiných druhů ptáků.[2][3]

Špaček obecný

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Domovinou špačka obecného je Eurasie od Islandu a Britských ostrovů východně po jezero Bajkal.[4] Během 19. století byl zavlečen i do mnoha jiných částí světa: v roce 1857 do Austrálie, roku 1862 na Nový Zéland, v roce 1890 do Severní Ameriky a v roce 1897 do jižní Afriky. Populace v jižní a západní Evropě jsou převážně stálé, ptáci ze severní a střední Evropy obvykle tažní.[2]

Hnízdí ve světlých listnatých lesích nebo skupinách listnatých stromů v blízkosti otevřených ploch (louky, pastviny), také v parcích a zahradách, a to i uprostřed velkých měst. Po vyhnízdění se vyskytuje v sadech, na polích a vinicích a hromadně nocuje v rákosinách.[2]

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR hnízdí na celém území, hlavně v nížinách a pahorkatinách, ale ojediněle i vysoko v horách (nejvýše v Krkonoších v 1290 m n. m. a na Šumavě v 1290 m). Jeho početnost v posledních desetiletích mírně roste; zatímco v letech 1985–89 byla velikost hnízdní populace odhadnuta na 800 000–1 600 000 párů, v letech 2001–03 již na 900 000–1 800 000 párů.[2]

Ptáci hnízdící v ČR jsou převážně tažní se zimovišti v jižní Evropě a severní Africe. Přílet probíhá během února a března, odlet od září do října.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Na jaře a na začátku léta je potrava převážně živočišná, po zbytek roku v ní převládá rostlinná složka. Živočišnou potravu tvoří hlavně hmyz, nejčastěji brouci (33,2 %), blanokřídlí (6,1 %), dvoukřídlí (3,2 %) a motýli (3,1 %), rostlinnou dužnaté plody (třešně, bez černý, vinná réva, olivy). Dále požírá i jiné bezobratlé, vegetační části rostlin a semena. Mláďata krmí hlavně plži a larvami hmyzu. Potravu hledá na stromech, keřích i na zemi.[1][2]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo s vejci

Hnízdí koloniálně i jednotlivě. Většinou je monogamní, ale zvláště v místech s větším počtem hnízd se běžně objevuje i polygynie. Nejběžnější je v takových případech hnízdění se 2 samicemi, ve výjimečných případech však mohou samci zahnízdit až s 5 samicemi. Hnízdo je ve dutině stromu, méně často v budce nebo stavbě. Složeno je z větviček, kůry, kořínků a slámy, vnitřek je vystlán jemnými stébly, chlupy a peřím.

V některých částech areálu hnízdí až 3x, ve střední Evropě zpravidla 1x a někdy i 2x do roka od dubna do června. Snůška čítá 4–6 (2–9) slabě lesklých, jednobarevně světle modrých vajec o rozměrech 29,4 x 21,1 mm. Snášena jsou denně. V některých oblastech se běžně vyskytuje vnitrodruhový hnízdní parazitismus, bylo přitom zjištěno, že samice dokáží do určité míry parazitická vejce rozpoznat a vyhodit je z hnízda. Inkubace začíná od snesení posledního vejce a trvá 12–13 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí ve stáří 16–24 dnů. Po vyhnízdění se sdružují do hejn, která hromadně nocují v rákosinách a korunách stromů. Na největších nocovištích lze přitom pravidelně pozorovat až statisíce ptáků. Pohlavní dospělosti dosahují koncem 1. roku života.[2]

Hnízdní úspěšnost se pohybuje mezi 48–79 %, pouze 20 % mláďat se však dožije pohlavní dospělosti. Průměrná délka života je 2–3 roky,[5] nejvyšší známý věk okroužkovaného ptáka 22 let a 11 měsíců.[2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

V živočišné potravě špačka obecného převládají škodlivé druhy nad užitečnými. Na druhou stranu však může místy působit značné škody poškozováním a požíráním dužnatých plodů užitkových rostlin. V ČR se tak děje především na jihomoravských vinicích nacházejících se v těsné blízkosti rákosin, které špačci využívají jako nocoviště. Odplašování a odstřel má pouze lokální a časově omezený účinek, jediným účinným způsobem ochrany jsou mechanické zábrany (zasíťování vinic).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Craig, A. & Feare, Ch. (2009): Family Sturnidae (Starlings). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.14: Bush-Shrikes to Old World Sparrows). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-96553-50-7
  2. a b c d e f g h i j HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  3. SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  4. CEPÁK, J. a kol.. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.  
  5. Linz, G. M; Homan, H. J.; Gaulker, S. M.; Penry, L. B; Bleier, W. J. (2007). "European starlings: a review of an invasive species with far-reaching impacts". Managing Vertebrate Invasive Species. Paper 24: 378–386.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 210. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]