Absint: Porovnání verzí
m -{{zamčeno}} {{dvě verze|3406708|3406681}} |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{celkově zpochybněno}} |
{{celkově zpochybněno}} |
||
[[Soubor:Absinthe-glass.jpg|thumb|Sklenička absintu se speciální lžičkou]] |
[[Soubor:Absinthe-glass.jpg|thumb|Sklenička absintu se speciální lžičkou]] |
||
'''Absint''' (též '''absinth'''; [[francouzština|francouzsky]] ''L’Absinthe''; z [[latina|latinského]] ''absinthium'' a [[řečtina|řeckého]] ἀψίνθιον ''apsinthion'', pelyněk) je tvrdý [[alkoholický nápoj|alkoholický]] [[nápoj]], který se vyrábí z [[pelyněk|pelyňku]] |
'''Absint''' (též '''absinth'''; [[francouzština|francouzsky]] ''L’Absinthe''; z [[latina|latinského]] ''absinthium'' a [[řečtina|řeckého]] ἀψίνθιον ''apsinthion'', pelyněk) je tvrdý [[alkoholický nápoj|alkoholický]] [[nápoj]], který se vyrábí z [[pelyněk|pelyňku]], [[anýz|anýzu]] a [[fenykl|fenyklu]] (tzv. svatá trojice). Často se využívají pro dochucení i další bylinky jako [[yzop lékařský]], [[Meduňka lékařská|meduňky lékařské]] a [[badyán]]. Absint má charakteristickou přírodní zelenou barvu, ale může být taktéž bezbarvý. Nápoj je často označován jako „Zelená víla.“ |
||
| titul = Historie Absintu |
|||
Pojmenování ''absint'' je kodifikováno v pravidlech českého pravopisu, nicméně díky velkému exportu českých absintů jsou výrobky pojmenovány ''absinth'', případně ''absinthe'', což je nyní mezinárodně uznávaný název tohoto nápoje. Absint lze dělit na dva základní druhy. První je '''francouzský''', který se někdy označuje přídomkem '''pravý'''. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem '''český''' nebo '''bohémský''', často modravé barvy. Jejich rozdíl netkví v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Pravé absinty se vyrábějí máčením zmiňovaných tří a dalších bylin v alkoholu, jeho následné destilaci a barvením, kdežto české absinty často vynechávají některé bylinné složky, obcházejí následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje, tudíž je oproti pravým absintům velmi hořký. Někteří zastánci pravého absintu tyto bohémské absinty za absint nepovažují a toto základní rozdělení popírají. |
|||
| url = http://www.absint.cz/absinth/history |
|||
| datum vydání = |
|||
Roku 1915 byl absint zakázán v [[USA]] a takřka celé Evropě kromě [[Spojené království|Velké Británie]], [[Švédsko|Švédska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Portugalsko|Portugalska]] a [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. Přestože byl na konci své doby označen za zdraví škodlivý, do dnešního dne nebyl doložen důkaz o tom, že by šlo o škodlivější nápoj než kterýkoliv vysokoprocentní alkohol. Absintové psychotropní účinky jsou i dnes často přeceňovány.<ref name = "sap_absinthism">{{cite journal | title = Absinthism: a fictitious 19th century syndrome with present impact| journal = Substance Abuse Treatment, Prevention, and Policy 2006, | volume = 1 | pages = 14 | doi = 10.1186/1747-597X-1-14| first = Stephan A. | last = Padosch | coauthors = Lachenmeier, Dirk; Kröner, Lars U.}} </ref> |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 2008-01-21 |
|||
| vydavatel = Absint.cz |
|||
}}</ref> V dnešní době (podle výrobců) jsou nežádoucí účinky díky modernímu způsobu přípravy odstraněny. Účinky absintu tak nejsou dány jen obsahem [[OH skupina|hydroxylových skupin]], ale i podílem thujonu. Nejsilnější možné kombinace thujonu v absintu je možné zakoupit ve Velké Británii. |
|||
Oživenení absintu přišlo v 90. letech 20. stol., kdy Evropská unie znovu oprávnila jeho výrobu a prodej s regulacemi týkající se obsahu thujonu. Počátkem roku 2008 se na světě vyrábí již kolem 200 značek absintů z různých koutů Země jako např. Francie, Švýcarsko, Španělsko, Německo a Česká republika.<ref>http://www.feeverte.net/guide/archives.html The Absinthe Buyer’s Guide: Modern & Vintage Absinthe Reference: Archives</ref> |
|||
Moderní svět rozlišuje v současnosti dva základní druhy absintu. První je '''francouzský''' (či '''španělský'''), který se někdy označuje přídomkem „pravý“. Jedná se o druh, který je velmi podobný [[Pernod]]u, až na to, že je silnější a často nazelenalý až žlutý. Pokud se do něho přidá voda, měl by se mléčně zakalit. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem '''český''' nebo '''bohémský''', často modravé barvy. |
|||
== Výrobní postup == |
== Výrobní postup == |
||
V současnosti většina zemí nemá zákonou definici absintu jako např. skotská whisky, brandy, nebo gin. Tudíž výrobci mohou svůj produkt nazvat absintem bez jakékoliv závislosti na zákonné definici. Např. ve Švýcarsku tato definice uzákoněná je, takže absint musí být po maceraci destilován a nesmí být uměle barven.<ref>http://www.admin.ch/ch/f/rs/817_022_110/a80.html Confédération Suisse, Ordonnance du DFI sur les boissons alcooliques : Art. 80 Absinth</ref> |
|||
V Česku je u některých firem rozšířen postup výroby, při kterém se pelyněk nechá [[louhování|vylouhovat]] v horké vodě, což má za následek, že se uvolní aroma a typická barviva pro absint, ale thujon málo rozpustný ve vodě se nevylouhuje a tak jeho koncentrace v nápoji jsou extrémně nízké a nebo žádné (výrobní postup u firmy ''Hill’s liquery''). Oproti tomu se dá absint také vyrábět loužením v alkoholu. Thujon se mnohem snáze dostává z [[Rostliny|rostliny]] do [[nápoj]]e, což způsobuje jeho vysoké koncentrace. |
|||
=== Pravý absint === |
|||
Můžeme se na [[trh]]u setkat s výrobky, které neobsahují žádný thujon, což znalci absintu odmítají označovat za absint,{{chybí zdroj}} jedná se podle nich pouze o náhražku, která přejímá některé jeho vlastnosti (jako [[barva|barvu]] a [[chuť]]). Zákon zakazuje prodej alkoholu nad 25 % obj. s obsahem vyšším 10 miligramů alfa- a beta- thujonu na kilogram výrobku. Státní zemědělská a potravinářská inspekce nikdy nenarazila na absint, který by prokazatelně thujon obsahoval. |
|||
Bylinné přísady jsou macerovány v alkoholu, načež je výsledný macerát destilován. Destilace je někdy dvou až tří fázová, přičemž se v určitých fázích obměňují nebo doplňují další bylinky. Tento finální (průtahový) destilát je naprosto bezbarvý a většinou má kolem 72% alkoholu. Takto upravený destilát může být rovnou stáčen a prodáván jakožto bílý absint, neboli ''blanche'', resp. ''la Bleue''. Pokud je destilát dále barven, aby získal zelenou barvu, jde o absint ''verte'' neboli zelený. Zelenou barvu dodává absintu chlorofyl z bylinek, které jsou při barvení použity. Chlorofyl postupem času v láhvi hnědne, viz raritní pre-ban absinty z počátku 20. stol., které byly v různých koutech světa po 100 letech nalezeny. |
|||
=== Český absint === |
|||
Nejsilnější možný absint, který je dnes k zakoupení na světovém trhu, je vyráběn českou firmou [[L’OR Special Drinks]], obsahuje 100 mg/l thujonu<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = Absinth Kings of Spirits |
|||
V Česku je u některých firem rozšířen postup výroby, při kterém se pelyněk nechá vylouhovat v horké vodě, což má za následek, že se uvolní aroma, někdy i typická barviva pro absint. Některé firmy využívají podobný postup jako u pravých absintů, tj. loužením, resp. macerací v alkoholu a následnou filtrací, ale vynechávají finální destilaci. Pokud se absint vyráběl macerací v alkoholu, tak většinou již není třeba nápoj dále barvit, jelikož produkt díky maceraci již charakteristicky zelenou barvu má. Při postupu louhování bylin v horké vodě se většinou přechází k dalšímu barvení pomocí umělých barviv. Tyto nápoje získávají výrazně zelenou, často až fluorescenční barvu. |
|||
| url = http://www.vltava2000.cz/lordrinks/goodsdetail.asp?strGoodsID=92 |
|||
| datum vydání = |
|||
| datum aktualizace = |
|||
| datum přístupu = 2008-01-21 |
|||
| vydavatel = Vltava2000.cz |
|||
}}</ref>, ale jeho prodej je v Česku zakázán a veškerá jeho produkce je prodávána na britském, ruském a americkém trhu. |
|||
== Účinky == |
== Účinky == |
||
[[Soubor:Manet, Edouard - The Absinthe Drinker.jpg|thumb|[[Édouard Manet]]: ''Piják absintu'']] |
[[Soubor:Manet, Edouard - The Absinthe Drinker.jpg|thumb|[[Édouard Manet]]: ''Piják absintu'']] |
||
Absint byl dlouho považován za halucinogení. Tato domněnka byla posílena v 70. letech 20. stol. vědeckým časopisem, ve kterém se objevila zmínka, že thujon se podobá THC, aktivní látce v konopí.<ref name="thc">Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe History in a Bottle. Chronicle books. ISBN 0-8118-1650-8 Pg. 152</ref> |
|||
Absint je obestřen mnohými [[legenda]]mi o účincích, které by měl údajně způsobovat. Často se setkáváme s projevy, kdy pijáci nápoje popisují halucinogenní zážitky v podobě ''zelené víly'', či v podobě ''bílých myšek'' {{chybí zdroj}}. Je zajímavostí, že většina dnešních vyprávění nemůže vycházet z vlastní zkušenosti s halucinogenní drogou thujonem, zážitky jsou spíše způsobeny extrémně vysokým obsahem [[Ethanol|alkoholu]]. Obyčejný absint vyráběný na českém trhu dosahuje podílu alkoholu okolo 58–72 % v závislosti na výrobci a proceduře výroby. |
|||
V 19. stol. francouzský doktor Magnan zkoumal 250 případů alkoholismu a došel k závěru, absintoví pijáci na tom byli hůře než obyčejní alkoholici a že navíc trpěli vážnými halucinacemi.<ref name="thc"/> Tento závěr byl velice vlídně přijat odpůrci absintu, stejně tak absintu v tomto případě paradoxně přitížili bohémští umělci jako např. Oscar Wilde, Toulouse Lautrec nebo Vincent van Gogh.<ref> Salleh, Anna. [http://www.abc.net.au/science/articles/2008/05/01/2231727.htm Absinthe's Mystique Cops a Blow], ''ABC Science'', May 1, 2008.</ref> |
|||
Podle českých směrnic nemůže být v nápoji o obsahu alkoholu 25 % a výše obsaženo více jak 10 [[miligram|mg]]/[[litr|l]] alfa a beta thujonu<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
Dnes je jisté, že absint halucinace nezpůsobuje. Thujon, domnělý aktivní prvek v absintu, sice ve velkých dávkách může způsobit svalové křeče, ale není dokázáno, že by způsoboval halucinace. Je pravděpodobné, že hlášené případy halucinací z 19. stol. Byly způsobeny jedovatými chemikáliemi (např. modrá skalice), které se přidávaly do levných absintů, aby se docílilo zajímavější barvy. <ref>Ian Hutton, page 63, "Common adulterants were cupric acetate (to provide the valued green color)"</ref> |
|||
Přesto se i dnes vedou diskuse o tom, zda má absint skutečně další účinky než jen alkoholové opojení. Umělci popisovali účinky absintu jako „mysl otevírající“. Nejčastější zkušeností bývá jakási „střizlivější opilost“. Absintoví znalci tvrdí, že to může být způsobeno širokou škálou bylinek, z nichž některé působí jako stimulant a některé jako sedativum.<ref>[http://wired-vig.wired.com/wired/archive/13.11/absinthe.html The Mystery of the Green Menace - Wired Magazine]</ref> |
|||
=== Thujon === |
|||
Domnělé halucinogení účinky thujonu v dnešní době paradoxně marketingově pomáhají některým výrobcům při propagaci jejich výrobků. V dubnu 2008 vyšla studie předních znalců absintu, která se zaměřuje na analýzu starých absintů a jejich obsahu thujonu. Bylo vědecky dokázáno, že absinty z 19. a počátku 20. století obsahovaly maximálně 48.3 mg/l. <ref>http://www.thujone.info/thujone-absinthe-39</ref>, čímž bylo popřeno tvrzení, že původní absinty obsahovaly několikanásobně více thujonu než absinty dnešní. Podle českých směrnic nemůže být v nápoji (nejedná-li se o lihovinu typu bitter) o obsahu alkoholu 25 % a výše obsaženo více jak 10 mg/l alfa a beta thujonu.<ref>{{Citace elektronické monografie |
|||
| titul = Opinion of the Scientific Committee on Food on Thujone SCF/CS/FLAV/flavor/23 ADD2 Final |
| titul = Opinion of the Scientific Committee on Food on Thujone SCF/CS/FLAV/flavor/23 ADD2 Final |
||
| url = http://ec.europa.eu/food/fs/sc/scf/out162_en.pdf |
| url = http://ec.europa.eu/food/fs/sc/scf/out162_en.pdf |
||
| Řádek 41: | Řádek 42: | ||
| odkaz na vydavatele = Evropská komise |
| odkaz na vydavatele = Evropská komise |
||
| jazyk = anglicky |
| jazyk = anglicky |
||
}}</ref> |
|||
}}</ref>, což by mělo zamezit halucinogenním účinkům a vážným [[duševní porucha|duševním onemocněním]], které měl absint způsobovat. Hovořilo se především o [[schizofrenie|rozdvojené osobnosti]], ale škodlivé účinky thujonu nebyly nikdy plně prokázány a tak existují [[hypotéza|hypotézy]], které předpokládají, že duševní poruchy má na svědomí silná [[Koncentrace (chemie)|koncentrace]] hydroxylových skupin v nápoji. V historii se využívalo pro jeho umělé zabarvování také velké množství látek (například [[modrá skalice]]), je tedy velmi možné, že psychické poruchy měly za následek tyto látky. |
|||
== Složky == |
|||
Absint je vyráběn převážně z [[pelyněk pravý|pelyňku pravého]] a [[anýz]]u (který se ale pro svojí atypickou chuť v Česku nevyužívá, jelikož konzumenti na něj nejsou zvyklí). Často se využívají pro dochucení i další bylinky jako [[yzop lékařský]], [[Meduňka lékařská|meduňky lékařské]] a [[badyán]]u. Další hojně zastoupenou složkou je alkohol, který se pohybuje v závislosti na požadované síle od přibližně 45 % po 89,9 %, ale neexistuje žádný historický pramen, který by dokazoval, že byl někdy připraven absint silnější než 74 % {{chybí zdroj}}. Dále se přidává minimální množství [[voda|vody]]. |
|||
== Historie == |
== Historie == |
||
Přesný původ absintu není jasný. Lékařské využití pelyňku je zmíněno na starém egyptském papyru z období 1550 př.n.l. Výtažky z pelyňku byly používány jako lék i ve starém Řecku, ze kterého je doložena i zmínka o pelyňkovém víně, absinthites oinos.<ref>{{cite web |url = http://www.perseus.org/cgi-bin/ptext?doc=Perseus%3Atext%3A1999.04.0057%3Aentry%3D%2318892 ''Apsinthitês oinos'' | title = Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon | accessdate = 2008-09-18}}</ref> |
|||
=== Absint ve světě === |
|||
Historie absintu je obestřena mnoha legendami o jeho vzniku a do dnešních dnů není přesně jeho původ vyjasněn. Jedna z legend tvrdí, že si ho do [[Evropa|Evropy]] přivezli francouzští vojáci z [[Alžírsko|Alžíru]], kteří s jeho pomocí zaháněli žízeň. Další legenda praví, že absint byl prvně vyráběn ve [[Francie|Francii]] jako medicína proti kašli. |
|||
Další zmínky o absintu pocházejí ze [[Švýcarsko|Švýcarska]], kde se traduje, že lékař Pierre Ordinaire používal pro léčbu svých pacientů zelený [[elixír]], který sám vyráběl podle receptu zkušené bylinářky. Slavným se ale nápoj stal až v roce [[1805]], kdy začal být průmyslově vyráběn Francouzem [[Henri-Louis Pernod|Pernodem]]. Absint se stal v [[19. století]] symbolem Francie a zdejších umělců, kteří jej hojně konzumovali a tvořili pod jeho vlivem. Vedle umělců bylo pití absintu velmi rozšířeno i mezi [[Dělnická třída|dělnickou třídou]], a to převážně po letech [[1870]]–[[1871|71]], kdy po [[francouzsko-pruská válka|francouzsko-pruské válce]] následovalo potlačení revoluční [[Pařížská komuna|Pařížské komuny]]. |
|||
První ověřená zmínka o absintu jakožto destilátu se datuje až do 18. stol. Podle legendy se historie absintu započala kolem r. 1792 jakožto všelék od doktora ze švýcarského Couvetu, Pierra Ordinaira. Jeho recept byl poté předán sestrám Henriodovým, které absint prodávali jako léčivý elixír. Jiná verze tvrdí, že sestry absint prodávali už před příchodem doktora Ordinaira do Couvetu. Každopádně je potvrzeno, že jistý major Dubied získal od sester recept a r. 1797 se svým synem Marcellinem a zetěm Henry-Louisem Pernodem založil v Couvetu první absintový lihovar, Dubied Père et Fils. V r. 1805 byl otevřel druhý lihovar ve francouzském městě Pontarlier pod názvem Maison Pernod Fils, který dominoval absintovému trhu do zákazu absintu v r. 1915.<ref>http://www.feeverte.net</ref> |
|||
Následný nebývalý rozmach absintu byl umocněn celkovou neúrodou [[Réva vinná|vinné révy]] v 80. letech 19. století, která měla za následek růst ceny vína nad cenu absintu. Mnoho lidí začalo propadat [[alkoholismus|alkoholismu]] v podobě „zelené čarodějnice“, jak bylo absintu přezdíváno. |
|||
=== Rostoucí popularita === |
|||
V srpnu roku [[1905]] došlo k tragédii, která byla využita pro zákaz absintu ve většině zemí světa. Jednatřicetiletý švýcarský [[rolník]] dělnického původu [[Jean Lanfray]] brutálně zavraždil celou svojí rodinu. Jednalo se o známého [[alkoholik]]a, který údajně před vraždou vypil dvě skleničky absintu (při přelíčení se nedbalo, že vypil větší množství jiného alkoholu jako [[gin]]u, vína atd.) a veškerá vina za vraždu připadla na absint. Lidé v obci okamžitě začali sepisovat petici proti konzumaci absintu, kterou během pár týdnů podepsalo 82 450 usedlíků. Následujícího roku bylo žádosti ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] vyhověno a výroba absintu byla postavena mimo [[zákon (právo)|zákon]]. |
|||
Oblíbenost absintu nastartovala 40. léta 19. stol., kdy byl absint podáván na příděl francouzským legionářům jakožto lék proti malárii.<ref>http://www.phoenixnewtimes.com/2005-04-07/news/behind-the-green-door/print Behind the green door, Phoenix new times</ref> Když se vojáci vrátili do Francie, přivezli sebou i chuť na absint. V 60. letech 19. stol. se absint stal již natolik popupární, že páté hodině odpolední se začalo říkat ''l’heure verte'', "zelená hodinka". Absint se začal těšit oblibě všech společenských vrstev. |
|||
Pouhé tři dny po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] byl ve Francii ustanovením [[Ministerstvo vnitra|ministra vnitra]] prodej absintu zakázán, v březnu [[1915]] byla po hlasování v poslanecké sněmovně ve Francii zakázána i jeho výroba, čímž absintové tvůrčí období skončilo. |
|||
Mimo Francii a Švýcarsko se absint pil např. ve Španělsku, v USA (New Orleans) a v Čechách (Rakousko-Uhersko). |
|||
Absint byl v následujících letech zakázán téměř po celém světě, velký podíl na tom měl určitě i konkurenční boj mezi firmami, pro které byl absint konkurentem na trhu ([[whisky]], [[gin]], [[víno]] atd.). Výjimkou se stalo jen několik málo zemí (například [[Československo]] a následně ČR). [[Švýcarsko]] vydalo zákon, že se nesmí destilovat nové láhve absintu, ale jeho konzumace byla legální. Zákon platil do [[2. květen|2. května]] [[2005]], kdy byl nahrazen zákonem, který výrobu absintu opět legalizuje. Je zajímavostí, že při zákazu výroby absintu se podařilo každoročně najít několik stovek láhví, které byly údajně vyrobeny před zákazem. Předpokládalo se, že to byla produkce z nelegálních [[Palírna|palíren]], které stále absint vyráběly. |
|||
=== Absint v Česku === |
=== Absint v Česku === |
||
Verze z 15. 1. 2009, 15:28
Absint (též absinth; francouzsky L’Absinthe; z latinského absinthium a řeckého ἀψίνθιον apsinthion, pelyněk) je tvrdý alkoholický nápoj, který se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu (tzv. svatá trojice). Často se využívají pro dochucení i další bylinky jako yzop lékařský, meduňky lékařské a badyán. Absint má charakteristickou přírodní zelenou barvu, ale může být taktéž bezbarvý. Nápoj je často označován jako „Zelená víla.“
Pojmenování absint je kodifikováno v pravidlech českého pravopisu, nicméně díky velkému exportu českých absintů jsou výrobky pojmenovány absinth, případně absinthe, což je nyní mezinárodně uznávaný název tohoto nápoje. Absint lze dělit na dva základní druhy. První je francouzský, který se někdy označuje přídomkem pravý. Druhým typem je východoevropský absint, titulovaný přídomkem český nebo bohémský, často modravé barvy. Jejich rozdíl netkví v místě vzniku, ale ve způsobu výroby. Pravé absinty se vyrábějí máčením zmiňovaných tří a dalších bylin v alkoholu, jeho následné destilaci a barvením, kdežto české absinty často vynechávají některé bylinné složky, obcházejí následnou destilaci a výsledný produkt se pouze filtruje, tudíž je oproti pravým absintům velmi hořký. Někteří zastánci pravého absintu tyto bohémské absinty za absint nepovažují a toto základní rozdělení popírají.
Roku 1915 byl absint zakázán v USA a takřka celé Evropě kromě Velké Británie, Švédska, Španělska, Portugalska a Rakouska-Uherska. Přestože byl na konci své doby označen za zdraví škodlivý, do dnešního dne nebyl doložen důkaz o tom, že by šlo o škodlivější nápoj než kterýkoliv vysokoprocentní alkohol. Absintové psychotropní účinky jsou i dnes často přeceňovány.[1]
Oživenení absintu přišlo v 90. letech 20. stol., kdy Evropská unie znovu oprávnila jeho výrobu a prodej s regulacemi týkající se obsahu thujonu. Počátkem roku 2008 se na světě vyrábí již kolem 200 značek absintů z různých koutů Země jako např. Francie, Švýcarsko, Španělsko, Německo a Česká republika.[2]
Výrobní postup
V současnosti většina zemí nemá zákonou definici absintu jako např. skotská whisky, brandy, nebo gin. Tudíž výrobci mohou svůj produkt nazvat absintem bez jakékoliv závislosti na zákonné definici. Např. ve Švýcarsku tato definice uzákoněná je, takže absint musí být po maceraci destilován a nesmí být uměle barven.[3]
Pravý absint
Bylinné přísady jsou macerovány v alkoholu, načež je výsledný macerát destilován. Destilace je někdy dvou až tří fázová, přičemž se v určitých fázích obměňují nebo doplňují další bylinky. Tento finální (průtahový) destilát je naprosto bezbarvý a většinou má kolem 72% alkoholu. Takto upravený destilát může být rovnou stáčen a prodáván jakožto bílý absint, neboli blanche, resp. la Bleue. Pokud je destilát dále barven, aby získal zelenou barvu, jde o absint verte neboli zelený. Zelenou barvu dodává absintu chlorofyl z bylinek, které jsou při barvení použity. Chlorofyl postupem času v láhvi hnědne, viz raritní pre-ban absinty z počátku 20. stol., které byly v různých koutech světa po 100 letech nalezeny.
Český absint
V Česku je u některých firem rozšířen postup výroby, při kterém se pelyněk nechá vylouhovat v horké vodě, což má za následek, že se uvolní aroma, někdy i typická barviva pro absint. Některé firmy využívají podobný postup jako u pravých absintů, tj. loužením, resp. macerací v alkoholu a následnou filtrací, ale vynechávají finální destilaci. Pokud se absint vyráběl macerací v alkoholu, tak většinou již není třeba nápoj dále barvit, jelikož produkt díky maceraci již charakteristicky zelenou barvu má. Při postupu louhování bylin v horké vodě se většinou přechází k dalšímu barvení pomocí umělých barviv. Tyto nápoje získávají výrazně zelenou, často až fluorescenční barvu.
Účinky
Absint byl dlouho považován za halucinogení. Tato domněnka byla posílena v 70. letech 20. stol. vědeckým časopisem, ve kterém se objevila zmínka, že thujon se podobá THC, aktivní látce v konopí.[4]
V 19. stol. francouzský doktor Magnan zkoumal 250 případů alkoholismu a došel k závěru, absintoví pijáci na tom byli hůře než obyčejní alkoholici a že navíc trpěli vážnými halucinacemi.[4] Tento závěr byl velice vlídně přijat odpůrci absintu, stejně tak absintu v tomto případě paradoxně přitížili bohémští umělci jako např. Oscar Wilde, Toulouse Lautrec nebo Vincent van Gogh.[5]
Dnes je jisté, že absint halucinace nezpůsobuje. Thujon, domnělý aktivní prvek v absintu, sice ve velkých dávkách může způsobit svalové křeče, ale není dokázáno, že by způsoboval halucinace. Je pravděpodobné, že hlášené případy halucinací z 19. stol. Byly způsobeny jedovatými chemikáliemi (např. modrá skalice), které se přidávaly do levných absintů, aby se docílilo zajímavější barvy. [6]
Přesto se i dnes vedou diskuse o tom, zda má absint skutečně další účinky než jen alkoholové opojení. Umělci popisovali účinky absintu jako „mysl otevírající“. Nejčastější zkušeností bývá jakási „střizlivější opilost“. Absintoví znalci tvrdí, že to může být způsobeno širokou škálou bylinek, z nichž některé působí jako stimulant a některé jako sedativum.[7]
Thujon
Domnělé halucinogení účinky thujonu v dnešní době paradoxně marketingově pomáhají některým výrobcům při propagaci jejich výrobků. V dubnu 2008 vyšla studie předních znalců absintu, která se zaměřuje na analýzu starých absintů a jejich obsahu thujonu. Bylo vědecky dokázáno, že absinty z 19. a počátku 20. století obsahovaly maximálně 48.3 mg/l. [8], čímž bylo popřeno tvrzení, že původní absinty obsahovaly několikanásobně více thujonu než absinty dnešní. Podle českých směrnic nemůže být v nápoji (nejedná-li se o lihovinu typu bitter) o obsahu alkoholu 25 % a výše obsaženo více jak 10 mg/l alfa a beta thujonu.[9]
Historie
Přesný původ absintu není jasný. Lékařské využití pelyňku je zmíněno na starém egyptském papyru z období 1550 př.n.l. Výtažky z pelyňku byly používány jako lék i ve starém Řecku, ze kterého je doložena i zmínka o pelyňkovém víně, absinthites oinos.[10]
První ověřená zmínka o absintu jakožto destilátu se datuje až do 18. stol. Podle legendy se historie absintu započala kolem r. 1792 jakožto všelék od doktora ze švýcarského Couvetu, Pierra Ordinaira. Jeho recept byl poté předán sestrám Henriodovým, které absint prodávali jako léčivý elixír. Jiná verze tvrdí, že sestry absint prodávali už před příchodem doktora Ordinaira do Couvetu. Každopádně je potvrzeno, že jistý major Dubied získal od sester recept a r. 1797 se svým synem Marcellinem a zetěm Henry-Louisem Pernodem založil v Couvetu první absintový lihovar, Dubied Père et Fils. V r. 1805 byl otevřel druhý lihovar ve francouzském městě Pontarlier pod názvem Maison Pernod Fils, který dominoval absintovému trhu do zákazu absintu v r. 1915.[11]
Rostoucí popularita
Oblíbenost absintu nastartovala 40. léta 19. stol., kdy byl absint podáván na příděl francouzským legionářům jakožto lék proti malárii.[12] Když se vojáci vrátili do Francie, přivezli sebou i chuť na absint. V 60. letech 19. stol. se absint stal již natolik popupární, že páté hodině odpolední se začalo říkat l’heure verte, "zelená hodinka". Absint se začal těšit oblibě všech společenských vrstev. Mimo Francii a Švýcarsko se absint pil např. ve Španělsku, v USA (New Orleans) a v Čechách (Rakousko-Uhersko).
Absint v Česku
Jednou z mála zemí světa, které produkci absintu po roce 1915 nezakázaly, bylo Československo, kde se absint popíjel hlavně v uměleckých kavárnách a vinárnách (jako například v kavárně Slavie). Pro absint pocházející z Česka se ve světě rozšířil název Bohemia Absinthe, jelikož se výrobní procedurou liší od výroby ve světě. V roce 1920 se v Československu začal vyrábět absint v továrně Hill’s liquery v Brušperku nedaleko Ostravy, která patřila Albínu Hillovi. Recepturu zřejmě získal od jakéhosi starého žida z Opavy. Jeho likérka se záhy těšila oblibě a jeho absint zažíval zlaté časy. Během druhé světové války byl dokonce na příděl. Jednalo se o oblíbenou komoditu, jelikož pro svůj značný obsah alkoholu umožňoval ředění a tím zvýšení přídělu. Firma byla po únoru 1948 znárodněna a během komunistické éry původní závod zanikl.
Syn Albína Hilla Radomil šel v otcových stopách a rozhodl se jít na studia likérnictví do Prahy a po skončení studií si otevřel vlastní továrnu na výrobu likérů, kterou mu zabrali komunisté. Po revoluci si roku 1990 požádal o navrácení továren a během krátké doby mu bylo vyhověno a on tak znovu rozjel výrobu likéru. Traduje se, že výrobu absintu obnovil na popud zákazníka ing. Boháče ze Slavonic; údajně byla podle staré rodinné receptury vyrobena jedna láhev, po které začala likérka dodávat láhve do hospody Besídka, odkud se absint dostal do Prahy a následně se rozšířil po celé zemi. V dnešní době vyrábí absint několik českých firem a distribuují ho po celém světě; většina produkce jde na export, případně absintovou turistiku, a jen malou část přímo konzumuje domácí klientela.
Pití absintu
Ve světě je rozšířeno několik způsobů, jak se absint pije. V základě se jedná o jeho míchání s vodou, což má za následek změnu jeho barvy. Francouzi tento proces označovali slovem loucher, což doslova znamenalo kalit se. Pokud se smíchá pravý kvalitnější absint s vodou, mělo by dojít k jeho pozvolnému zakalení a změně barvy ze smaragdově zelené na mléčnou. Změna barvy je spojena s obsahem silicových složek, které se ve vodě začnou srážet a odlučovat se od alkoholické složky. Dochází ke srážení v koloidní suspenzi. Případně se voda nalije do skleničky s absintem přes kostku cukru na lžičce, což má za následek rozpuštění cukru a zjemnění chuti nápoje. Tento způsob je velmi rozšířen po celém světě.
Absint se původně naléval do speciální sklenky, která měla nejčastěji rozšiřující se kulatou nožku tvaru skleněné kuličky. Objem sklínky se pohyboval okolo 75 ml. Přes sklenku byla položena speciální děrovaná lžička, na níž se nechávala kostka cukru. Původní pijáci absintu si vždy nápoj připravovali sami a urážkou by byla příprava nápoje číšníkem.
Ředění vodou vůči absintu dosahovalo správně přibližně poměru 6:1 či 5:1, ale doporučení se lišilo vzhledem ke konzumované značce.
V Česku se po revoluci objevil nový způsob, který se stal úspěšným marketingovým tahem. Na lžičku se vloží kostka cukru, která se namočí do sklenky s absintem. Díky vysokému podílu alkoholu je možno kostku s absintem zapálit a nechat odkapávat vznikající karamel do sklenky. Po dohoření se rychle lžička s karamelem ponoří do absintu a celá směs se rozmíchá a následně se podává ke konzumaci. Procedura je opticky velmi efektní a získává si množství turistů, kteří pijí absint poprvé.
V Rusku je rozšířeným zvykem podávat absint silně vychlazený a zapíjet ho sklenkou vody.
Literatura
- BAKER, Phil. Absint. Překlad Marta Plašilová. [s.l.]: Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-577-2.
Reference
- ↑ PADOSCH, Stephan A., Lachenmeier, Dirk; Kröner, Lars U. Absinthism: a fictitious 19th century syndrome with present impact. Substance Abuse Treatment, Prevention, and Policy 2006,. S. 14. DOI 10.1186/1747-597X-1-14.
- ↑ http://www.feeverte.net/guide/archives.html The Absinthe Buyer’s Guide: Modern & Vintage Absinthe Reference: Archives
- ↑ http://www.admin.ch/ch/f/rs/817_022_110/a80.html Confédération Suisse, Ordonnance du DFI sur les boissons alcooliques : Art. 80 Absinth
- ↑ a b Conrad III, Barnaby; (1988). Absinthe History in a Bottle. Chronicle books. ISBN 0-8118-1650-8 Pg. 152
- ↑ Salleh, Anna. Absinthe's Mystique Cops a Blow, ABC Science, May 1, 2008.
- ↑ Ian Hutton, page 63, "Common adulterants were cupric acetate (to provide the valued green color)"
- ↑ The Mystery of the Green Menace - Wired Magazine
- ↑ http://www.thujone.info/thujone-absinthe-39
- ↑ Opinion of the Scientific Committee on Food on Thujone SCF/CS/FLAV/flavor/23 ADD2 Final [online]. European Commission, 2002-12-02, rev. 2003-02-06 [cit. 2008-01-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Henry George Liddell, Robert Scott, A Greek-English Lexicon [online]. [cit. 2008-09-18]. Apsinthitês oinos Dostupné online.
- ↑ http://www.feeverte.net
- ↑ http://www.phoenixnewtimes.com/2005-04-07/news/behind-the-green-door/print Behind the green door, Phoenix new times
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Absint na Wikimedia Commons