Meduňka lékařská
|
|
||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Meduňka lékařská
|
||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||
|
||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||
| Melissa officinalis |
Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.
Obsah |
Popis[editovat]
Vytrvalá rostlina dorůstající výšky 70–150 cm. Aromatické listy voní po citrónu. Má bílé květy, kvete od června do srpna.
Stanoviště[editovat]
Vyhovují jí chráněné a slunné polohy s propustnou humózní půdou a blízkost levandule lékařské.[zdroj?]
Areál rozšíření[editovat]
Původní oblastí rozšíření je východní Středozemí a Malá Asie. Ve střední Evropě se pěstuje na polích a zahradách, občas zplaňuje.
Použití[editovat]
Meduňkový čaj z listů snižuje stres,uklidňuje, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje dobré zažívání. Nově se uznávají protivirové účinky, zvláště u herpesvirů (opary).[1] Z listů se rovněž připravuje meduňkový likér. Nať se používá v lidovém lékařství jako hypnotikum a sedativum. Používá se také jako koření. V kuchyni se pro svou citrusovou vůni za čerstva přidává do míchaných nápojů a ovocných salátů.
Sbírá se list nebo celá nať - zásadně před květem. Je třeba sušit ji rychle, ne však na slunci, vhodné jsou nízké teploty. Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi.[1]
Účinné látky[editovat]
Meduňka obsahuje asi 0,1 % silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol), asi 4 % tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky.
