Meduňka lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMeduňka lékařská
alternativní popis obrázku chybí
Meduňka lékařská (Melissa officinalis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
Rodmeduňka (Melissa)
Binomické jméno
Melissa officinalis
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Listy

Je to vytrvalá rostlina dorůstající výšky 70–150 cm. Aromatické listy jsou vstřícné, řapíkaté, vejčité, hrubě pilovité a příjemně voní po citrónu. Květy vyrůstají po třech až šesti v lichopřeslenech v paždí horních listů. Kalich je dvoupyský, stejně jako bílá koruna dorůstající 12 až 15 mm. Kvete od června do srpna. Jejím plodem jsou tvrdky. Květy jsou většinou bílé, ale někdy i bledě růžové až slabě fialové. Ve středověku z ní alchymisté vyráběli „elixíry mládí“. Slouží k výrobě „karmelitských kapek“ proti hysterii a jiným nervovým poruchám.[1] Meduňka se rozmnožuje buď dělením trsů nebo semeny, které se na začátku jara vysévají do pařeniště. Mladé rostlinky meduňky se sází do záhonů v květnu.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní oblastí rozšíření je východní Středozemí a Malá Asie. Ve střední Evropě se pěstuje na polích a zahradách, občas zplaňuje. Vyhovují jí chráněné a slunné polohy s propustnou humózní půdou.

Účinné látky[editovat | editovat zdroj]

Meduňka obsahuje asi 0,1 % silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol) a asi 4 % tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová). Dále, a to v menším množství, hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Meduňkový čaj z listů snižuje stres, uklidňuje, uvolňuje, zpříjemňuje spánek a zajišťuje dobré zažívání. Nově se uznávají protivirové účinky, zvláště u herpesvirů (opary).[3] Z listů se rovněž připravuje meduňkový likér. Nať se používá v lidovém lékařství jako hypnotikum a sedativum. Používá se také jako koření. V kuchyni se pro svou citrusovou vůni za čerstva přidává do míchaných nápojů a ovocných salátů. Dá se z ní dělat meduňkové víno (macerací hrsti listů v litru bílého vína).[1] Meduňka má i široké užití v kosmetice. Tvoří významnou složku v šamponech na mastné vlasy a v mastích proti oparům. Jelikož čistí a zklidňuje pleť, tak se z ní vyrábí přípravky na pleť.[4]

Sbírá se list nebo celá nať – zásadně před květem. Je třeba sušit ji rychle, ne však na slunci, vhodné jsou nízké teploty. Tradičně se používá vnitřně výluh samostatně nebo ve směsi, hlavně s kozlíkem a chmelovými šišticemi.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b GATO, Martin. Léčivé rostliny: v praktickém bylinkářství, kosmetice a kuchyni. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2013. 259 s. ISBN 978-80-7346-156-0. S. 146–147. 
  2. AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2022-03-20]. Dostupné online. 
  3. a b http://botany.cz/cs/melissa-officinalis/
  4. Meduňka lékařská - atlas bylinek | ZdraváZóna.cz [online]. [cit. 2022-03-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]